Články

„Klára pravidelně usedá se svým ošetřovatelem k šachové hře. Pár tahů stačí k tomu, aby se začaly vracet staré vzpomínky a kdysi tak známé melodie. Můžeme se však na lidskou paměť zcela spolehnout?“

Vzpomínáte? Není to tak dávno, co se české herní studio Play by Ears pochlubilo svou první interaktivní audio hrou Důkaz 111, která se setkala s pozitivním ohlasem mnoha uživatelů u nás i v zahraničí. Líbila-li se i vám, rozhodně by vás mohlo zajímat, že tým zkušeného filmového zvukaře Tomáše Oramuse ve spolupráci s Českým rozhlasem právě vypouští na trh novou hru navazující na stejnou koncepci, plně přístupnou i nevidomým a slabozrakým hráčům. I tentokrát se můžete těšit na skvělou práci se zvukovým designem, špičkové herecké obsazení a napínavý příběh s překvapivou pointou. Pojďme tedy společně také na pár minut usednout nad Šachovou hrou, přiblížit si, jak funguje a co můžete očekávat.

Zahájení – Jak si hru pořídit a nainstalovat?

Šachová hra je dostupná pro platformy iOS a Android. Lze ji tedy běžným způsobem vyhledat, stáhnout a nainstalovat z App Storu či Google Play. Oproti předešlé audio hře Důkaz 111 lze hru získat a hrát zcela zdarma bez nutnosti jakéhokoli nákupu v aplikaci, což je nepochybně samo o sobě příznivou zprávou pro každého, kdo by si chtěl dopřát novou hru a zároveň například právě šetří na vánoční dárek. Po úspěšné instalaci se hra objeví na vaší ploše, stačí ji tedy spustit a ponořit se do příběhu. Předtím však doporučujeme připojit k vašemu mobilnímu telefonu jakákoli stereo sluchátka. Jednak budete moci lépe ocenit velmi dobrou práci se zvukem a vychutnat si příběh sugestivněji, mnohem důležitějším důvodem však je, že na rozdíl od Důkazu 111 využívá Šachová hra stereo zvuk jako zásadní prvek pro svou herní mechaniku. Řečeno jinak a jednodušeji, pokud byste se pokoušeli hru hrát na obyčejných reproduktorech v telefonu, orientace v herním prostředí by vám mohla připadat složitější a některé zvuky by vám třeba také mohly zbytečně uniknout. Před spuštěním aplikace se ještě nezapomeňte ujistit, že váš telefon není přepnutý do tichého režimu. Hru totiž ovládáme bez odečítače obrazovky a pouze s využitím zvuku, který bychom v tichém režimu neslyšeli.

Jak Šachovou hru ovládat a hrát?

Ihned po spuštění hry nás přivítá hlas Jana Šťastného, který nás stejně jako u Důkazu bude provázet uživatelským prostředím aplikace. Nejprve nás upozorní, že pro správné fungování hry je potřeba vypnout VoiceOver či TalkBack, protože celá hra je založena pouze na vlastním zvuku a odečítače by blokovaly herní gesta, která budeme ve hře používat. Uživatelé na iPhonu mohou rovněž pro hru pomocí rotoru aktivovat režim přímého dotyku, takže VoiceOver bude moci zůstat zapnutý a nebude nijak do hry zasahovat.

Poté budeme následovat instrukce a švihnutím doprava spustíme hru v režimu s ovládáním pro nevidomé. Objeví se následující obrazovka s hlavním menu, ve kterém máme na výběr z několika možností. Švihnutím doprava budeme moci začít novou hru, švihnutím doleva pak můžeme načíst dříve rozehranou hru, švihnutím dolů dvěma prsty se otevře facebooková stránka hry a švihnutím dvěma prsty nahoru si můžeme instrukce vyslechnout znovu. Nás v tuto chvíli pochopitelně zajímá především první z možností, švihneme proto jedním prstem doprava a přejdeme do hry.

Znovu budou následovat krátké instrukce, které nám pomohou pochopit některé ovládací prvky hry. Švihnutím dolů dvěma prsty můžeme hru zapauzovat a uložit, švihnutím dvěma prsty doprava přeskočit úsek příběhu, který už známe, švihnutím dvěma prsty doleva naopak aktuální úsek zopakujeme. Pokud nám nějaké gesto neuvízne v paměti, švihnutím dvěma prsty nahoru si budeme moci kdykoli tuto nápovědu poslechnout ještě jednou. Pak uslyšíme krátké úvodní titulky s jemným klavírním podkladem a plynule se přeneseme do herního světa hlavní hrdinky Kláry. Slyšíme ošetřovatele, který nesměle hraje pomalou melodii na klavír, a hlavní hrdinku, která stejně tiše a nezúčastněně pohybuje šachovými figurkami po šachovnici. Partie může začít.

Stejně jako již zmiňovaný Důkaz 111 je Šachová hra interaktivní audio hra, ve které není podstatná pohotová akce, ale spíše samotný příběh a to, jakým směrem se v něm ubereme. Z příběhu bychom neradi něco dále vyzrazovali, abychom se vyvarovali zbytečných spoilerů. Rádi bychom ale představili ovládání samotné hry, které se od Důkazu trochu liší.

Během poslechu příběhu hlavní hrdinky se vždy v určitý moment hra zastaví a my dostaneme prostor zvolit si, na kterou z Klářiných vzpomínek se zaměříme a oživíme ji. V prvním takovém momentě na začátku hry je na výběr pouze jedna vzpomínka, v dalších částech hry si však musíme vybrat ze dvou či tří. Podle toho, kterou z nich si vybereme, pak uslyšíme něco trochu jiného, a nakonec může příběh dospět k různému vyústění. Jednotlivé vzpomínky při výběru reprezentují zvuky, např. krátký útržek melodie, útržky rozhovorů, zvonek či zvonění telefonu, chrastění klíčů apod. Zvuky jsou vždy v prostoru různě rozmístěné, a proto je zde doporučeno hrát za pomoci sterea, ať už jsou to reproduktory nebo sluchátka. Tahem jedním prstem po obrazovce se posouváme v herním poli a přibližujeme se k rozmístěným vzpomínkám. V prvním případě je například jediná vzpomínka umístěna vlevo na hoře. Následujeme tedy zvuk tak, že položíme prst na levý okraj obrazovky, a potom prstem táhneme nahoru, aby se zvuk zesiloval. Jakmile se dostaneme na úroveň zvuku, ozve se cinknutí a telefon nám zavibruje, což znamená, že můžeme oddálit prst od obrazovky a vzpomínku tak oživit. Pokud máme na výběr ze dvou či tří vzpomínek, položíme prst nejdřív nalevo, napravo či doprostřed obrazovky a pak stejným způsobem táhneme nahoru, dokud nedotáhneme až k ní.

Ti, kteří se s podobným ovládáním setkávají poprvé, mohou být po dočtení této části článku nebo na začátku hry trochu ztraceni, mohu vás nicméně ujistit, že se brzy ve hře zorientujete a budete si moci vychutnat poutavý příběh a lov na ztracené vzpomínky bez obtíží.

Koncovka – Naše dojmy a hodnocení

Po výborném Důkazu 111 byli všichni příznivci her a audio her zcela jistě zvědaví, bude-li se společnost Play by Ears dále rozvíjet a obohatí-li naši herní kolekci o nový, stejně povedený počin. My jsme proto rádi, že se tak stalo. Šachová hra je opět velice vydařená hra a myslíme si, že nijak za Důkazem nepokulhává. Příběh je o něco kratší a dalo by se říci, že je na první pohled méně akční či nervy drásající. Jak už to ale bývá, ne vše je vždy takové, jak se na první pohled zdá. Při šachové partii se Klára čím dál hlouběji ponořuje do svých vzpomínek a boj s její vlastní pamětí zatím nenápadně graduje. Hra začne postupně působit čím dál mysteriózněji a v některých momentech může člověka zamrazit. Právě ten zvláštní pocit, jako by bylo cosi ve vzduchu a že tu něco není v pořádku, možná působí na příběhu nejzajímavěji.

Rádi bychom také vyzdvihli opět vynikající herecké obsazení. Hlavní hrdinku vynikajícím způsobem ztvárnila Taťjana Medvecká, kterou při její šachové partii doprovází rovněž skvělý Jaroslav Plesl. Uslyšíte také Igora Bareše, Elizavetu Maximovou, René Slováčkovou a plejádu známých hlasů, které můžete znát z filmu, rozhlasu, divadla či dabingu. To vše je podpořeno skvělým zvukovým designem a působivým hudebním doprovodem. Jednoznačně tedy lze říci, že se opět jedná o velice vydařenou a kvalitní hru, která ve své kategorii českých her přístupných pro nevidomé téměř nemá konkurenci. Vřele doporučujeme vyzkoušet a přesvědčit se na vlastní uši.

Autor: Jakub Blažek

Další zdroje informací

• Play by Ears – domovská stránka
• Šachová hra – Launch Trailer na YouTube
• Šachová hra v App Storu
• Šachová hra v obchodu Google Play
• Šachová hra na Facebooku

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Ve dnech 8. a 9. září 2022 se na pozvání Cechu MOBILITY zúčastnil za Tyflokabinet – SONS ČR Michal Jelínek a Martin Procházka každoroční akce určené pro pracovníky Úřadu práce a odbornou veřejnost. Pořadatelem je Cech mobility ve spolupráci s úřadem práce a pod záštitou Ministerstva práce a sociálních věcí.

Tématem jsou zvláštní pomůcky pro osoby se zdravotním postižením v legislativě a praxi.

Po příspěvku zaměřeném na zvláštní elektronické pomůcky pro osoby se zrakovým postižením, ve kterém byla účastníkům přiblížena specifika pomůcek, jimiž se Tyflokabinet zabývá (roztřídění pomůcek do správných kategorií, jejich varianty, součásti a důležitost), byl Michal Jelínek a Martin Procházka účastníkům k dispozici na stánku pro dotazy z praxe a k samotné prezentaci.

Fluktuace zaměstnanců Úřadu práce je poměrně velká a nároky na znalosti také. Proto jsou tato setkání velmi důležitá.

Čtvrteční prezentace se zúčastnilo přes 300 a v pátek přes 100 účastníků. Věříme, že si z ní odnesli do praxe to podstatné.

Michal Jelínek

Popis vzoru

Textové pole s našeptávačem je formulářový prvek, nazývaný někdy také jako combobox, který uživateli umožňuje zadání libovolného textu, přičemž během jeho zadávání je možné si psaní usnadnit výběrem hodnoty z předem určeného seznamu. Tento seznam se průběžně aktualizuje tak, že nabízí jen hodnoty začínající na text, jež je v textovém poli už zadán.

Ovládání pomocí klávesnice

• Šipka dolů:

  • Jestliže je fokus na textovém poli, tak rozbalí seznam našeptávače a přesune fokus na jeho první nabízenou položku.

  • Jestliže je fokus v seznamu našeptávače, tak přesune fokus na následující položku v tomto seznamu. Pokud je fokus na poslední položce seznamu, tak přesune fokus na jeho první položku.

• Šipka nahoru:

  • Jestliže je fokus na textovém poli, tak rozbalí seznam našeptávače a přesune fokus na jeho poslední nabízenou položku.

  • Jestliže je fokus v seznamu našeptávače, tak přesune fokus na předchozí položku v tomto seznamu. Pokud je fokus na první položce seznamu, tak přesune fokus na jeho poslední položku.

• Enter:

  • Jestliže je fokus v seznamu našeptávače, tak nastaví hodnotu textového pole na právě vybranou položku v seznamu, přesune fokus do textového pole a sbalí seznam našeptávače.

• Escape:

  • Jestliže je fokus v  seznamu našeptávače, tak pouze přesune fokus do textového pole a sbalí seznam našeptávače.

Požadavky na přístupnost

Textové pole

• Doporučujeme implementovat textové pole pomocí elementu <input type=“text“>

• Textové pole by mělo být pojmenováno. Toho lze docílit pomocí na něj navázaného elementu <label> nebo atributem aria-label nastaveném na tomto textovém poli.

• Textové pole by mělo mít nastavený atribut role=“combobox“.

• Textové pole by mělo mít dynamicky nastaveno atribut aria-expanded s hodnotou „true“ v momentě, kdy je našeptávaný seznam rozbalen, a s hodnotou „false“ v momentě, kdy je sbalen.

• Textové pole by mělo mít nastaveno atribut aria-autocomplete=“list“.

• Textové pole by mělo mít nastaveno atribut aria-controls odkazující na element našeptávaného seznamu.

Našeptávaný seznam

• Doporučujeme implementovat našeptávaný seznam pomocí elementu <ul> a jeho položky pomocí <li>.

• Seznam by měl být pojmenován pro odečítače pomocí atributu aria-label.

• Seznam by měl mít nastavený atribut role=“listbox“ a jeho položky atribut role=“option“.

Tlačítko pro rozbalení našeptávaného seznamu

Toto tlačítko slouží uživatelům používajícím myš k rozbalení našeptávaného seznamu.

• Doporučujeme tlačítko implementovat pomocí elementu <button type=“button“>.

• Jestliže je tlačítko realizováno jako SVG ikona nebo bitmapový obrázek, tak by mělo být pojmenováno pro odečítače pomocí atributu aria-label.

• Tlačítko by mělo mít nastavený atribut tabindex=“-1“. To zajistí, že tlačítko nebude zaměřitelné tabulátorem.

• Tlačítko by mělo mít dynamicky nastaveno atribut aria-expanded s hodnotou „true“ v momentě, kdy je našeptávaný seznam rozbalen, a s hodnotou „false“ v momentě, kdy je sbalen.

• Tlačítko by mělo mít nastaveno atribut aria-controls odkazující na element našeptávaného seznamu.

Funkční ukázka

• Ukázka přístupného textového pole s našeptávačem.

Zdrojový kód

HTML

<p>Začněte psát název nějaké země v angličtině:</p>

    <form>
      <label for="cb1-input">Země</label>
      <div class="combobox combobox-list">
        <div class="group">
          <input type="text" role="combobox" id="cb1-input" autocomplete="off" aria-autocomplete="list"
            aria-expanded="false" aria-controls="cb1-listbox">
    
          <button type="button" id="cb1-button" tabindex="-1" aria-label="Seznam zemí" aria-expanded="false"
            aria-controls="cb1-listbox">
            <svg width="18" height="16" aria-hidden="true" focusable="false" style="forced-color-adjust: auto">
              <polygon class="arrow" stroke-width="0" fill-opacity="0.75" fill="currentcolor" points="3,6 15,6 9,14">
              </polygon>
            </svg>
          </button>
        </div>
    
        <ul role="listbox" id="cb1-listbox" aria-label="Země">
          <li role="option">Afghanistan</li>
          <li role="option">Albania</li>
          <li role="option">Algeria</li>
          <li role="option">Andorra</li>
          <li role="option">Angola</li>
         ...
          <li role="option">Venezuela</li>
          <li role="option">Vietnam</li>
          <li role="option">Virgin Islands (US)</li>
          <li role="option">Yemen</li>
          <li role="option">Zambia</li>
          <li role="option">Zimbabwe</li>
        </ul>
    </form>

Zdrojový kód ke stažení

• Zdrojový kód přístupného textového pole s našeptávačem (ZIP).

Související kritéria úspěšnosti WCAG

Výše popsaná implementace textového pole s našeptávačem splňuje především následující kritéria úspěšnosti Pokynů pro zpřístupnění webového obsahu WCAG (Web Content Accessibility Guidelines):

• 1.3.1: Info and Relationships.

• 2.1.1: Keyboard.

• 2.1.2: No Keyboard Trap.

• 2.1.3: Keyboard (No Exception).

• 2.4.6: Headings and Labels.

• 2.4.7: Focus Visible.

• 2.5.3: Label in Name.

• 3.3.2: Labels or Instructions.

• 4.1.2: Name, Role, Value.

Použité zdroje informací

• Editable Combobox With List Autocomplete Example – WAI-ARIA Authoring Practices 1.2.

V tomto textu si ukážeme, jaké zásady dodržovat při tvorbě dokumentů v aplikaci Microsoft Word pro Windows tak, aby výsledné dokumenty byly co nejpřístupnější nejen pro zrakově postižené. Mnohé z uvedených zásad jsou obecné, jejich dodržování je tedy přínosné nejen pro uživatele se specifickými potřebami, ale pro všechny.

Používání nadpisů

Přehlednost zejména u delších textů zvýší jejich vhodné členění pomocí nadpisů. Nadpisy však nevytváříme žádným z následujících způsobů:

• Změnou velikosti písma,
• Psaním velkými písmeny.
• Změnou barvy písma či jiných jeho atributů.

Správně nadpisy vytváříme volbou patřičných stylů odstavce v galerii stylů na kartě „Domů“ nebo přes dialog „Styly“, který vyvoláme též z karty „Domů“ zvolením tlačítka „Styly…“ ve skupině „Styly“.

Jednodušeji lze styly nadpisů přiřadit přes podokno stylů, které vyvoláme klávesovou zkratkou Ctrl + Shift + S.

Ještě snazší je však přiřazovat styly nadpisů odstavcům následujícími klávesovými zkratkami:

• Alt + Shift + šipka vlevo: Přiřadí odstavci nadpis, který bude mít naposledy použitou úroveň. Při opakovaném stisku přiřadí nadpis o jednu úroveň vyšší.
• Alt + shift + šipka vpravo: Přiřadí odstavci nadpis o jednu úroveň nižší.
• Ctrl + shift + N: Zruší formátování odstavce a nastaví mu výchozí styl.

Proč používat styly nadpisů?

• Při procházení textu umožní uživateli odečítače obrazovky chápat strukturu dokumentu, tedy podřazenost a nadřazenost informací, jelikož odečítač uživateli při přesunu kurzoru na nadpis hlásí, jakou úroveň tento nadpis má.
• Máme-li otevřené podokno Navigace (otevírá se např. při vyhledávání textu), může v něm být zobrazena podle nadpisů v dokumentu interaktivní osnova dokumentu, díky které můžeme rychle přecházet mezi jednotlivými částmi textu.
• Z nadpisů lze snadno vygenerovat obsah s odkazy na příslušné nadpisy (karta „Reference“, tlačítko „Obsah“).
• Odečítače obrazovky umožňují uživatelům vypsat seznam všech nadpisů v dokumentu a na zvolený nadpis skočit, popřípadě skočit na nadpis následující či předchozí nebo procházet nadpisy jen určité úrovně.

Odsazení odstavce

Odstavec či jeho první řádek neodsazujeme od okraje pomocí mezer či tabulátorů. Pro odsazení prvního řádku odstavce použijeme dialog pro nastavení odstavce prostřednictvím následujících kroků.

1. V pásu karet se přepneme na kartu „Domů“.
2. Ve skupině „Odstavec“ klikneme na tlačítko „Odstavec…“.

Dialog pro nastavení odstavce lze případně otevřít také kliknutím pravým tlačítkem myši na daný odstavec a zvolením položky „Odstavec…“ v kontextovém menu.

3. V dialogu bychom se měli nacházet na kartě „Odsazení a mezery“.
4. Z rozbalovacího seznamu "Speciální“ vybereme položku „První řádek“.
5. Do pole „O kolik“ zadáme hodnotu odsazení.
6. Nakonec změny v dialogu potvrdíme tlačítkem „Ok“.

Současná konvence i literatura však doporučuje neodlišovat odstavce pomocí odsazení prvního řádku, ale přes nastavení mezer mezi odstavci.

Mezery mezi odstavci

Pro vytvoření mezery mezi odstavci nepoužíváme vkládání prázdných řádků, ale následujícím způsobem použijeme opět dialog „Odstavec“:

1. V pásu karet se přepneme na kartu „Domů“.
2. Ve skupině „Odstavec“ klikneme na tlačítko „Odstavec…“.

Dialog pro nastavení odstavce lze případně otevřít také kliknutím pravým tlačítkem myši na daný odstavec a zvolením položky „Odstavec…“ v kontextovém menu.

3. V dialogu bychom se měli nacházet na kartě „Odsazení a mezery“.
4. Do pole „Před“ nebo „Za“ zadáme požadovanou hodnotu mezery před, respektive za odstavcem.
5. Nakonec změny v dialogu potvrdíme tlačítkem „Ok“.

Zalomení řádku v rámci téhož odstavce

V určitých případech, například při psaní fyzické adresy, potřebujeme zalomit řádek, avšak nechceme pod řádkem vytvořit mezeru, která by se zde vytvořila, kdybychom použili klávesu Enter a vložili konec odstavce. Takový konec řádku bez ukončení odstavce vložíme klávesami Shift + Enter.

Vložení konce stránky

Jestliže chceme, aby text pokračoval na nové stránce, tak nepoužíváme vložení prázdných řádků klávesou Enter, ale použijeme vložení znaku konce stránky následujícím způsobem.:

1. V pásu karet se přepneme na kartu „Rozložení“.
2. Klikneme na tlačítko „Konce“ a v seznamu, který se rozbalí, zvolte položku „Stránka“.

Rychleji lze znak konce stránky vložit za aktuální pozici kurzoru klávesovou zkratkou Ctrl + Enter.

Znak konce stránky lze smazat jako jakýkoliv jiný znak. Výhodou vkládání znaku konce stránky je to, že na jeho místě bude stránka končit i v případě, kdy před tímto znakem přidáme nebo odstraníme nějaký text.

Pevná mezera a pevná pomlčka

U některých sousloví je žádoucí, aby jejich slova nebyla na konci řádku rozdělena. Např. při psaní titulu následovaného jménem je pravidlem, že jméno by se mělo vyskytovat na stejném řádku jako titul. Pevnou mezeru, která zajistí, aby slova, jež odděluje, byla na stejném řádku, vložíme stisknutím kláves Ctrl + Shift + mezerník.

Podobně u některých slov rozdělených pomlčkou chceme, aby se tato slova vyskytovala spolu na stejném řádku. Pevnou pomlčku vložíme klávesami Ctrl + Shift + pomlčka.

Formát písma

Pro slabozraké uživatele je důležité, aby bylo zvolené písmo dobře čitelné. Doporučujeme používat spíše bezpatková písma (Arial, Calibri). Velikost písma a jeho řez bychom měli volit konzistentně dle zavedené konvence či dohody. Pro zvýraznění úseků textu je z hlediska čitelnosti vhodnější použít spíše tučné písmo než podtržení.

Některé atributy písma můžeme rychle nastavit klávesovými zkratkami: Ctrl + B – tučné, Ctrl + U – podtržené, Ctrl + I – kurzíva, Ctrl + Shift + P – velikost.

Tyto vlastnosti písma a také mnohé další nastavíme také v dialogu „Písmo“, který vyvoláme z kontextového menu po kliknutí do dokumentu pravým tlačítkem myši, případně též z pásu karet přes kartu „Domů“ zvolením tlačítka „Písmo…“ ze skupiny „Písmo“. Jednodušeji lze tento dialog vyvolat klávesovou zkratkou Ctrl + D.

Doporučujeme v dokumentu nepoužívat více než tři barvy písma. Barva písma by měla být kontrastní vůči podkladu.

Alternativní text k obrázkům a tabulkám

Uživatel odečítače obrazovky ví o obrázku vloženém do dokumentu a je také schopen se orientovat v rozumně strukturované tabulce. K obrázku i tabulce lze přidat takzvaný alternativní text, tedy stručný a výstižný popis. Ten není vidět (neruší v dokumentu), ale odečítač tento text zrakově postiženému uživateli dokáže přečíst

Obrázky

K obrázku přidáme alternativní text následovně:

1. Klikneme pravým tlačítkem myši na obrázek nebo stiskneme klávesu kontextového menu při zaměřeném obrázku. Obrázek by mělo jít zaměřit tak, že se textovým kurzorem postavíme před obrázek a stiskneme Shift + šipku doprava, čímž obrázek označíte. V případě odečítače JAWS obrázek zaměříme také vyvoláním seznamu objektů klávesami Ctrl + Shift + O a následně klávesou Enter na požadovaném obrázku.
2. V kontextovém menu obrázku zvolíme položku „Upravit alternativní text…“. Jestliže zde tato položka není, tak zvolíme položku „Formát obrázku“ a přepneme se do části „Rozložení a vlastnosti“.
3. Do příslušného pole zadáme alternativní text, popřípadě zaškrtneme volbu „Označit jako dekorativní“ v případě, že obrázek slouží čistě jen jako dekorativní prvek.
4. Escapem se vraťte zpět do dokumentu.

Tabulky

K tabulce lze alternativní text přidat následovně:

1. Na tabulku klikneme pravým tlačítkem myši nebo stiskneme klávesu kontextového menu v momentě, kdy je kurzor v tabulce.
2. Zvolíme položku „Vlastnosti tabulky…“.
3. V zobrazeném dialogu přejdeme na kartu „Alternativní text“ a do pole „Název“ zapíšeme stručný popisek tabulky.
4. Tlačítkem „Ok“ změnu alternativního textu uložte a dialog zavřete.

Další doporučení k tabulkám

Vyvarujte se rozdílného počtu buněk na řádek

U tabulek se vyhýbejte složitějšímu strukturování v podobě rozdílného počtu buněk na řádek – například rok 2020 rozdělený na dva podsloupce „Výdej“ a „Příjem“. V takovémto případě doporučujeme místo dvou řádků záhlaví použít řádek jeden a text z původně prvního řádku v tomto jediném řádku záhlaví zopakovat, tedy v první buňce záhlaví použít text „2020 Příjem“ a v druhé „2020 Výdej“.

Nastavení řádku se záhlavím sloupců

Bude-li první řádek, který obsahuje názvy sloupců, správně vyznačen, měly by odečítače při pohybu v tabulce uživateli číst název aktuálního sloupce. Řádek s názvy sloupců se nastaví následovně:

1. Kurzor umístíme do libovolné buňky řádku, který se má stát záhlavím.
2. Pravým tlačítkem myši nebo klávesou kontextového menu otevřeme nabídku.
3. Zvolíme položku „Vlastnosti tabulky…“.
4. V zobrazeném dialogu přejdeme na kartu „Řádek“ a zaškrtneme volbu „Opakovat jako řádek záhlaví v horní části každé stránky“.
5. Změny uložíme tlačítkem „Ok“.

Správné vytváření odrážek a číslování

Při vytváření seznamů, ať už jde o odrážky nebo číslování, doporučujeme využívat k tomu určené styly. Seznamy lze snadno vytvářet za pomocí automatického formátování Wordu, které se uplatní, jestliže na začátku řádku napíšeme jeden z následujících textů:

• Číslo, řecké písmeno či písmeno latinské abecedy následované tečkou nebo pravou kulatou závorkou a poté mezerou: Vytvoří odpovídající typ číslování.
• Znak hvězdičky či pomlčky následovaný mezerou: Vytvoří odpovídající typ odrážky.

Pro změnu úrovně seznamu lze použít následující klávesové zkratky:

• Alt + Shift + šipka doleva: sníží odsazení (vyšší úroveň seznamu).
• Alt + Shift + šipka doprava: zvýší odsazení (nižší úroveň seznamu).

Další parametry seznamů lze nastavit na kartě „Domů“ ve skupině „Odstavec“ přes tlačítka „Odrážky a Číslování…“, příp. „Víceúrovňový seznam“.

Takto vytvořené odrážky a číslování jsou pak při uložení do formátu PDF nebo HTML správně interpretovány odečítači obrazovky jako seznamy s odrážkami či číslováním a lze se na ně rychle přesouvat.

Jedna stránka na obrazovku

Majitelům širokoúhlých displejů se ve Wordu vejdou dvě stránky vedle sebe. Při standardním pohybu v textu pomocí klávesnice však Word umožňuje v tomto případě pohyb pouze po lichých či sudých stránkách, tedy po stránkách jen v levé či pravé části displeje.

Uživatelům odečítačů tedy doporučujeme používat zobrazení jen jediné stránky, což nastavíme na kartě „Zobrazení“ ve skupině „Lupa“ přes tlačítko „Jedna stránka“.

Automatická kontrola přístupnosti

Nástroj pro automatickou kontrolu přístupnosti může pomoci s vyhledáním a opravou základních přístupnostních problémů dokumentu. U důležitých dokumentů je však vhodná kontrola zkušeným uživatelem odečítače obrazovky.

Tento nástroj v právě otevřeném dokumentu spustíme z nabídky „Soubor“ zvolením položky „Informace“, když poté v menu vybereme položku „Zjistit možné problémy“ a pak „Zkontrolovat přístupnost“.

Ukládání souborů

Formát PDF

Microsoft Word disponuje funkcí pro ukládání do formátu PDF. Není tedy nutné využívat aplikace třetích stran, jako jsou virtuální PDF tiskárny apod.

Pokud se tvůrce wordového dokumentu řídí pravidly uvedenými v tomto článku, tak Word při ukládání sám vytváří přístupné (takzvané tagované) PDF dokumenty se zachováním správné sémantiky čili ve výsledném PDF dokumentu jsou odečítači rozlišovány nadpisy, tabulky, seznamy, odkazy atd. Uživatel odečítače obrazovky se pak opět může v takto uloženém PDF dokumentu velmi rychle pohybovat a zorientovat se v jeho struktuře.

Aby byly všechny tyto prvky odečítačem správně interpretovány, je pro čtení PDF dokumentů vhodné využívat aplikaci Adobe Reader DC. Webové prohlížeče, které PDF dokumenty také umožňují číst, neumí odečítačům obrazovky předložit veškeré potřebné informace o struktuře dokumentu.

Do formátu PDF je možné wordový dokument uložit následovně:

1. Na kartě „Soubor“ zvolíme položku „Uložit jako…“ nebo stiskneme klávesovou zkratku F12.
2. V okně pro uložení vybereme z rozbalovacího seznamu „Uložit jako typ“ položku „Formát PDF“.
3. Potvrdíme tlačítkem „Uložit“.

Volba správných názvů souborů

Při vytváření série dokumentů (např. věstníky, časopisy, výroční zprávy atd.) je vhodné zvolit pojmenování souborů, které:

• Je dlouhodobě udržitelné.
• Drží se stejné struktury.

Například není vhodné, když se soubor jednou jmenuje "Časopis SONSáček", příště "sonsáček – leden" a jindy "SONS01-2021“.

Lepší je v názvu souboru zakomponovat ročník či číslo tak, aby se při běžném zobrazení ve složce soubory řadily v pořadí, v jakém byly vydány, tedy např. „SONSáček 2021-01“.

Od roku 2018 je součástí webového katalogu zvukových knih Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana také služba Camelot. Jde o webovou aplikaci, přes kterou mohou zrakově postižení v přístupné podobě číst desítky aktuálních vydání novin a časopisů. Funkčně je tedy Camelot nástupce někdejší služby Trafika. Po technické stránce za vývojem a provozem Camelota stojí firma OUI Technology, která je taktéž nástupcem společnosti Brailcom, jež provozovala Trafiku. Mediální obsah do Camelota dodává společnost NEWTON Media. A protože tohoto obsahu je tam v podobě velkého počtu českých periodik opravdu hodně, stojí za to se podívat, jak s Camelotem pracovat.

Kdo se do Camelota dostane

Protože je Camelot součástí katalogu KTN Biblio, mohou k němu přistupovat všichni, kdo mají v Bibliu uživatelský účet, který běžně používají k vyhledávání či stahování titulů z KTN. A kdo takový účet zatím nemá, může se samozřejmě do KTN zaregistrovat a účet si nechat vytvořit, pokud splní podmínku těžkého zrakového postižení.

Jak si Camelota otevřít

Nejrychlejší cestou je zadat do internetového prohlížeče přímou adresu Camelota biblio.ktn.cz/camelot. Zobrazí se vcelku jednoduchá webová stránka, na které pro nás bude nejdůležitější tabulka, již najdeme pod nadpisem první úrovně Camelot. Tato tabulka obsahuje v prvním sloupci odkazy na všechna periodika, která Camelot nabízí (je jich 37). Vedle názvu periodika je ve druhém sloupci vždy uvedeno datum posledního dostupného vydání daného periodika. Chceme-li si tedy číst nějaký časopis či noviny, jednoduše si v této tabulce najdeme odkaz s názvem periodika a otevřeme jej. Pokud jsme při otevření odkazu nebyli přihlášeni, zobrazí se ještě formulář pro uživatelské jméno a heslo do Biblia. Po jeho odeslání už budeme na stránce daného titulu.

Do Camelotu se můžeme dostat i z klasického katalogu knih v KTN. Když na jakékoli stránce online katalogu přejdeme do navigační oblasti hlavní navigace v horní části stránky, najdeme zde za odkazem Katalog nový odkaz Camelot. Po jeho aktivování se rozbalí menu s názvy periodik. Do této nabídky se můžeme přesunout šipkou dolů nebo Tabulátorem. V závislosti na použitých klávesách se odečítač může přepnout do formulářového režimu. Tak jako tak si zde ale šipkami či Tabulátorem můžeme opět zvolit požadovaný časopis či noviny a Enterem načíst jeho stránku. Opět platí, že pokud bychom nebyli přihlášeni, zobrazí se v tuto chvíli přihlašovací formulář.

Stránka zvoleného periodika

Pokud jsme si již z hlavní nabídky otevřeli svůj oblíbený časopis či noviny, je nejlepší přejít na nadpis první úrovně, který se shoduje s názvem daného periodika. Pod tímto nadpisem je uvedeno datum vydání čísla, se kterým právě pracujeme – na začátku by to mělo být to nejnovější.

Níže jsou potom tři záložky karet: Články, Rubriky a Jiná vydání. Karty jsou na webu poměrně nový a ne tak častý prvek, pozor tedy na to, jak si mezi nimi lze s odečítačem vybírat. Pokud na záložky karet přejdete šipkou dolů případně nahoru, můžete se zde po jednotlivých kartách pohybovat těmito šipkami. Pokud ale na karty přejdete Tabulátorem, odečítač se přepne do formulářového režimu, a v něm mezi kartami přecházíme šipkami vlevo a vpravo. Při pohybu po kartách nám odečítač hlásí, která ze tří karet je právě vybraná.

Jak si vybrat článek z aktuálního vydání

Ve výchozím stavu je vybrána karta Články. Pod třemi záložkami karet je tedy zobrazena tabulka se všemi články právě čteného vydání. Tabulka má tři sloupce – v prvním je uveden název článku, který je i odkazem na otevření stránky s jeho textem, ve druhém sloupci je uvedeno číslo stránky, na které se článek v papírovém vydání nachází a třetí sloupec obsahuje rubriku, do které článek spadá. V zásadě nám tedy stačí vybrat si v tabulce odkaz na článek, který nás zaujal, a otevřít jej. Na následné stránce si potom pod nadpisem první úrovně můžeme celý článek přečíst a pomocí odkazu na konci článku se opět vrátíme na původní stránku se seznamem všech článků.

Jak si vybrat jiné vydání

Pokud si chceme číst jiné vydání daného časopisu nebo novin, musíme přejít na záložky tří karet a mezerníkem nebo Enterem otevřít kartu Jiná vydání. Pod záložkami karet se v tu chvíli zobrazí seznam všech dostupných vydání, řazený od nejnovějších ke starším. Zde už jen stačí otevřít odkaz požadovaného vydání a načte se stránka, kde bude zobrazena opět karta s tabulkou všech článků, nyní ale už pro toto nově vybrané vydání.

Karta Rubriky

Na závěr jsme si ze tří karet nechali Rubriky. Tato karta je totiž z hlediska přístupnosti poněkud problematická. Když ji aktivujeme stiskem mezerníku nebo Enteru na její záložce, zobrazí se seznam nadpisů rubrik. Aktivací požadovaného nadpisu se rozbalí podseznam všech článků, které do dané rubriky patří. Na nadpisy rubrik ale bohužel nelze přecházet Tabulátorem. Kurzorové šipky ale zase nefungují ve chvíli, kdy se nám odečítač na záložkách karet přepne do formulářového režimu. Je tedy někdy třeba nejprve se z formulářového režimu ručně vypnout.

Návrat ze stránky periodika do seznamu všech titulů

Pokud si na stránce daného časopisu nebo novin přečteme vše, co jsme chtěli, můžeme se rychle vrátit na úvodní stránku Camelota s tabulkou všech ostatních periodik. Odkaz na návrat najdeme vždy pod seznamem článků, rubrik či vydání (podle toho, kterou z karet máme právě zobrazenou).

A to je vše

Camelot je vcelku jednoduchá webová aplikace. Kromě výše popsaného prohlížení článků, rubrik a vydání jednotlivých titulů neobsahuje nic dalšího. Tato jednoduchost na jednu stranu znamená přehlednost a snadné ovládání, na druhou stranu by zde někomu mohly chybět některé další funkce, které byly v dřívější Trafice. Trafika např. uměla hlídat výskyt klíčových slov v zadaných titulech a když se daná slova v nějakém článku objevila, přišlo uživateli mailem upozornění. Osobně bych v Camelotu uvítal alespoň možnost nějakého vyhledávání v názvech nebo i textech článků. Nic takového zde ale nenajdeme.

Je však pravdou, že význam služby typu Trafika či Camelot je dnes o dost menší, než byl před dvaceti lety. V dnešní době mnoha zpravodajských serverů, RSS čteček a zpravodajských agregátorů už zrakově postižení nemají takový problém dostat se k relevantnímu zpravodajství, publicistice a dalším textovým médiím. Proto možná byly nároky na doprovodné funkce Camelota při jeho vývoji nižší. Neoddiskutovatelnou výhodou Camelota je, že k denímu tisku se přes něj dostaneme jednoduše, rychle a přístupně. Camelot tak představuje užitečný nástroj, o kterém je dobré vědět.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Braillské displeje Focus spadají pod značku Freedom Scientific vlastněnou koncernem Vispero. Jejich českým distributorem je společnost Galop. V modelové řadě displejů Focus najdeme 40znakový Focus 40 Blue, který je primárně určen pro běžnou práci na počítači, 80znakový Focus 80 Blue pro profesionální použití a také 14znakový Focus 14 Blue zaměřený na práci s chytrými mobily. A právě na tento nejmenší model se v následujícím článku zaměříme. Většina z níže uvedeného však platí i pro modely Focus 40 Blue a Focus 80 Blue.

Popis zařízení

Z plného názvu Focus 14 Blue (2017) plyne, že braillský displej je 14znakový a že tato pátá modelová řada displejů Focus je na trhu od roku 2017. Modely Focus Blue označené tímto letopočtem si mimo jiné zakládají na vysoké odolnosti před mechanickým poškozením, což je zvlášť u mobilního braillského displeje velmi vítaná vlastnost. Tělo displeje je z hliníku a po bočních stranách je zakončují gumové tlumiče nárazu. Focus 14 má obdélníkový tvar, přičemž přední strana s ovládacími prvky je ergonomicky zkosena, aby byl co nejlepší přístup k tlačítkům, která jsou zde umístěna.

Nejrůznějších ovládacích prvků je na Focusu 14 poměrně velké množství. Většinou jsou soustředěny na jeho horní a přední straně. Položíme-li Focus 14 na stůl tak, aby k nám směřovala jeho přední zkosená strana, budou na horní straně zařízení směrem odzadu následující prvky:

• Osmibodová braillská klávesnice, kde jsou body v tomto pořadí zleva doprava: 7, 3, 2, 1, 4, 5, 6, 8. Jednotlivé klávesy jsou dostatečně velké a v dostatečných rozestupech, aby se na klávesnici psalo pohodlně. Braillská klávesnice je při psaní tichá, což může vyhovovat v situacích, kdy si člověk potřebuje psát poznámky diskrétně, aniž by klapáním rušil okolí.
• Mezi klávesami 1 a 4 se nachází podlouhlé tlačítko Menu, které slouží k přístupu do interní nabídky displeje.
• Blíže k nám se nachází čtrnáctiznakový braillský displej. Každý z braillských znaků má nad sebou naváděcí tlačítko pro přitažení kurzoru na příslušný znak.
• Vlevo i vpravo od braillského displeje se nacházejí navigační kolébková tlačítka pro pohyb po textu.
• Nad každým z navigačních kolébkových tlačítek najdeme menší kulaté tlačítko pro přepínání navigačních režimů.
• Nejblíže k nám pod braillským displejem uprostřed je umístěn podlouhlý mezerník.

Na přední straně Focusu najdeme v pořadí zleva doprava následující tlačítka: levé výběrové tlačítko, levé kolébkové tlačítko, levé tlačítko pro posun, levé tlačítko Shift, pravé tlačítko Shift, pravé tlačítko pro posun, pravé kolébkové tlačítko a pravé výběrové tlačítko. Všechna tlačítka na horní i přední straně Focusu mají při práci s VoiceOverem v iPhonu přiřazené své funkce, takže je můžeme používat místo dotykových gest pro ovládání iPhonu a pro pohyb v aplikacích.

Zbývá ještě uvést, že uprostřed levé strany Focusu je tlačítko pro zapnutí a za ním konektor typu USB-C, přes který lze displej propojit s počítačem nebo nabíjet. Výhodou moderního konektoru USB-C je, že je oboustranný – nemusíme tedy dávat pozor, zda do něj kabel nezastrkujeme vzhůru nohama. Před zapínacím tlačítkem je ještě lehce skryt slot na paměťovou kartu. Na spodní straně je mezi protiskluzovými pryžovými proužky štítek se sériovým číslem přístroje. Toto číslo je zde vyraženo i v bodovém písmu.

Připojení Focusu 14 k iPhonu

Braillský displej zapínáme i vypínáme delším stiskem výše zmíněného tlačítka pro zapnutí na levé straně uprostřed. Focus tedy zapneme a pokud není v dosahu žádné zařízení, se kterým již byl spárován, zobrazí se na displeji aktuální čas. Nyní na iPhonu standardně otevřeme aplikaci Nastavení a přejdeme přes položky Zpřístupnění, VoiceOver a Braillovo písmo. Zde pod textem Vybrat braillský řádek vyhledáme zařízení začínající slovem Focus a poklepeme na ně. Budeme vyzváni k zadání PINu, který je pro displeje Focus 0000. Poté již máme spárováno. Od této chvíle se už tedy bude Focus k iPhonu připojovat automaticky, kdykoli jej zapneme a iPhone bude v dosahu.

Zajímavou funkcí braillských displejů Focus Blue (2017) je možnost současného připojení až k pěti různým Bluetooth zařízením a samozřejmě též připojení přes USB. Displej tedy můžeme výše popsaným způsobem spárovat např. s mobilem, tabletem, notebookem atd. S jakým z dostupných Bluetooth zařízení Focus právě pracuje, potom můžeme rychle přepínat kombinací tlačítka Menu a bodů 1 až 5. Jednotlivá spárovaná zařízení můžeme spravovat v interním menu Focusu.

Interní menu Focusu 14

Ať už používáme Focus přes USB s počítačem nebo přes Bluetooth s mobilním zařízením, můžeme se kdykoli stiskem tlačítka Menu dostat do interní nabídky braillského displeje. Zatímco po prvním stisku tlačítka Menu se na displeji zobrazí aktuální čas z interních hodin, druhým stiskem tlačítka Menu již přejdeme na začátek interní nabídky. Položky menu slouží k nastavení různých vlastností braillského displeje a pro vstup do textového editoru/čtečky ScratchPad.

V menu se lze pohybovat pomocí ovládacích prvků na přední straně Focusu. Stiskem kolébkových tlačítek nahoře či dole se posouváme po jednotlivých položkách, pravým Shiftem zobrazíme dostupné možnosti k aktuální položce a pokud provedeme změnu v nastavení, uložíme ji stiskem pravého výběrového tlačítka. Naopak levým výběrovým tlačítkem aktuální úroveň menu opustíme bez uložení změn. Opakovanými stisky levého výběrového tlačítka tedy z libovolné úrovně menu nakonec z interního menu odejdeme a Focus začne opět zobrazovat text z připojeného zařízení.

Menu je lokalizováno do češtiny a najdeme v něm tyto volby:

• Bluetooth ID: První položka zobrazuje název, pod kterým je braillský displej viditelný na zařízeních, se kterými jej párujeme. ID vždy začíná textem „Focus 14“, zbytek řetězce je ale pro každý displej jedinečný. Dají se tedy podle něj odlišit jednotlivé displeje, pokud jich je v dosahu více.
• Opakování: Tato volba určuje, jak rychle se opakuje příkaz při podržení kolébkových tlačítek, což se může hodit např. pro rychlý průchod dlouhým menu.
• Režim spánku: Přes tuto položku nastavíme, po jak dlouhé době nečinnosti se Focus automaticky vypne. Vybírat můžeme z rozsahu 5 až 45 minut.
• Hodiny: Zde můžeme nastavit jednak čas interních hodin Focusu, jednak režim 24/12.
• Kalendář: Pomocí této položky nastavíme datum interních hodin, případně režim jeho zobrazení. Datum si na Focusu můžeme kdykoli zobrazit stiskem tlačítka Menu a písmene D.
• Připojení: Tato funkce zobrazí všechna zařízení, která jsou s Focusem spárována, a vyznačí to, jež je právě aktivní. Můžeme odtud smazat zařízení, u kterých si už automatické propojování s braillským displejem nepřejeme.
• Tuhost bodů: Od 0 do sta procent v dvaceti pěti procentních intervalech můžeme nastavit sílu odporu jehliček, ze kterých jsou složeny jednotlivé znaky.
• Jazyk: Umožňuje nastavit jazyk interní nabídky funkcí. Kromě češtiny zde najdeme dalších 18 jazyků.
• ScratchPad: Jedná se o interní textový editor umožňující zapisovat, editovat a číst poznámky, ukládat či otevírat je z paměťové karty, přenášet je do připojeného zařízení, pracovat se schránkou, vyhledávat a v režimu pouze pro čtení číst rozsáhlé texty. Do ScratchPadu se můžeme kdykoli okamžitě přepnout stiskem tlačítka Menu a písmene N.
• Informace o verzi firmware: Poslední položka v nabídce, stejně jako první, slouží jen jako informace. Také začíná uvedením typu displeje "Focus 14", ovšem tentokrát následovaný verzí firmware. Interní software je vývojáři průběžně upravovaný a pomocí jednoduchého procesu lze po stažení provést jeho aktualizaci.

Výdrž baterie

Focus 14 by měl vydržet v provozu na baterii až 20 hodin. Stav baterie si můžeme kdykoli zkontrolovat tak, že stiskneme tlačítko menu, jako bychom chtěli otevřít menu. Na displeji se zobrazí aktuální čas a když odrolujeme text dále doprava, uvidíme zde procentuální nabití baterie. Úplně vybitá baterie se při připojení přes adaptér nabíjí asi 3 hodiny.

Pouzdro

Focus 14 Blue se dodává s vypolstrovaným koženým pouzdrem s nastavitelným řemínkem přes rameno a kapsou na propojovací USB kabel či jiné drobnosti. Pouzdro drží uzavřené všité magnety. Vše je vymyšleno tak, že když odklopíme horní část pouzdra máme přístup k celé horní straně zařízení a také ke všem prvkům na levé a přední straně. Braillský displej tedy můžeme na cestách pohodlně používat, aniž bychom jej museli z pouzdra vyjímat.

Závěr

Focus 14 může být zajímavý pro ty, kdo i u mobilního braillského displeje ocení dva znaky navíc oproti ostatním malým braillským displejům. Díky o trochu větší šířce zařízení je braillská klávesnice dostatečně velká i pro uživatele se silnějšími prsty a je též při psaní docela tichá. Focus 14 by měl být díky své konstrukci poměrně odolný proti mechanickému poškození. Výhodou Focusu je možnost rychlého přepínání mezi až pěti připojenými zařízeními a připojení přes USB typu C.

Parametry Focusu 14 Blue (2017)

Počet braillských znaků: 14
Naváděcí tlačítka nad braillskými znaky: ano
Braillská klávesnice: osmibodová
Další ovládací prvky: celkem šest párů ovládacích tlačítek a tlačítko Menu
Interní funkce: hodiny, datum, stav baterie, autonomní textový editor/čtečka a nastavení displeje
Rozhraní: Bluetooth (možno spárovat až s pěti zařízeními současně), USB
Slot na paměťovou SD kartu: ano
Napájení: USB-C
Přibližná výdrž baterie při aktivní práci: max. 20 hodin
Hmotnost: 327 g
Rozměry: 195 x 80 x 20 mm,
Cena: 39 900 Kč

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací:

• Galop: Braillské řádky Focus Blue
• Portál Pélion: Braillský displej Focus Blue & integrovaný zápisník ScratchPad: tužka a papír pro nevidomé
• Portál Pélion: Focus Blue 5. generace už i jako samostatný zápisník
• Portál Pélion: metodická příručka, srovnání braillských displejů
• Freedom Scientific: Focus 14 Blue 5th Generation

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

V Téčku jsme již představili jeden šikovný a velmi dobře přístupný metronom pro iPhone. Aby nezůstali zkrátka ani muzikanti pracující s mobily pod systémem Android, ukážeme si tentokrát jeden přístupný metronom i pro tuto platformu. Najdeme jej v aplikaci Sao Mai Music Reader, kterou vyvíjí centrum pro podporu zrakově postižených ve Vietnamu. Aplikace je ale naštěstí v angličtině, takže bychom s ní neměli mít žádný jazykový problém.

SM Music Reader je bezplatná aplikace, ve které lze zapisovat noty, číst noty a hudební soubory ve formátech Music XML a MIDI, v notovém zápise se lze pohybovat nebo jej přehrávat, navíc je k dispozici ladička pro kytaru. A v neposlední řadě je zde právě i ten metronom. Vše je stoprocentně přístupné i s TalkBackem. Širokou škálu funkcí SM Music Readeru nechám na prozkoumání těm čtenářům, kteří jsou hudebně zdatnější než autor tohoto článku, alespoň k metronomu si ale řekneme více. Vezměme to ale od začátku....

SM Music Reader si standardně stáhneme a nainstalujeme z Google Play. Po spuštění aplikace se ocitneme na její základní obrazovce, ze které můžeme otevírat, editovat a přehrávat notové záznamy. Pokud ale budeme chtít využívat metronom, bude nás zde zajímat pouze tlačítko More options. Tím otevřeme menu, v němž zvolíme položku Tools (Nástroje) a v následné nabídce otevřeme položku Metronome. Nyní se už konečně zobrazí základní obrazovka metronomu, takže jej můžeme začít používat.

Budeme-li obrazovku procházet shora dolu, projdeme nastavením všech parametrů metronomu a na jejím konci najdeme tlačítko Play, kterým nakonec metronom podle zvoleného nastavení spustíme. Podívejme se tedy, co vše zde najdeme

• Time signature: v prvním rozbalovacím seznamu vybíráme základní takt. Na výběr je zde více možností, mimo jiné 1, 2, 3, 4 a 5 čtvrtin, 3, 6, 9 a 12 osmin a na konci také možnost libovonného vlastního nastavení, pokud potřebujeme něco méně obvyklého.
• Play main beats: V této části najdeme zaškrtávací políčka, kterými určujeme, které tiky v taktu uslyšíme. Pokud jsme tedy nastavili např. tříčtvrťový takt, máme zde tři zaškrtávací políčka pro tři doby. První políčko nelze odškrtnout, protože první tik na začátku taktu metronom zahrát musí. U ostatních je to na nás.
• Play beat subdivision: V tomto rozbalovacím seznamu si můžeme nastavit, zda chceme jednotlivé doby v taktu ještě dále členit a na kolik dílků. Možné hodnoty jsou od 0 do 7. Zůstaneme-li u něčeho běžného, můžeme nastavit např. 2 a každou dobu tak budeme mít rozdělenou na dvě osminy. Následovat bude opět série zaškrtávacích políček v závislosti na tom, na kolik dílků jsme nastavili dělení jedné doby, a opět si můžeme zaškrtnout, na kterých z nich chceme slyšet tik.
• Tempo: Ve této skupině voleb máme několik možností, jak tempo metronomu nastavit. Je zde tlačítko udávající počet tiků za minutu. Když na ně poklepeme, můžeme hodnotu zadat ručně. Okolo této zobrazené hodnoty jsou také tlačítka Plus a Minus, jimiž lze hodnotu zvyšovat a snižovat o 5 a dále je zde posuvník, kterým je též možné tempo měnit po větších krocích. Nakonec je zde také rozbalovací seznam, v němž můžeme vybrat z přednastavených temp od larga až po prestissimo.

Tím jsme prošli všechny možnosti metronomu a na konci nás čeká již jen ono tlačítko Play, kterým metronom v daném nastavení spustíme. Opětovným poklepáním na totéž tlačítko metronom také zastavíme.

Metronom obsahuje ještě několik pokročilejších nastavení, k nimž bychom se dostali prostřednictvím tlačítka More options, které je úplně na začátku obrazovky metronomu. Můžeme zde nastavovat např. hlasitost hlavních a vedlejších tiků nebo to, zda se má během chodu metronomu automaticky zamykat obrazovka či nikoli.

U metronomu v SM Music Readeru mi chybí možnost jednou nastavený takt, tempo a další parametry si uložit, abych je mohl příště rychle načíst a použít. Jinak je ale metronom dobře ovladatelný a plně přístupný i při použití TalkBacku. Pro muzikanty to tedy může být praktický nástroj, který je navíc k dispozici zdarma. Samotná aplikace Sao Mai Music Reader toho ale umí mnohem více. Pokud v ním vyzkoušíte např. ladičku kytary, která je také v menu Tools stejně jako metronom, nebo se pustíte do zápisu a přehrávání partitur, dejte do Téčka vědět, jak dobře se s těmito funkcemi pracuje.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• SM Music Reader – homepage
• SM Music Reader v Google Play

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Při práci s odečítačem na webu si nedokážeme představit efektivní pohyb bez navigačních horkých kláves. Chceme-li se rychle přesouvat po prvcích určitého typu, využíváme k tomu téměř automaticky jednopísmenné příkazy, jako H pro nadpisy, T pro tabulky, F pro formulářové prvky apod. Další důležitá možnost JAWSu, jak se přehledně a rychle pohybovat po prvcích stejného typu, je jejich zobrazení v seznamu, např. seznam všech nadpisů nebo odkazů dané webové stránky.

Jak jednopísmenné navigační horké klávesy, tak i seznamy různých prvků ale můžeme využívat i ve Wordu. Samozřejmě je zde uplatníme pro trochu jiné typy prvků než na webu, ale i zde tyto funkce mohou být užitečné. Velmi praktické je to zvlášť při pohybu v rozsáhlejších dokumentech.

Jak zapnout či vypnout používání navigačních horkých kláves

Jak na webu, tak ve Wordu lze režim pro navigační horké klávesy zapnout či vypnout. Rozdíl je v tom, že na webu je ve výchozím stavu zapnutý, kdežto ve Wordu vypnutý. Režim dle dokumentace JAWSu přepínáme klávesami JAWSKey + Z, což v praxi při standardním českém rozložení klávesnice znamená JAWSKey + Y.

Když tedy tuto zkratku ve Wordu stiskneme, JAWS ohlásí „zapnuty horké klávesy“, a od této chvíle nemůžeme pomocí klávesnice psát do dokumentu, protože jednotlivá písmena budou sloužit k přesunu kurzoru na určité prvky v dokumentu. Názorně si to můžeme předvést na pohybu po nadpisech.

V delším dokumentu rozčleněném nadpisy lze na nejbližší následující nadpis přejít jednoduše stiskem písmene H. Na nejbližší předchozí nadpis pomocí kláves Shift + H. A stejně jako na webu i zde se můžeme také pohybovat cíleně jen po nadpisech určité úrovně. Klávesou 1 v horní řadě alfanumerického bloku klávesnice na další nadpis úrovně 1, klávesou 2 na nadpis úrovně 2 atd. Přidáme-li k těmto klávesám Shift, budeme přecházet po nadpisech dané úrovně v dokumentu směrem zpět.

Kromě pohybu navigačními klávesami můžeme editační kurzor stále posouvat pomocí klasických kurzorových šipek a dalších standardních kláves pro pohyb po slovech, odstavcích, větách atp.

Jakmile se kurzorem v dokumentu dostaneme k místu, které bychom potřebovali editovat, stačí nám stiskem JAWSKey + Y vypnout navigační horké klávesy, a budeme zpátky v běžném režimu, kdy můžeme dokument editovat.

Hledání pravopisných chyb

Přínos rychlého pohybu po nadpisech je zřejmý – v delším dokumentu tak můžeme snadno přecházet mezi jeho kapitolami, podkapitolami apod. K čemu dalšímu se nám ale navigační klávesy ve Wordu v praxi mohou hodit?

Velmi užitečné může být rychlé vyhledání pravopisných chyb v textu. Pro přesun na nejbližší další pravopisnou chybu použijeme klávesu M. Kurzor bude stát na začátku chybného slova. Budeme-li chtít slovo opravit ručně, vypneme režim navigačních kláves, když pro výběr navrhované opravy nebo přidání slova do slovníku použijeme kontextové menu, režim navigačních kláves vypínat ne musíme – při otevření menu se vypne sám. V obou případech ale před přechodem na další chybu pomocí klávesy M budeme muset režim navigačních kláves opět zapnout, což zde trochu zdržuje.

Další prvky, po kterých se v dokumentu můžeme navigačními klávesami pohybovat

Navigačními horkými klávesami můžeme v dokumentech efektivně přecházet i na další prvky. Zde je jejich přehled:

• T: Tabulky.
• L: Odrážkové nebo číslované seznamy.
• S: Oddíly.
• N: Komentáře. Komentář je automaticky přečten. Pokud bychom jej chtěli přečíst znovu, lze stisknout Alt + Shift + apostrof (paragraf na české klávesnici).
• O: Poznámky pod čarou.
• D: Vysvětlivky. Vysvětlivka i poznámka pod čarou jsou automaticky přečteny. Budeme-li je chtít přečíst znovu, stiskneme Alt + Shift + E.
• B: Záložky.
• G: Grafika.
• A: Gramatické chyby.

Je pravdou, že pokud jde zrovna o kontrolu gramatických chyb, lépe použitelná je funkce Korektor (Alt + Windows + I), ale o tom někdy příště.

Seznamy prvků

Další způsob rychlé práce s prvky dokumentu, který je podobný tomu, co známe i z webu, je zobrazení všech prvků určitého typu v přehledném seznamu. Výhodou seznamů prvků je, že se kvůli nim nemusíme přepínat do žádného speciálního režimu. Nevýhodou seznamů může být jejich pomalé zobrazování u dlouhých dokumentů.

Jak lze seznamy používat si můžeme opět ukázat pro dokument členěný nadpisy. Budeme-li si chtít zobrazit seznam všech nadpisů v daném dokumentu, abychom si nějaký vybrali a rychle na něj přešli, stačí nám stisknout JAWSKey + F6. Otevře se dialog se seznamem všech nadpisů a vybraný bude nadpis nejblíže aktuální pozici kurzoru v dokumentu. V podstatě nám tak JAWS připravil obsah dokumentu, my si šipkami nebo i počátečními písmeny vybereme požadovaný nadpis a po stisku Enteru se seznam zavře a kurzor se v dokumentu na příslušný nadpis přesune.

Další ze seznamů se může hodit opět při kontrole pravopisu. Jde o seznam pravopisných chyb, který se zobrazí po stisku Alt + Shift + L. Jakmile v seznamu vybereme jedno z chybných slov a stiskneme Enter, seznam se zavře a kurzor bude v dokumentu na příslušném slově. Rychle se tak dostaneme k tomu, co je v textu třeba opravit. Zde ale platí právě to, že seznam pravopisných chyb je dobře použitelný jen v kratších dokumentech, v delších je rychlejší skákat po chybách navigační klávesou M.

Pro dokument ve Wordu si můžeme zobrazit ještě seznamy následujících prvků:

• JAWSKey + F7: Seznam odkazů. Zde klávesou Enter odkaz přímo otevíráme, pokud se na něj jen chceme přesunout v dokumentu, je třeba v dialogu zvolit tlačítko „Přejít na“.
• Ctrl + JAWSKey + T: Seznam tabulek.
• Alt + JAWSKey + B: Seznam záložek.
• Ctrl + Shift + apostrof (paragraf na české klávesnici): Seznam komentářů.
• Shift + JAWSKey + F: Seznam poznámek pod čarou.
• Shift + JAWSKey + E: Seznam vysvětlivek.
• Shift + JAWSKey + R: Seznam změn (revizí).
• Ctrl + Shift + O: Seznam objektů, jako jsou kliparty a textová pole.
• JAWSKey + Shift + G: Seznam gramatických chyb. Zde opět platí, že pro rychlý přesun na chybné místo je nejlepší použít funkci Korektor.

Závěr

Co vše z výše uvedených možností pro pohyb po určitých prvcích dokumentu ve Wordu budete využívat samozřejmě závisí na tom, s jak rozsáhlými a složitými dokumenty člověk potřebuje pracovat. Někdo třeba využije jen seznam pravopisných chyb pro rychlou kontrolu napsaného textu, jinému se může hodit celý aparát pro čtení komentářů, vysvětlivek a poznámek. Uživatelé mají různé potřeby, a proto by odečítač měl nabízet širokou škálu možností, z nichž si každý vybere to svoje. Snad si tedy z výše popsaných funkcí JAWSu najdete něco, co vám pomůže být ve Wordu zase o něco efektivnější.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Orientace v tabulkách sešitů aplikace Microsoft Excel může být pro uživatele odečítačů obrazovky poměrně náročná. Jedním způsobem, jak přehlednost tabulkových dat pro uživatele odečítačů zlepšit, je nastavení záhlaví sloupců, řádků nebo obojího tak, aby byla tato záhlaví čtena pokaždé, kdy v rámci tabulky přejdeme z jednoho sloupce či řádku s daty do sloupce či řádku druhého. Některé odečítače disponují vlastní funkcionalitou, jež umožňuje takové čtení záhlaví nadefinovat, my si však ukážeme způsob, který funguje nezávisle na odečítači a je uložen natrvalo i při opětovném otevření sešitu.

Příprava tabulky

Prvním předpokladem pro nastavení čtení záhlaví sloupců či řádků při pohybu v tabulce je vytvoření těchto záhlaví. Co se týče přítomnosti záhlaví, tak mohou nastat následující tři varianty tabulky, od kterých se odvíjí další kroky.

1. Tabulka obsahuje záhlaví jen pro sloupce – V tomto případě umístíme kurzor na buňku se záhlavím prvního sloupce.
2. Tabulka obsahuje záhlaví jen pro řádky – V tomto případě umístíme kurzor na buňku se záhlavím prvního řádku.
3. Tabulka obsahuje záhlaví jak pro sloupce, tak pro řádky – V tomto případě se postavíme na buňku, která leží v průsečíku řádku a sloupce se záhlavím. Čili na buňku v levém horním rohu tabulky.

Nastavení záhlaví

Jestliže stojíme na správné buňce dle předchozího popisu, tak je další postup následující:

1. V pásu karet přejdeme na kartu „Vzorce“.
2. Na kartě „Vzorce“ ve skupině „Definované názvy“ aktivujeme tlačítko „Definovat název“.

3. Otevře se dialog, v němž do textového pole „Název“ zadáme následující text podle toho, jakou variantu tabulky máme:

   1. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jen sloupců, vepíšeme text „ColumnTitle“.
   2. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jen řádků, vepíšeme text „RowTitle“.
   3. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jak sloupců, tak řádků, vepíšeme text „Title“.
4. Tabulátorem se přesuňte na tlačítko „Ok“ a aktivujte jej.

Tímto jsme nadefinovali názvy pro všechny řádky či sloupce na aktuálním listu doprava či dolů od záhlaví Jinými slovy, v případě záhlaví sloupce bude toto záhlaví čteno pro všechny řádky nacházející se pod tímto záhlavím a v případě záhlaví řádku bude toto záhlaví čteno pro všechny sloupce nacházející se vpravo od tohoto záhlaví.

Pokud bychom chtěli, aby záhlaví bylo čteno jen pro buňky spadající do naší tabulky, tak ve výše zmíněném dialogu pro definici názvu buňky musíme za název, čili za text „ColumnTitle“, „RowTitle“ nebo „Title“ napsat ještě dvě tečky a za nimi zadat souřadnice buňky, která je v průsečíku posledního sloupce a posledního řádku tabulky, neboli souřadnice buňky v pravém dolním rohu tabulky. Tedy například takto:

1. „ColumnTitle..F5“ nebo
2. „RowTitle..F5“,

3. „Title..F5“.

   Definic záhlaví lze pro právě zaměřenou buňku vytvořit více. Když tedy budeme postupovat podle celého výše uvedeného postupu a nejprve nadefinujeme záhlaví pro sloupce či řádky i mimo naši tabulku, čili bez zadání souřadnic pravého dolního rohu tabulky, tak tuto definici nepřepíšeme novou definicí, která souřadnice pravého dolního rohu tabulky uvádí. Před nahrazením staré definice za novou je tedy potřeba starou definici smazat, což si ukážeme v následující části.

Zrušení dříve nastavených definic záhlaví

1. V pásu karet přejdeme na kartu „Vzorce“.
2. Na kartě „Vzorce“ ve skupině „Definované názvy“ aktivujeme tlačítko „správce názvů“. Funkci lze vyvolat také klávesami Ctrl + F3.
3. Otevře se dialog, kde v seznamu klávesovými šipkami vybereme dříve nastavenou definici záhlaví.
4. Tabulátorem přejdeme na tlačítko „Odstranit“ a aktivujeme je.
5. Tlačítkem „Zavřít“ dialog zavřeme.

Úprava dříve nastavených definic Záhlaví

Ve stejném dialogu, jako můžeme dříve nastavenou definici záhlaví smazat, je možné zvolenou definici také upravit. Postupovat budeme stejně jako v případě mazání jen po zvolení definice ze seznamu použijeme tlačítko „Upravit…“, které nám otevře stejný dialog jako ten, kdy jsme definici poprvé zadávali, a umožní nám danou definici přepsat.

Závěr

Nastavení čtení názvů sloupců či řádků není úplně intuitivní, ale doporučujeme si tento postup osvojit, neboť je to způsob, jak pro uživatele odečítačů orientaci v řádcích a sloupcích aplikace Microsoft Excel zásadně usnadnit.

Autor: Adam Samec

Moderní internetové prohlížeče obsahují spoustu funkcí, které mohou zejména slabozrakým uživatelům při práci na webu pomoci, aniž by bylo třeba sahat po zvětšovacích a odečítacích programech třetích stran. V materiálech o práci zrakově postižených na webu se tyto nástroje většinou pomíjejí a největší pozornost se věnuje využívání externích odečítacích a zvětšovacích softwarů. Právě pro velkou skupinu slabozrakých jsou ale nejvíce při ruce funkce, které jsou přímo součástí prohlížečů a pro zpřístupnění webu jim často mohou plně dostačovat. Proto si v tomto textu představíme ty nejdůležitější funkce pro zpřístupnění webu zrakově postiženým, jež najdeme v prohlížeči Microsoft Edge, který je sice méně používaný, ale pokud jde o funkce zpřístupnění pro slabozraké, je vybaven možná nejlépe.

Lupa

Začneme tou asi nejpoužívanější funkcí, která funguje ve všech prohlížečích téměř stejně, a sice nastavením velikosti zobrazení stránek.

Pokud nám nedostačuje standardní velikost, v jaké jsou webové stránky zobrazovány, můžeme si veškerý obsah stránek snadno zvětšit. K tomu se používají následující klávesové zkratky:

• Ctrl + plus nebo Ctrl + kolečko myši od sebe: Zvýší velikost zobrazení webové stránky.
• Ctrl + minus nebo Ctrl + kolečko myši k sobě: Sníží velikost zobrazení webové stránky.
• Ctrl + 0 nebo Ctrl + é: Nastaví standardní velikost zobrazení. (Při stisku číslice 0 na numerickém bloku musí být numerický blok zapnutý.)

Při změně velikosti zobrazení se webová stránka chová, jako by byla zobrazována na zařízení s menší úhlopříčkou displeje. U responsivních webových stránek, které mění své uspořádání právě podle velikosti displeje, se tedy při nastavení větší velikosti může stát, že se přepnou do vzhledu určeného pro mobilní zařízení. Velkou výhodou responsivních stránek ale je, že svou šířku vždy přizpůsobí aktuálnímu nastavení, i při velkém zvětšení tedy nemusíme obsahem stránky rolovat do stran.

Nastavení velikosti zobrazení si Edge pamatuje pro daný web. Pokud budeme brouzdat po stránkách téhož webu, budeme mít všechny zobrazeny v nastavené velikosti, jakmile ale přejdeme na jiný web, vrátí se zobrazení ke standardní velikosti. Ta je ve výchozím nastavení Edge 100 %. Pokud si ale pro všechny weby nastavujeme větší zobrazení, bude pro nás pohodlnější v nastavení prohlížeče si standardní velikost rovnou změnit na nějakou vyšší hodnotu. Toto nastavení je popsáno níže v části věnované konfiguraci Edge.

Funkce Číst nahlas

Pokud by vás čtení dlouhého textu na webu příliš unavovalo, můžete jednoduše spustit jeho plynulé čtení hlasovým výstupem, a jenom poslouchat.

Hlasové čtení spustíme tak, že na místo v textu, odkud budeme chtít číst, klikneme pravým tlačítkem myši a v zobrazeném kontextovém menu zvolíme položku Číst nahlas. Obsah stránky od zvoleného místa bude předčítán integrovaným systémovým hlasem, v českých Windows 10 tedy Microsoft Jakubem. Pro snadné sledování toho, odkud Jakub aktuálně čte, jsou právě čtený řádek a právě čtené slovo modře, respektive žlutě podbarveny. Vše tedy připomíná AppReader ZoomTextu, zde ho ale máme přímo jako součást prohlížeče.

V režimu čtení nahlas se těsně nad stránkou zobrazí panel, jehož prostřednictvím můžeme čtení ovládat. Čtení ale můžeme řídit i jinými způsoby.

• Pokud během čtení budeme chtít v textu přeskočit někam jinam, stačí kliknout nyní už levým tlačítkem myši na jiné místo, a čtení bude okamžitě pokračovat od nové pozice.
• Pokud budeme chtít čtení dočasně pozastavit, a následně opět spustit, stiskneme Ctrl + Shift + U nebo klikneme uprostřed horního panelu na ikonu přehrávání, případně zvolíme v kontextovém menu stránky hned první položku Pozastavit / Pokračovat.
• Během čtení se kdykoli můžeme vrátit o odstavec zpět nebo naopak přejít o odstavec vpřed. To lze kliknutím na příslušné ikony na panelu čtení, které jsou umístěny po stranách ikony pro přehrávání. Položky pro přesun na předchozí či následující odstavec jsou opět i v kontextovém menu ke stránce.
• Režim Čtení nahlas můžeme ukončit kliknutím na křížek vpravo na panelu čtení anebo položkou Zavřít v kontextovém menu stránky. Je-li kurzor v panelu čtení, můžeme čtecí režim opustit také stiskem klávesy Escape.

Z výše uvedeného je zřejmé, že funkce Čtení nahlas se ovládá velmi snadno a intuitivně, přitom je v praxi opravdu dobře použitelná. Dají se jí vytknout snad jen dva drobné nedostatky. První spočívá v tom, že čtení nelze zahájit na odkazu, ale jen na textu, který není odkazem. Když totiž klikneme pravým tlačítkem na odkaz, položka Číst nahlas v jeho kontextovém menu není. A pokud na odkaz klikneme během čtení, nezačne se číst od daného odkazu, ale odkaz se namísto toho otevře. Druhá výtka se týká toho, že Čtení nahlas nečte textové popisky obrázků, které jsou do obsahu stránky vloženy – obrázky jsou prostě přeskakovány, i když mají definovaný textový popisek, který by bylo možné přečíst.

Naopak výhodou funkce Čtení nahlas je možnost čtení na pozadí. Když spustíme čtení webové stránky, není problém otevřít si v Edgi jinou stránku na nové kartě nebo třeba přejít do úplně jiné aplikace, stále ale bude nerušeně čten obsah stránky, kde jsme čtení spustili.

Na panelu Čtení nahlas jsme ještě nezmínili tlačítko Možnosti pro hlas, jehož funkce je zřejmá – otevírá dialog, v němž můžeme nastavit rychlost čtení nebo vybrat jiný z hlasů Microsoftu. V seznamu dostupných hlasů budeme mít kromě českého Jakuba i řadu cizojazyčných mluvčích, ať už to budou hlasy, které máme nainstalované v systému, nebo hlasy, které fungují online ze serverů Microsoftu.

Sečteno a podtrženo – funkce Čtení nahlas je velmi dobře použitelná pro všechny slabozraké uživatele, kteří při práci běžně nepoužívají žádný odečítací program, ale na internetu se jim může zvlášť u delších textů hodit spustit plynulé čtení a nechat oči chvíli odpočinout.

Asistivní čtečka

Asistivní čtečka je další funkce Edge, která pomůže při čtení stránek s články z internetových serverů, blogů apod. Všichni víme, jak vypadají stránky mnoha zpravodajských serverů – někde uprostřed je text článku a všude okolo je džungle reklam a banerů, roztodivných navigačních prvků webu a dalšího balastu. To vše vizuálně ruší při čtení textu článku a při práci s odečítačem nám to také může překážet v navigaci, pokud nás v dané chvíli zajímá opravdu jen samotný článek a nikoli další věci okolo.

Přejdeme-li na takové stránce do režimu Asistivní čtečky, Edge vše odfiltruje a nechá v okně zobrazený jen samotný obsah článku. Ten bude navíc bez ohledu na vzhled původní stránky na všech serverech zobrazován v jednotném formátu. Čtení pro nás tedy bude pohodlnější, nebude nás při něm rušit nic okolo a pokud pracujeme s odečítačem, nebudeme muset na stránce hledat začátek a konec článku, protože v prohlížeči nic jiného než samotný článek nebude zobrazeno.

Asistivní čtečka není dostupná na všech webových stránkách, ale jen tam, kde Edge pozná, že jde o stránku s nějakým článkem a dokáže odlišit obsah článku od ostatního obsahu stránky. Můžeme-li na aktuálně otevřené stránce čtečku využít, lze do ní přejít takto:

• Na horním panelu nástrojů se hned vpravo od adresního řádku zobrazí tlačítko Asistivní čtečka, na které stačí kliknout.
• Z klávesnice čtečku nejrychleji zapneme stiskem F9.

Stejným způsobem lze čtečku i opustit.

V režimu Asistivní čtečky je nad zobrazenou stránkou také ovládací panel čtečky. Ikonou úplně vpravo na panelu můžeme nastavit, zda bude panel zobrazen permanentně nebo jen při přejetí myši. Na panelu najdeme následující funkce a nastavení:

• Číst nahlas: Tímto tlačítkem můžeme i v režimu čtečky spustit hlasové čtení webové stránky.
• Předvolby pro text: Tímto tlačítkem otevřeme panel, na kterém můžeme nastavit velikost textu, větší mezery mezi znaky, slovy a řádky a též si vybrat z více než dvaceti barevných kombinací textu a pozadí. Nastavení si Edge bude pamatovat.
• Reading preferences: Pod tímto tlačítkem je možné nastavit zatemnění článku s výjimkou jednoho, tří nebo pěti řádků uprostřed, které člověk právě čte.
• Gramatické nástroje: Toto tlačítko rozbaluje volby, kterými lze zapnout dělení slov po slabikách a zvýraznění slov určitých slovních druhů. V českých textech funguje dobře dělení slabik, ale zvýraznění slovních druhů nikoli.

Nastavení Edge pro lepší přístupnost

V nastavení Edge najdeme několik možností, které mohou pomoci při práci s prohlížečem hlavně slabozrakým uživatelům. Jde o možnosti, které najdeme v kategorii Vzhled. Dostaneme se k nim takto:

1. Klikneme na tlačítko Nastavení a další možnosti – tlačítko se třemi tečkami úplně vpravo na panelu nástrojů Edge nebo stiskneme Alt + F. Otevřeme tak menu prohlížeče.
2. V menu zvolíme položku Nastavení. Otevře se nová záložka prohlížeče s nastavením Edge.
3. Tabulátorem přejdeme do stromového seznamu Kategorie nastavení.
4. Šipkou dolů vybereme položku Vzhled a Enterem ji zvolíme.

Nyní už můžeme Tabulátorem procházet jednotlivá nastavení vzhledu. Najdeme zde tyto možnosti:

• Výchozí motiv: V tomto rozbalovacím seznamu lze nastavit, jak bude laděno uživatelské prostředí prohlížeče. Můžeme vybírat mezi světlým a tmavým nebo zvolit třetí možnost, při níž se Edge bude řídit motivem nastaveným ve Windows.
• Lupa: Touto volbou určíme, v jaké velikosti se nám budou zobrazovat nově otevřené weby. Pokud si každý web, na který zavítáme, ručně zvětšujeme např. pomocí kláves Ctrl + plus na dvojnásobek, můžeme si zde rovnou nastavit výchozí hodnotu Lupy na 200 % a ušetříme si práci s ručním zvětšováním.
• Dále následuje skupina voleb, jimiž zapínáme či vypínáme zobrazení některých možností Edge na jeho panelu.
• Velikost písma: V tomto rozbalovacím seznamu si z celkem pěti úrovní můžeme vybrat preferovanou velikost textu na webových stránkách. Na rozdíl od funkce Lupa, zde neměníme velikost všech prvků webu, ale opravdu jen velikost textu. Tím pádem se nám nebude měnit uspořádání webových stránek. Na druhou stranu se nám takto nezvětší grafika, větší text se někdy nevejde do původních prvků a na některých hůře vytvořených webech se tato volba neprojeví vůbec. Každá z funkcí pro nastavení velikosti má tedy své výhody a nevýhody.
• Přizpůsobit písma: Tímto tlačítkem otevřeme novou stránku nastavení, kde je možné vybírat výchozí typy písem. Z hlediska slabozrakých uživatelů zde je asi nejzajímavější posuvník Minimální velikost písma. Můžeme si pomocí něj zajistit, aby se na žádné webové stránce nezobrazoval text v příliš malé velikosti, kterou nepřečteme.

Závěr

Mnozí uživatelé stále ještě považují Edge za nedozrálý prohlížeč, kterému chybí spousta funkcí, jež jsme v konkurenčních prohlížečích zvyklí používat. Minimálně ve funkcích zpřístupnění pro slabozraké uživatele tomu tak ale v současnosti rozhodně není. Edge nabízí celou řadu dobře použitelných nástrojů a nastavení, které mohou velmi usnadnit brouzdání po webu všem, kteří sice nepoužívají zvětšovací a odečítací programy, přitom ale na webové stránky nevidí tak, jak by bylo potřeba. Pro tyto uživatele Edge určitě stojí za vyzkoušení.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Tyflokabinet.cz: Internetový prohlížeč Microsoft Edge pro zrakově postižené
• Tyflokabinet.cz: Audiotutoriál Microsoft Edge s odečítačem obrazovky (ZIP, 180 MB)
• Access World: Accessibility Features in Windows Web Browsers for Low Vision Users

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.