Články

„13. září 1985, Fairfield – Maine, USA – policistka Alice Wellsová má jako každý pátek službu. Noční rutinu přerušuje záhadný telefonát. Tajemný anonym ví o náčelnici něco, o čem se nikdo neměl dozvědět.“

Takto začíná detektivní příběh Důkaz 111. Díky mobilní audio hře ze studia Play by Ears se onou americkou policistkou můžete stát přímo vy, příběh prožijete „na vlastní uši“ a bude jen na vás, jak se bude děj vyvíjet a jak v něm obstojíte.

Hra Důkaz 111 je plně přístupná i nevidomým hráčům, mohou ji ale stejně hrát i vidící. V podstatě jde o interaktivní příběh natočený s profesionálními herci či dabéry a též s realistickými zvukovými efekty. Hráč rozhoduje, jak se hlavní postava zachová, a podle toho se příběh vyvíjí.

Jak si hru Důkaz 111 pořídit

Aplikace Důkaz 111 je k dispozici pro iOS i Android. Lze ji tedy standardním způsobem stáhnout a nainstalovat z App Storu nebo Google Play. Z obou aplikačních obchodů je možné Důkaz 111 získat zdarma, nicméně hru je nakonec třeba zakoupit nákupem z aplikace. Než vás aplikace k nákupu vyzve, můžete odehrát minimálně čtvrtinu hry, takže máte dost času si bezplatně vyzkoušet, zda vám hra přijde zajímavá a stojí za investici 99 Kč.

Jak se hraje

Než se do příběhu americké policistky ponoříte, doporučujeme připojit k mobilu jakákoli stereo sluchátka. Podle tvůrců hry byly mnohé zvukové efekty nahrávány tzv. binaurálním způsobem, a proto zvuky ve stereo sluchátkách působí mnohem realističtěji a prostorověji než z reproduktorů mobilu. A nezapomeňte také zkontrolovat, zda není mobil přepnutý do tichého režimu, protože v něm hra žádné zvuky nevydává a odečítač v ní nic nečte, takže byste byli ztraceni.

Po spuštění se ozve mužský hlas, který nás bude provázet uživatelským prostředím aplikace. První, na co nás upozorní, je nutnost vypnout odečítač VoiceOver nebo TalkBack, protože celá hra je plně ovladatelná bez odečítače a běžící odečítač by nám blokoval dotyková gesta, která budeme ve hře používat. Odečítač tedy vypneme a podle instrukcí švihneme jedním prstem vpravo, abychom hru spustili s ovládáním pro nevidomé. Naopak švihem vlevo by se hra spustila s ovládáním pro vidící.

Na následující obrazovce také v praxi uvidíme, jak ovládání hry s podporou pro nevidomé funguje. Mužský hlas nás bude informovat, že máme na výběr dvě možnosti – švihnutím prstu vpravo otevřeme novou hru, švihnutím vlevo bychom se mohli vrátit k již rozehrané hře. Švihneme tedy vpravo a začínáme hrát!

Je slyšet, jak na střechu policejního vozu Alice Wellsové bubnují kapky deště. V tom se jí náhle ozve vysílačka a z ní je slyšet naléhavý hlas její kolegyně Judy, která žádá všechny policejní hlídky v okolí, aby se jí ozvaly. Alice se ptá: „Mám se Judy ohlásit, nebo si z ní udělat legraci?“

Jak se Alice zachová, záleží na nás. Švihnutím doprava vybíráme první možnost (ohlásit se), švihnutím doleva vybíráme druhou možnost (udělat si z Judy legraci). Někdy budou ve hře situace, kdy máme na výběr ještě třetí možnost, a tu bychom volili švihnutím dolů. Naopak švihnutím nahoru si kdykoli můžeme nechat od Alice všechny možnosti zopakovat. Nyní se tedy třeba švihnutím vpravo do vysílačky ohlásíme.

Uslyšíme, jak Alice Judy odpovídá. Judy Alici požádá, aby uzavřela příjezdovou silnici k městu a za každou cenu zastavila kohokoli, kdo by se pokusil projet: „Alice, je to fakt důležité!“

Vzápětí okolo prosviští rychle jedoucí auto. Alice pouští houkačku a startuje za ním, auto ale dále zrychluje. Alice se ptá: „Mám pro jistotu zavolat posily, nebo se pokusit dostihnout ho sama?“

Nyní se děj opět zastaví a znovu je na nás, kterou z možností švihnutím vpravo či vlevo zvolíme. Nebudu už dále vyzrazovat, jakým směrem se děj může ubírat. Jen ještě zmiňme, že kdybychom si kdykoli během hry nebyli jisti jejím ovládáním, stačí švihnout dvěma prsty vzhůru a mužský průvodce nám zrekapituluje všechna dotyková gesta, která je možné použít. Jedno z těchto gest uvedeme i zde, a sice švihnutí dvěma prsty dolů. Takto totiž můžeme hru pozastavit a následně uložit. Při příštím spuštění aplikace potom budeme moci v rozehrané hře ze stejného místa pokračovat.

A teď už víte opravdu vše podstatné k tomu, abyste si mohli hru spustit a naplno užít…

Kdo za novou audio hrou stojí

V autorském týmu hry je uvedeno poměrně dost lidí, včetně několika známých hereckých jmen, která jsou spojena s postavami příběhu. Hlavním autorem herního konceptu a také tím, kdo ve velké míře stojí za zvukovou stránkou věci, je Tomáš Oramus. Tomáš nás nechal trochu nahlédnout pod pokličku vývoje Důkazu 111, a pro Téčko zodpověděl několik otázek.

Téčko: Jestli se nemýlím, jste hlavní profesí filmový zvukař. Máte již nějaké předchozí zkušenosti z tvorby her, nebo je v této oblasti Důkaz 111 vaší prvotinou?

TO: Primárně jsem filmový zvukař, ale dosti se věnuju i hrám, které jsou můj koníček. Rád hraju, takže mám blízko ke hrám a veškerým interaktivním věcem. Teď ještě dodělávám doktorát na FAMU, kde se věnuju imerzi a tomu, jak zvuk u těchto věcí ovlivňuje celkový zážitek, takže v tomto mám širší pohled než to, že bych dělal jenom filmy. Hry jsem zatím neprodukoval, vytvářel jsem jen nějaké věci pro virtuální realitu. Když to tedy vezmu z game designového hlediska, tak je Důkaz 111 moje prvotina.

Téčko: Jak vás napadlo zaměřit se u této hry na zrakově postižené? Byl to váš prvotní zájem, nebo jste původně cílili spíš na běžné uživatele a až následně jste si uvědomili, že takovýto projekt by mohl být vhodný právě i pro lidi se zrakovým postižením?

TO: To přišlo poměrně brzo ze začátku, protože nápad byl udělat čistě zvukovou hru a my jsme přemýšleli nad způsobem jejího ovládání, který by co nejméně rušil a ponechal člověka vtaženého do příběhu. A už v té fázi jsme si říkali, že by bylo dobré, kdyby to bylo pro všechny, a vymýšleli jsme ten systém tak, aby se nemuselo na displej vůbec koukat. Nakonec jsme vše konzultovali s Michalem Jelínkem ze SONS, ale to jsme řešili spíš už jen technické věci, jaká jsou vhodná dotyková gesta pro ovládání apod. Nevěděli jsme třeba, že nevidomí jsou zvyklí používat pro různé funkce i víceprstá gesta.

Téčko: Propagujete Důkaz 111 všeobecně, nebo cílíte právě na zrakově postižené?

TO: Já myslím, že to je pro kohokoli. Primárně se chceme propagovat mezi hráči her. Mně osobně přijde silný ten koncept v tom, že vůbec nemusím koukat na mobil, a přitom můžu hrát, takže věřím, že si to najde fanoušky napříč celým spektrem hráčů.

Téčko: Jak máte celý projekt plánovaný z finančního hlediska? Myslíte, že si hra tohoto druhu na sebe může vydělat, nebo to byl z vaší strany do jisté míry spíš fanouškovský počin?

TO: Ta hra je pro nás teď spíše takový průzkum toho, zda je takový žánr vůbec funkční a jestli o něj bude zájem. Když se ukáže, že ten zájem tady je, tak si myslím, že to životaschopné bude, ale v nějakém globálnějším měřítku, že bychom udělali, řekněme, anglickou nebo třeba polskou verzi. Náš trh je na tenhle koncept poměrně malý, protože náklady na vývoj jsou dost vysoké. Takováto hra znamená mimo jiné asi 300 stránek scénáře, hodiny audio záznamů a asi 50 hodin s herci ve studiu.

Téčko: Důkaz 111 jste vydali pod hlavičkou nově založené firmy Play by Ears jako její první počin. Jaké máte ve vaší firmě další plány?

TO: V první fázi se budeme ještě v Důkazu 111 věnovat opravám případných chyb a dodělávání nějakých drobností. Já myslím, že tomu dáme tak dva, tři měsíce, abychom si od toho i trochu odpočinuli a získali odstup, a pak budeme vymýšlet, co dál. Určitě bychom ale nějaký další projekt chtěli vymyslet. Jen je otázka, jestli to bude pokračování v rámci úplně stejného žánru, nebo vyzkoušíme něco jiného.

Téčko: Nelákalo by vás udělat nějakou audio hru, která by byla akčnější v tom smyslu, že by tam šlo spíš o postřeh a rychlost hráče než o procházení příběhem bez nějakého časového omezení? Myslím, že takových her přístupných zrakově postiženým příliš není.

TO: Z toho, co jsem zkoušel, mám pocit, že u akčních her to naráží na určitou limitaci reprodukce zvuku. Přijde mi, že přesnost lokalizace zvuku není taková, abych si to užil a netápal v tom, jestli akce, kterou právě dělám, je ta správná. Ale přiznám se, nedělal jsem si žádnou důkladnou rešerši. Myslím ale, že bychom zůstali spíš u těchhle příběhových her. Ale je pravda, že i do Důkazu 111 jsme chtěli přidat ještě nějaké minihry, nakonec na to ale už nebyl prostor a síla. Takže je máme v šuplíku a třeba by se to někdy dalo použít.

Závěrem

Tomáši Oramusovi děkujeme za rozhovor a jeho firmě Play by Ears přejeme, ať se jim v další tvorbě audio her daří. Důkaz 111 je skvěle přístupná audio hra, u které je poznat, že si její tvůrci s její zvukovou stránkou velmi vyhráli. Realistický zvuk nás pomůže vtáhnout do napínavého děje. U samotného příběhu si lze někdy všimnout drobných nelogičností. To je ale dáno variabilitou děje podle hráčových rozhodnutí. V každém případě může být Důkaz 111 dobrou zábavou pro dlouhé a deštivé podzimní večery a svým zpracováním se jedná mezi českými přístupnými hrami o naprosto jedinečný počin. Z hlediska přístupnosti jde o vzorovou ukázku využití koncepce „design for all“, díky které je stejná hra dobře přístupná pro zrakově postižené, přitom je ale atraktivní i pro všechny hráče bez zrakového postižení. Doufejme tedy, že za touto první vlaštovkou budou časem následovat i další.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Play by Ears – domovská stránka
• YouTube: Důkaz 111 - první česká audio hra TEASER
• Důkaz 111 v App Store
• Důkaz 111 v Google Play

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

S kolegy v SONS se už léta opakovaně setkáváme s nejrůznějšími projekty a snahami o vývoj tzv. chytrých bílích holí, případně jiných podobných pomůcek, jež by měly být nadupané moderními technologiemi a měly by zrakově postiženým pomáhat v samostatném pohybu. Z nedávného blogu nevidomého informatika, experta na přístupnost a také fanouška lyžování Dereka Riemera vyplývá, že ani v americkém Colradu to není jiné. Riemerův článek zajímavě rozebírá některé aspekty oněch projektů zabývajících se vývojem chytrých bílých holí. Proto se svolením autora nabízíme jeho český překlad.

V posledních letech bylo učiněno mnoho pokusů o vyvinutí chytré bílé hole. Žádný z nich nevedl k úspěšné technologii, která by transformovala trh, a kterou by skutečně používala nějaká významnější skupina uživatelů. Většina z těchto pokusů je prostě inspirační porno. Například nedávno jsem zaznamenal chytrou hůl, která se objevila ve zpravodajství, a tato hůl si zaslouží pozornost pro obzvláště nehorázné argumenty, které v souvislosti s ní zazněly. Tyto a obdobné argumenty lze nalézt i v dalších příspěvcích o chytrých holích. Budu se jimi zabývat níže a vysvětlím, proč takové argumenty nepředstavují pádné důvody ve prospěch chytrých holí. Poté popíšu několik konstrukčních a technických omezení, se kterými je třeba se vypořádat, než vůbec budu ochoten chytrou hůl někomu nevidomému doporučit.

Příklad a struktura argumentů

Feghali říká: „Přichází svět, v němž mluvíme o autonomních vozidlech, ale my stále ještě posíláme lidi se zrakovým postižením ven s něčím, co je v podstatě obyčejná hůlka. Nikam vás to nedovede." Neukáže vám to kavárnu. Nepomůže vám to při hledání zaměstnání. Je to jen hůl.“

Další podobný, často předkládaný argument je funkčně ekvivalentní, ale (nesprávně) uvádí fakt, že se hůl za uplynulých téměř sto let nezměnila a stále to je jen ta hůl.

Protiargumenty

Existují doslova tisíce příkladů předmětů, které jsou „jen hůlkou“ nebo obdobně jen kusem kovu nebo něco podobně primitivního. Například když něco míchám na sporáku, často se chopím dřevěné vařečky, a používám jednoduchý hrnec bez nějakých vychytávek, bez Bluetooth připojení a vlastní regulace teploty. Nože v mé kuchyni připomínají primitivní kovové předměty, i když nejsou ani zdaleka primitivní a mají jemné designové prvky, jejichž vylaďováním strávili inženýři tisíce hodin. Jídlo jím vidličkou, což je jen kus kovu. Nože v kuchyni mi sami nenakrájí cibuli ani mi nezajistí, aby moje krajíce chleba byly všechny stejně tenké. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi chytrý nůž mohl pomoci krájet bramborové plátky efektivněji, protože když chci krájet brambory efektivněji, vezmu si nástroj navržený k tomu chytrými inženýry, jako je kráječ typu mandolína, kuchyňský robot atd. Učinit z běžného nože chytrý nůž, to by zničilo účel nože, tedy být jednoduchý a univerzální nástroj. I tužka je „jen tyčinka“ s kouskem tuhy uprostřed a už celá desetiletí nebyla podstatně zdokonalena. Kde máme chytré tužky, které měří tahy na papíře a vibrují, když je náš rukopis nedbalý? Správně, na trhu po takových krámech není poptávka. Zavařovací sklenice s těsnícími gumovými kroužky mají už desetiletí stále stejný design, aniž by je média označovala za primitivní.

Turisté si k udržení rovnováhy pomáhají holemi ze dřeva, sklolaminátu, uhlíkového vlákna nebo kovu a takovéto hole v sobě nemají zabudovanou žádnou GPS navigaci. Jakákoli firma, jež by se pokusila do turistické hole integrovat navigaci, by se setkala s výsměchem, protože by to zbytečně zvýšilo hmotnost hole, kvůli jejímuž snižování jsou materiály jako uhlíkové vlákno u turistických holí právě tak oblíbené. I ve světě plném autonomních aut turistické hole nepomáhají turistům získávat práci ani nenabízejí žádné jiné menší výhody. Když se ztratíte v divočině, hůl vám nepomůže zorientovat se, pokud nemáte mapu a kompas. Zdali je hůl pro chodce užitečná ve své jednoduché a po tisíciletí stejné podobě, to vůbec nezávisí na existenci či neexistenci autonomních aut v našem světě.

Stejně jako výše uvedené nástroje i bílá hůl pro nevidomé přetrvává v současné podobě už asi století a v o něco horším designu už tisíce let, a to proto, že to prostě funguje. Tak to je jednoduché. Původní konstruktéři, kteří se rozhodli udělat z obyčejné hole bílou hůl pro nevidomé, optimalizovali její podobu tak dobře, že další úpravy jsou už jen malá vylepšení původního designu, která přicházejí, jak se stávají dostupnými nové materiály. Radikálně odlišná bílá hůl nebo orientační nástroj se nikdy nezrealizovaly, protože tu nejsou žádné problémy s hledáním objektů v blízkém okolí kromě objektů nad výší kolen. To je jediná rozumná věc, ke které by se dala využít chytrá technologie na holi.

Trochu neuspořádaně o designu bílé hole

Bílá hůl pro nevidomé není jen obyčejná hůl. Každá rozumná bílá hůl vyrobená v posledních dvou desetiletích má zabudovanou rukojeť a koncovku, kterou lze měnit, aby hůl fungovala optimálně a bylo ji možné uzpůsobit různým prostředím. Koncovky holí se dělají z mnoha různých materiálů. Keramické koncovky jsou velmi tvrdé, trvá několik let, než se opotřebují, jsou téměř nezničitelné kromě Kanady, kde se rozpadají kvůli opětovnému zamrzání a rozmrzání. Valivé koncovky z nylonu nebo polyethylenu jsou skvělé při přejíždění holí po povrchu a některé jsou navrženy i pro chůzi po dlažebních kostkách či kočičích hlavách. Úzké koncovky jsou dobré pro zjišťování povrchu, široké vás pro změnu uchrání před nezřízeným klením, protože přejíždějí nad škvírami v chodníku, aniž by se v nich hůl zadrhla a zarazila se tak do ledví svého majitele. Všechny tyto koncovky jsou vyměnitelné, a to z jednoho prostého důvodu – zakončení hole nevydrží navždy.

Na mnoha bílých holích je navíc reflexní páska odrážející světla vozidel, aby byl nevidomý noční chodec lépe viditelný. Mnozí lidé dávají přednost skládacím či teleskopickým holím. Skládací hole často obsahují mnoho konstrukčních prvků, jako jsou spoje, na něž mohou celé hodiny působit nejrůznější otřesy, otáčivé či viklavé pohyby, a nakonec je stejně za méně než 5 sekund složíte do podoby, která není delší než 30 centimetrů. Spoje se nemohou zaseknout, protože lidi by příliš nepotěšilo, kdyby nevidomá osoba v autobusu nebo ve vlaku nemohla svou hůl složit.

Moderní materiály jako uhlíkové vlákno jsou pro bílé hole skvělé, protože snížily jejich hmotnost, což usnadňuje rychlý pohyb. Hole z uhlíkových vláken navíc perfektně zprostředkovávají vnímání informací o terénu, jako je materiál povrchu, jemné rozdíly ve struktuře asfaltu, různá vyvýšení, výstupky, vodicí linie atd. Těžší materiály jako hliník či ocel nejsou k tomuto účelu tak vhodné.

Uhlíkové vlákno je pružnější než jiné materiály, a proto se hole z uhlíkového vlákna neohýbají tak často. Ve městě bílé hole přejíždějí neurvalí cyklisté a šlapou po nich kolemjdoucí, a přesto se hůl nesmí zlomit. Pokud se hůl zlomí a její majitel s sebou nemá záložní... Ano, lidé samozřejmě neberou vážně starou radu nosit s sebou náhradní hůl. Je ale jen otázka času, kdy dostanou tvrdou lekci, která je to naučí.

Síly, které na hůl působí v kolmém směru, většinou způsobí, že se příslušný segment hole rozpojí, čímž se předejde zlomení hole. Oproti tomu silové působení při běžném používání hole, tedy síly ve směru blízkém orientaci hole s holí neudělají vůbec nic. Jednou mi jeden kolemjdoucí místo toho, aby řekl „s dovolením“ hůl doslova přeskočil, a hůl skončila vejpůl. Jenže místo toho, aby se zlomila nebo výrazně ohnula, tak se jen uvolnil jeden její segment, jako když hůl skládám. Já jsem ji pak jen zaklapnul zpátky, jako by se nic nestalo. Toto bývá někdy zdrojem mé zábavy, protože neomalení chodci si myslí, že mi hůl zlomili, což je velmi vyvede z míry, já ji ale jen složím a odejdu jakoby nic.

Bílá hůl je více než jen obyčejná hůl. Je to hůl s mnoha jemnými vylepšeními, která byla prováděna, aniž by se změnil její základní technický princip. Konstrukční zlepšení, která se provádějí již celá desetiletí, jsou činěna natolik dobře, že průměrný uživatel, který neustále neanalyzuje technické prvky a nezjišťuje, jaké drobné věci byly upraveny, si ani neuvědomí, jak vážné úsilí je věnováno tomu, aby byla některá omezení bílé hole eliminována.

Věci, které by u chytré hole byly potřeba

Má-li být chytrá bílá hůl použitelná, musí být natolik lehká, abych s ní mohl pohybovat dostatečně rychle tam a zpět, aby při každém mém kroku mohla přejít před celým mým tělem. S těžšími holemi je provádění tohoto pohybu nepříjemné, takže nakonec chodím pomaleji a jsem otrávený z toho, když s holí procházím sněhem nebo se někomu vyhýbám.

Když se mi spodní část hole zničí, neplatím nekonečně mnoho za novou hůl a taktéž ani zdravotní pojišťovna. Očekávám, že chytrou techniku bude možné přehodit na novou levnou bílou hůl. „Nechytrá“ část hole by měla být skládací, abych v případě, že cestou narazím na medvěda (tedy spíš na nevycválaného cyklistu), mohl mít v batůžku náhradní.

V praxi bílou hůl používám v mnoha situacích a některé z nich jsou velmi vzdálené ideálním podmínkám pro používání technických komponent. S holí jsem už šel v pořádné vánici, v lijáku a v kombinaci obojího a také v prudkém letním dešti, kdy je doslova vše promočené. Šel jsem několik mil v počasí dosti mrazivém, aby člověk během deseti minut zmrznul a nemohl jsem si dovolit sundat rukavice, abych mohl ovládat dotykový displej. Když jsem byl na vysoké škole, nepřipadalo v úvahu, abych jen kvůli takovému počasí nešel ven, takže by chytrá bílá hůl měla být dostatečně odolná, aby zvládala několikahodinový nápor mokra. Neměl by jí také dělat problém přechod z 20 stupňů pod nulou venku do 20 stupňů nad nulou v budově. Také bych nechtěl, aby se chytrá hůl vypínala, kdykoli je příliš chladno.

Též by mi vadilo, kdyby na mě chytrá hůl mluvila ve chvíli, kdy se při přecházení ulice snažím soustředit na to, kde jsou vozidla, takže tichý režim by se určitě hodil. Možná by takový režim měl být výchozí a hůl by měla mluvit, jen když ji o to požádám. To je velmi důležité. Viděl jsem velkou spoustu zařízení vyvinutých „pro nevidomé“, která mluvila neskutečně hlasitým, zato opravdu pomalým hlasem. Chci vidět designéry takové pomůcky, jak přecházejí šestiproudou silnici za zvuku pneumatického kladiva na pozadí, zatímco je jejich pomůcka velmi silným, pomalým a démonickým hlasem upozorňuje, že mají v cestě odhozenou láhev vody. Pro legraci by tudy ještě mohlo projet auto na červenou, a viděli bychom, jak to zvládnou.

Opravdu nemám zájem o to, aby moje bílá hůl obsahovala GPS, protože navigaci už mám ve svém mobilu. Nicméně, bylo by užitečné, kdyby mohly být detekovány objekty nad výší kolen. V chytré holi by také měly být vyměnitelné baterie, pokud by nevydržely dlouhou cestu.

To je tedy můj pohled na chytré bílé hole, na chybné argumenty, jež obecně vedou k zařízením, která nikdo nepotřebuje, a na několik případů, kdy by při dostatečném přimhouření očí mohla být technika užitečná. Celkově nemám zvláštní zájem, aby nějaká chytrá hůl vznikla, protože mi to prostě připadá drahé a oproti navýšení hmotnosti hole málo užitečné. Vypadá to podobně, jako kdyby se lidé pokoušeli modifikovat kuchyňský nůž tak, aby uměl i ohřívat jídlo, místo aby vyrobili troubu, a pak vytvářeli rozruch v médiích nad svým super cool nožem, který umí také opékat chleba.

Autor: Derek Riemer

Další zdroje informací

• Derek Riemer: Some Thoughts on Smart Canes

Klávesy Ctrl + X, Ctrl + C a Ctrl + V pro funkce Vyjmout, kopírovat a Vložit znají nejen všichni nevidomí uživatelé Windows, ale i mnozí vidící, protože efektivní práce se schránkou patří k základním dovednostem, bez kterých se na počítači neobejdeme. Pokud ale používáme JAWS, máme kromě těchto základních možností systému také několik užitečných nadstavbových funkcí, které nám pomohou pracovat se schránkou ještě pohodlněji.

Snazší označování

Při označování delšího úseku textu v nějakém méně přehledném dokumentu může být někdy únavné držet dlouze prst na jednom ze Shiftů a dalšími kurzorovými klávesami pochodovat po textu. Pokud se budeme chtít nekonečnému mačkání Shiftu vyhnout, můžeme použít označení pomocí dočasné značky pozice. Postup je následující:

1. Kurzorem se postavíme na začátek označovaného textu.
2. Klávesami Ctrl + Windows + K si na tomto místě vytvoříme dočasnou značku pozice JAWSu.
3. Kurzorem se přesuneme na konec označovaného textu.
4. Skupinovým příkazem JAWSKey + mezerník, M označíme text od vytvořené značky po aktuální pozici kurzoru.

Tento velmi pohodlný způsob označování lze použít v editorech, jako je Word či Poznámkový blok, ale i v internetových prohlížečích nebo v PDF otevřeném v Adobe Readeru. Jen v případě Wordu musíme počítat s tím, že značku pozice nelze vytvořit v novém a dosud neuloženém dokumentu.

Od jedné z posledních aktualizací JAWSu je možné označování mezi značkou a aktuální pozicí kurzoru využívat také v Excelu, kde je to obzvláště praktické. Pozor ale, v Excelu se značka pozice, od které se označuje, vytváří klávesami JAWSKey + Windows + K.

Přečtení označeného úseku

Pokud si chceme ověřit, zda jsme opravdu označili to, co potřebujeme, máme k tomu opět příslušnou klávesu JAWSu. Její uvádění zde je sice nošením dříví do lesa, protože ji pravděpodobně všichni čtenáři znají, ale pro úplnost...

Shift + JAWSKey + šipka dolů

Pojďme ale k funkcím, které využijeme, když už ve schránce něco máme.

Jak zjistit obsah schránky

Pokud někdy při práci přemýšlíte, co jste si vlastně naposledy do schránky dali, může se vám hodit klávesa, po jejímž stisku vám JAWS aktuální obsah schránky přečte:

JAWSKey + Windows + X

Máme-li toho ve schránce více a místo jednorázového souvislého přečtení bychom si její obsah chtěli raději zobrazit ve virtuálním prohlížeči JAWSu, použijeme následující skupinový příkaz:

JAWSKey + mezerník, C

Text ze schránky se otevře ve virtuálním prohlížeči a nejen, že nám jej JAWS přečte, ale můžeme si ho také v klidu procházet kurzorovými klávesami nebo si třeba jeho část označit a zkopírovat.

Tyto funkce můžeme využít, pokud je ve schránce text. Pro jiný než textový obsah schránky nebudou uvedené příkazy fungovat.

Přidání textu do schránky

Při použití běžných funkcí pro vyjmutí či kopírování nového obsahu do schránky původní obsah ze schránky zmizí. Při práci ale nastává mnoho situací, ve kterých potřebujeme, aby aktuální text ve schránce zůstal a přidal se k němu ještě nějaký další. Toho můžeme docílit pomocí následující klávesové zkratky:

JAWSKey + Windows + C

I tato klávesa umí pracovat jen s textem. Označené soubory v Průzkumníku nebo třeba buňky v Excelu bychom s ní do schránky nepřidali. U textu musíme navíc počítat s tím, že je přidáván bez formátování, tedy jako prostý text. I tak je tato funkce v praxi bezesporu užitečná.

Kopírování textu z obrazovky nebo z hlášení JAWSu

Občas nám JAWS při práci hlásí něco, co bychom si potřebovali zaznamenat. Jakékoli hlášení JAWSu si můžeme označit a zkopírovat do schránky. Poslouží nám k tomu funkce Historie řeči, kterou vyvoláme tímto skupinovým příkazem:

JAWSKey + mezerník, H

Po jeho stisku se zobrazí virtuální prohlížeč, v němž bude chronologicky zobrazen text posledních hlášení JAWSu. Můžeme je tedy procházet kurzorovými klávesami a pokud z nich cokoli potřebujeme, můžeme si to standardním způsobem označit a zkopírovat do schránky.

Pokud bychom si pro změnu potřebovali zkopírovat jakýkoli text z okna, ve kterém pracujeme, poslouží nám k tomu tzv. virtualizace okna. Virtualizaci provedeme touto klávesovou kombinací:

Alt + JAWSKey + W

Celý obsah aktuálního aplikačního či dialogového okna se nám načte do virtuálního prohlížeče. Můžeme si jej opět pohodlně prohlížet kurzorovými klávesami, a dostaneme se tak i k textům, které bychom při pohybu v okně pomocí běžného PC kurzoru minuli. Navíc si zde v případě potřeby zase můžeme standardním způsobem jakýkoli text označit a zkopírovat pro další použití.

Závěrem

Snad vám některé z popsaných funkcí a klávesových zkratek JAWSu pomohou být při práci na počítači ještě efektivnější. Pro práci se schránkou se také mohou hodit některé vymoženosti běžných aplikací, jako je režim rozšířeného označování ve Wordu či Excelu (klávesa F8) nebo historie schránky ve Windows 10 (klávesa Windows + V). To už je ale téma nad rámec tipů a triků pro JAWS, necháme si je tedy najindy.

Přehled klávesových zkratek

• Ctrl + Windows + K: Vytvořit dočasnou značku pozice.
• JAWSKey + Windows + K: Vytvořit značku pozice v Excelu.
• JAWSKey + mezerník, M: Označit obsah od značky pozice ke kurzoru.
• Shift + JAWSKey + šipka dolů: Přečíst označený obsah.
• JAWSKey + Windows + X: Přečíst text ve schránce.
• JAWSKey + mezerník, C: Zobrazit text ve schránce.
• JAWSKey + Windows + C: Přidat na konec schránky další text.
• JAWSKey + mezerník, H: Zobrazit historii řeči.
• Alt + Windows + W: Zobrazit obsah aktuálního okna ve virtuálním prohlížeči.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• David Goldfield: Copying and Pasting Text Spoken By Your Screen Reader
• Windows Central: How to use the new clipboard on Windows 10

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Téčko: Metronome Touch – přístupný metronom pro iPhone

Chytré mobily jsou opravdu multifunkční a všestranné pomůcky. V Téčku jsme si už představili aplikace, které nám poslouží k navigaci, jako čtečka textů, kalkulačka nebo rozpoznávač bankovek. Tentokrát se podíváme na další drobný ale užitečný nástroj Metronome Touch, který pro změnu z  iPhonu udělá docela dobře použitelný metronom s nejrůznějšími možnostmi. Protože mezi zrakově postiženými uživateli iPhonů je mnoho muzikantů, bude snad i tento tip k užitku.

Instalace

Metronome Touch můžeme za 49 Kč zakoupit a standardním způsobem nainstalovat z App Storu. Aplikace při prvním spuštění nevyžaduje žádná oprávnění, takže je okamžitě připravená k použití a můžeme si ji prohlédnout.

Prostředí aplikace

Aplikace je v angličtině, nicméně obsahuje jen několik jednoduchých výrazů, takže s ní nebudou mít problém ani neangličtináři.

Z hlediska uživatelů VoiceOveru je základní obrazovka aplikace velmi jednoduchá – obsahuje totiž jen pár tlačítek, jimiž metronom ovládáme. Pro ty, kdo na displej i vidí, je aplikace zajímavá i vizuálně, protože na pozadí tlačítek je zobrazen fyzický metronom, jehož kyvadlo po zapnutí kmitá přesně v rytmu tiků. Slabozraké uživatele ještě může potěšit, že barevné prostředí aplikace se automaticky přizpůsobuje tomu, zda máme v systému nastavené světlé či tmavé zobrazení.

Spuštění a zastavení metronomu

Než si projdeme jednotlivé možnosti metronomu, popíšeme si způsoby, jakými můžeme metronom spustit a zastavit. Nejjednodušší je vyhledat na základní obrazovce aplikace tlačítko Start/Stop a poklepat na ně. Někdy ale může být rychlejší využití alternativního způsobu.

Ať už stojíme kurzorem VoiceOveru na jakémkoli prvku základní obrazovky, můžeme na něm šviháním jedním prstem nahoru či dolů přepínat mezi dvěma akcemi rotoru. Výchozí akce je „Aktivovat“. Když je nastavená a my poklepeme jedním prstem na displej, tak prostě aktivujeme tlačítko, na němž právě stojíme. Švihneme-li ale jedním prstem nahoru či dolů, přepneme se na akci „Start/Stop“ a v tu chvíli poklepání na displej spouští a zastavuje tikání metronomu.

Bez zapnutého VoiceOveru je spouštění metronomu ještě snazší – stačí jen na displeji prstem popotáhnout zobrazené kyvadélko a metronom se rozjede.

Když už umíme metronom spustit a zastavit, můžeme si projít volby, jimiž budeme jeho chod měnit.

Nastavení tempa

Aktuálně nastavené tempo je v aplikaci zobrazeno jako počet BPM (beats per minute) tedy počet tiků za minutu. Tempo můžeme snadno snižovat či zvyšovat o jeden tik za minutu pomocí tlačítek Slower a Faster. Pokud na zobrazenou hodnotu BPM poklepeme, objeví se textové pole a pod ním číselná klávesnice. Hodnotu tedy můžeme zadat přímo a tlačítkem Save and close ji potvrdíme.

Vespod základní obrazovky aplikace je aktuálně nastavené tempo též charakterizováno příslušným hudebním termínem (Largo, Andante, Animato, Presto apod.).

Nastavení taktu

Na základní obrazovce je tlačítko udávající počet tiků, např. 4 beats pro čtyřčtvrťový takt. Když toto tlačítko aktivujeme, otevře se obrazovka, kde můžeme počet tiků v rámci stále se opakujícího vzorku měnit a také nastavit, které z tiků v taktu mají být zdůrazněny. Počet tiků v taktu může být libovolné číslo od 1 do 12, takže v případě potřeby můžeme nastavovat i méně obvyklé hodnoty.

Dejme tomu, že bychom si například chtěli čtyřčtvrťový tak změnit na tříčtvrťový, u kterého bude vždy první tik zdůrazněn. Poklepeme tedy na tlačítko 4 beats. Na následující obrazovce v upravitelném prvku snížíme švihnutím dolů počet tiků na tři a přejdeme dále na prvky jednotlivých not, kde poklepáním můžeme pro každou notu nastavit zdůraznění (VoiceOver hlásí pro každou notu disabled či enabled). Nastavíme si tedy „enabled“ jen pro první notu, a poté vše uložíme tlačítkem OK. Metronom nám pak bude vždy první dobu ze tří zdůrazňovat.

Předvolby (presets)

Pokud víme, že se k právě nastavenému tempu a počtu tiků budeme častěji vracet, můžeme si je pro příště uložit. K tomu nám poslouží tlačítko Presets na základní obrazovce. Po jeho aktivaci se otevře obrazovka se seznamem již dříve vytvořených presetů. Po instalaci aplikace tu jsou definované presety taktů na tři doby, čtyři doby a sedm dob. Poklepáním na jeden z těchto presetů bychom jej načetli a metronom by nám podle něj začal tikat. Pokud si ale naopak budeme chtít aktuální nastavení uložit propříště, poklepeme na tlačítko Add current set a zadáme název nového presetu. Příště jej tu najdeme a můžeme jej rychle spustit.

Synchronizace s ostatními zařízeními

Jako poslední z funkcí jsme si nechali trochu pokročilejší možnost, a sice synchronizaci metronomu s dalšími zařízeními. Pokud bude např. ve zkušebně více muzikantů s aplikací Metronome Touch ve stejné wifi síti, mohou tikot svých metronomů vzájemně synchronizovat. K tomu jim poslouží tlačítko Synchronization na základní obrazovce aplikace, přes které se možnost synchronizace spouští a následně je možné se zde připojit k dalším aplikacím, které mají synchronizaci povolenou.

Na první dobrou se mi synchronizaci dvou aplikací ve dvou iPhonech nepodařilo navázat. Protože jde spíše o bonusovou „vychytávku“, kterou by využila asi jen menšina uživatelů, nepátral jsem dále po příčinách. Věřme tedy tvůrcům aplikace, že je tato možnost funkční a problém tentokrát nebyl v aplikaci, ale spíše v uživateli.

Nastavení aplikace

Pod tlačítkem Settings na základní obrazovce se skrývá obrazovka s několika předvolbami, které nám mohou využívání aplikace zpříjemnit.

• Appearance: Touto položkou můžeme přepínat světlý a tmavý vzhled metronomu zobrazeného na základní obrazovce.
• Background: Tato volba mění tmavý či světlý vzhled pozadí základní obrazovky. Výchozí nastavení je automatická změna podle nastaveného světlého či tmavého vzhledu v systému.
• Sounds: Tato předvolba ovlivňuje zvuky, jimiž metronom tiká, tedy zvuk nezdůrazněného a zdůrazněného tiku. Hračičkové se zde zabaví, protože kromě klasického zvuku metronomu a jakýchsi elektronických zvuků tu jsou k dispozici i kravské zvonce, hihata, klasický a elektrický buben či skleničky.
• Flashlight: Tímto nastavením můžeme zapnout blikání přisvětlovací diody fotoaparátu při každém zdůrazněném tiku.

Pod těmito možnostmi na obrazovce nastavení najdeme už jen odkazy na různé zdroje nápovědy a podpory.

Závěr

V předešlých odstavcích jsme beze zbytku popsali všechny možnosti aplikace Metronome Touch. Ať muzikanti sami posoudí, zda jim uvedené funkce pokryjí jejich požadavky z hudebního hlediska. Pokud jde ale o technickou stránku věci, je aplikace velmi dobře vyřešena. Vše je snadno ovladatelné, přehledné a jednoduché. S VoiceOverem jsou všechny funkce zcela přístupné. Metronome Touch je tedy možným řešením pro všechny, kdo někdy potřebují pracovat s metronomem, který bude snadno přístupný i bez zraku.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Domovská stránka Metronome Touch
• Metronome Touch v App Storu
• AppleVis: Metronome Touch

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

„Svět plný zombies není příjemné místo k životu. ??? Lesy jsou bez života, nezpívají v nich žádní ptáci. Jediné, co je slyšet, je slintavý zvuk nepřátel, kteří se snaží zabít tě. Bledý svit měsíce ozařuje opuštěná města, jež jsou pomalu ničena. Přežily jen víly. A ty jsi jediný člověk, který jim může pomoci. Víly nosí světla. Posbírej co nejvíce těchto světel, abys učinil tento svět lepší.“

Takto nějak nás anglicky mluvící ženský hlas uvede do děje hry Feer, kterou mohou hrát na svých mobilech i nevidomí hráči. Tato hra pro systémy Android i iOS vzbudila vcelku dost pozornosti. Jde totiž o poměrně akční hru, v níž musíte rychle reagovat, abyste se vyhýbali nepřátelům, kteří vám ukládají o život. Hra vypadá zajímavě i pro vidící uživatele, nicméně od začátku byla vyvíjena tak, aby byla plně přístupná i nevidomým hráčům, kteří na mobilu používají odečítač VoiceOver či TalkBack.

Ve hře Feer nejde o žádné velké přemýšlení, ale o adrenalin, rychlost a postřeh. Běžíte šerým, zničeným světem a podle zvuku se snažíte sbírat světla víl a naopak se vyhýbat střetnutí s nepřáteli.

Jak se Feer hraje?

Pojďme se podrobněji podívat na herní princip. Když hru za 99 Kč respektive 90 Kč zakoupíte v App Storu či Google Play a poprvé ji spustíte, nabídne vám tutoriál, ve kterém si způsob hraní můžete náležitě vyzkoušet. Než se do toho ale pustíte, připojte si k mobilu nějaká stereo sluchátka. Celý herní princip je totiž založen na tom, abyste přesně slyšeli, odkud k vám jednotlivé zvuky přicházejí. Bez sluchátek se tedy neobejdete a ideální jsou sluchátka kabelová. U bezdrátových sluchátek totiž může docházet k různě velkému zpoždění zvuku, což ve hře, kde na rychlosti závisí váš život není ideální.

V tutoriálu vám anglicky hovořící mluvčí vysvětlí základní herní situace a ovládání. Vše si ihned vyzkoušíte přímo v praxi, a poté se už můžete vydat do akce naostro. Jak tedy hra probíhá?

Jak již bylo řečeno, jste poslední žijící člověk v temném světě plném zombíků. Běžíte prostředkem lesní cesty, která je spoře osvětlená měsícem. Je trochu mlha, ale po stranách cesty jsou vidět stromy.

Jak běžíte, na cestě se před vámi čas od času objeví víla. Ta může stát uprostřed cesty, ale i u levého nebo pravého okraje. Vaším úkolem je s vílou se v běhu střetnout a převzít od ní světlo, které nese. Abyste se s vílou setkali, musíte se na cestě včas přesunout tam, kde víla je, tedy buď k levému, nebo k pravému okraji, nebo na střed. Zatímco vidomý hráč vidí na displeji, kde se vůči němu víla nachází, nevidomý hráč to pozná ze zvuku ve sluchátkách. Od každé víly se totiž šíří zvuky harfy, flétny či jiného hudebního nástroje. Zvuk vždy ve sluchátkách slyšíte ze strany, kde víla stojí. Běžíte-li tedy např. středem cesty a víla stojí u levého okraje, slyšíte harfu z levé strany. Za běhu se tedy včas musíte přesunout k levé straně cesty. Přesouváte se prostým švihnutím prstu vlevo či vpravo. Jakmile tedy švihnete vlevo, měli byste již harfu slyšet z obou sluchátek, víte tedy, že víla je před vámi. Za okamžik se s ní střetnete. V té chvíli od víly převezmete světlo, za které získáte body, a zvuk harfy utichne.

Při běhu lesem ale zdaleka vše není tak pozitivní. Před vámi se často objeví i zombie, který vás chce zabít. Tyto chodící mrtvoly poznáte podle chroptění, slintání a chrčení ve sluchátkách. I tyto zvuky uslyšíte přímo před sebou nebo ze strany podle toho, zda je zombie před vámi nebo po straně. Tentokrát máte ale přesně opačný úkol než v případě víl – musíte co nejrychleji šviháním vlevo či vpravo přejít na jinou část cesty, abyste zombie minuli. Pokud okolo něj proběhnete v jiné části cesty, zbavili jste se jej a jeho ošklivé zvuky utichnou. Běžíte-li ale proti němu a střetnete se s ním, displej mobilu se zalije krví a váš běh skončil.

Nebezpečí na vás nemusí číhat jen přímo na cestě, ale může vás ohrožovat z podzemí. V úvodním tutoriálu k tomu průvodkyně hrou říká následující:

„Z hrobů se plíží zombies, které jsi probudil. Když uslyšíš, jak vystrkují ruce ze země, aby tě chytili za nohy, musíš si zachránit život tak, že je přeskočíš.“

Když zombíci vystrkují ruce z hrobů, je to opět provázeno specifickým zvukem. V takovém okamžiku nemusíte řešit jeho směr, ale musíte včas vyskočit švihnutím nahoru, abyste vražedné ruce přeskočili.

A to stále ještě není vše. K dalšímu nepříteli, se kterým se cestou budete setkávat, průvodkyně tutoriálem říká toto:

„Havrani spojili síly se zombies. Když je uslyšíš, musíš se sklonit, jinak ti vyklovou oči.“

Když tedy uslyšíte krákání přilétajícího hejna krvežíznivých havranů, zachráníte si život jedině tak, že se šviháním dolů přikrčíte, dokud havrani neodletí.

Tak tedy vypadá základní princip běhu temným lesem. Když vás zombíci nebo havrani dostanou, nemusíte zoufat. Ve hře můžete pokračovat dál. Hra je rozdělena na mise a ty dále obsahují vždy několik úkolů nazývaných questy. V questech jsou například tyto úkoly – nasbírat určitý počet bodů za světla, minout bez úhony 50 zombies apod. Když všechny questy dané mise splníte, dostanete se do následující mise. Jak postupujete ve hře dál, můžete na cestě kromě světel sbírat různé další výhody, které se čas od času objeví. Tyto výhody poznáte opět podle jejich specifického zvuku. Může to být např. znásobovač bodového zisku za posbíraná světla nebo urychlovač, jenž dočasně výrazně zrychlí váš běh a po dobu rychlejšího běhu zajistí i nesmrtelnost Také si můžete opatřit zbraň, kterou lze zombíky střílet klepnutím na displej, a štít, jímž se lze před nepřáteli chránit. U Feer se tedy i přes vcelku jednoduchý základní princip hry nudit nebudete.

Nicméně pokud byste časem zatoužili po nějaké změně, lze přímo z aplikace přibližně za polovinu její ceny zakoupit ještě jedno téma a sice továrnu. Když si potom toto téma zvolíte, děj hry se namísto lesa bude odehrávat v továrně, kde budete muset přecházet mosty a budete se setkávat s robotickými zombíky, kteří na vás budou útočit ze všech stran.

Přístupnost hry

V systému iOS můžete Feer hrát, ať už máte puštěný VoiceOver, nebo nikoli. Je-li VoiceOver aktivní stačí na rotoru zapnout tzv. oblast přímého dotyku. VoiceOver v aplikaci přestane na dotyková gesta reagovat standardním způsobem a místo toho na ně reaguje přímo hra – švihání pro pohyb po cestě a skákání či přikrčení apod. Ve všech nabídkách hry se po jednotlivých položkách budete pohybovat klasicky šviháním vlevo či vpravo a poklepáním aktivujete aktuální položku. Úplně stejně se ale Feer při zapnuté podpoře odečítačů chová, i když VoiceOver vypnete. Jediný rozdíl je v tom, že místo českého hlasu VoiceOveru na nás bude z Feeru mluvit anglický hlas. Samotnou podporu odečítačů můžete ve Feeru přepínat, když z hlavního menu přejdete přes tlačítka Options a Help na obrazovku, kde je volba Screen reader. Tuto volbu lze též odkudkoli z aplikace rychle přepnout trojím klepnutím třemi prsty.

U Feeru pro Android se podpora odečítačů nenastavuje v aplikaci, ale rozhodující je, zda je při startu aplikace aktivní TalkBack. Pokud ano, zapne Feer svou podporu pro nevidomé. Po startu Feeru je ale nutné TalkBack deaktivovat standardním způsobem )tedy podržením tlačítek hlasitosti), a potom už ve hře funguje její interní odečítač.

Další tipy

Začátečníkům se může hodit pustit si i vícekrát úvodní tutoriál. V aplikaci se k němu dostanete tak, že v hlavním menu poklepete na tlačítko Options, dále na volbu Help a nakonec pod řádkem Tutorial na tlačítko Replay.

Ze začátku může být též těžké ve hře rozeznat specifické zvuky různých výhod, které můžete cestou sbírat. Abyste si zvuky zapamatovali, můžete na stejné obrazovce, odkud se spouští tutoriál, poklepat na tlačítko Power up sounds. Poté se zobrazí tlačítka pro všechny čtyři typy výhod a po poklepání na příslušné tlačítko si můžete zvuk pro danou výhodu poslechnout.

Budete-li kdykoli během hry potřebovat dát si pauzu, lze hru pozastavit poklepáním dvěma prsty. Tlačítkem Play na následné obrazovce ve hře opět pokračujete.

Při běhu po lesní cestě můžete podle zvuku kroků poznat, v jaké ze tří částí běžíte – při běhu středem cesty jsou kroky slyšet z obou sluchátek, při běhu u levého nebo pravého okraje jsou kroky slyšet jen z příslušné strany.

Závěrem

Hra Feer je mezi zrakově postiženými uživateli chytrých mobilů hitem zcela oprávněně. Není divu, že posbírala vavříny i v anketě Golden Apples, v níž uživatelé serveru AppleVis hlasovali o nejlepších přístupných mobilních aplikacích za rok 2018. Feer je zajímavý i tím, že necílí výhradně na nevidomé Uživatele, ale hra má sice jednoduchou, ale přece jen uspokojivou grafiku, takže ji mohou hrát vidící stejně jako nevidomí, což byl i původní cíl dvou nezávislých rakouských vývojářů aplikace. Snad jedinou nevýhodou pro česky mluvící uživatele je, že celá hra je v angličtině a to může ztěžovat porozumění např. úkolům jednotlivých questů a dalšímu textu či mluvenému slovu v aplikaci. Pokud si tedy se svým mobilem chcete občas užít i trochu zábavy a adrenalinu, můžeme vám hru Feer bez okolků doporučit.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Feer – domovská stránka
• Feer v App Storu
• Feer v Google Play
• Feer – AppleVis
• Golden Apple Awards 2018

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

JAWS je sice často prezentován jako odečítač pro nevidomé, nicméně mezi jeho uživateli je nemalé procento těch, kteří mají nějaké zbytky zraku. Samotný JAWS se hrdě hlásí ke spolupráci se zvětšovacím programem ZoomText, dobře použitelný je ale i s Lupou ve Windows 10, i když pro ni žádnou oficiální podporu nemá. A nakonec jsou i částečně vidící uživatelé, kteří JAWS používají bez zvětšovacího programu, ale z obrazovky minimálně v některých situacích něco vykoukají a občas při ovládání aplikací místo klávesnice sáhnou i po myši. Těmto všem jsou určeny následující tipy na možnosti JAWSu, jež by jim mohli jejich částečně vizuální styl práce usnadnit.

Ozvučení myši

První z funkcí pomáhá právě při práci s myší. Má-li zrakově postižený uživatel na něco kliknout myší, je dobré, když si je jistý, na co kliká. Pokud si v JAWSu zapneme ozvučení myši, bude nám hlasový výstup neustále říkat text, na který ukazatel myši právě míří. Ozvučení myši můžeme zapnout dočasně nebo trvale.

Dočasné zapnutí ozvučení myši:

• Ozvučení myši lze do nejbližšího restartu JAWSu zapnout pomocí skupinového příkazu JAWSKey + mezerník, E, O.

JAWS ohlásí „zapnuto“ a od této chvíle nám bude číst jakýkoli text, na který ukazatelem myši najedeme.

Otázkou samozřejmě je, jak velký úsek textu nám přečte, když například myší namíříme na odstavec textu v dokumentu. Ve výchozím nastavení čte JAWS jeden řádek textu. Skupina příkazů pro ozvučení myši ale obsahuje i příkazy, kterými můžeme množství textu přepnout na kratší či delší úseky.

Pro dočasné přepnutí množství čteného textu zahájíme skupinový příkaz opět klávesami JAWSKey + mezerník, následovaný písmenem E. Poté stiskneme jedno z následujících písmen:

• P pro odstavce.
• L pro řádky.
• W pro slova.
• C pro znaky, což v praxi asi nenajde časté uplatnění – při čtení jednotlivých znaků nemáme žádný kontext.

I když si čtenou jednotku textu nějak nastavíme, setkáme se nakonec s tím, že JAWS musí někdy číst text v odlišném rozsahu. Např. v internetovém prohlížeči JAWS zřejmě nemá informaci o tom, na jaké konkrétní slovo či znak myši ukazuje, takže čte stejně vždy celý odstavec. Ve Wordu naopak přesně respektuje naše nastavení.

Všechna výše uvedená nastavení prováděná skupinovými příkazy jsou jen dočasná. Pokud si budeme chtít ozvučení myši nastavit napořád, je třeba využít Centrum nastavení. Postup bude následující:

• Klávesami JAWSKey + 6 (v horní řadě klávesnice) otevřeme Centrum nastavení.
• V Centru nastavení bude automaticky načtena konfigurace pro aktuální aplikaci. Ozvučení myši je ale možné nastavovat jen globálně pro všechny aplikace, musíme tedy klávesami Ctrl + Shift + D načíst výchozí konfiguraci.
• Tabulátorem přejdeme do stromového seznamu možností, šipkou dolů nebo počátečními písmeny se přesuneme na větev „Ozvučení myši“ a šipkou vpravo ji rozbalíme.
• Šipkou dolů si potom můžeme projít všechny volby v této větvi a mezerníkem můžeme měnit jejich nastavení. Najdeme zde následující:
  • Zapnout ozvučení myši: Touto volbou ozvučení zapínáme a vypínáme.
  • Ozvučení myši přeruší řeč: Pokud tuto volbu vypneme, čte JAWS text pod myší, jen když zrovna nemá nic jiného ke čtení. Když ale čte jiný text a my na něco ukážeme myší, bude pokračovat ve  čtení původního textu a na pohyb myši nezareaguje.
  • Okamžité ozvučení myši: Vypneme-li tuto možnost, nebude JAWS číst text pod myší okamžitě, ale až když se na něm ukazatel myši chvíli zastaví. To se může hodit těm, kteří používají zvětšování a myší často pohybují, aby posunuli zvětšený obraz. Při okamžité odezvě by JAWS pořád četl nové a nové texty, na které myš právě přešla, takže čtení až po prodlevě může být příjemnější.
  • Prodleva ozvučení myši: Poslední volbou nastavíme, jak dlouho se musí myš zastavit na textu, aby jej při vypnuté okamžité odezvě JAWS začal číst.
• Nastavíme-li všechny požadované volby, přejdeme v Centru nastavení Tabulátorem na tlačítko OK a vše tak uložíme a Centrum nastavení zavřeme.

Potom nám už JAWS bude trvale číst vše, co se ocitne pod ukazatelem myši.

Zvýraznění virtuálního kurzoru

Druhá užitečná funkce se týká zejména prohlížení webu, ale také čtení PDF či jiných situací, ve kterých využíváme virtuální kurzor JAWSu. Tento kurzor na webové stránce ve skutečnosti není, JAWS si jej na ní vytvoří uměle, abychom jím mohli stránku procházet pomocí klávesnice. Potíž pro uživatele se zbytky zraku, ale třeba i pro vidící počítačové lektory je, že virtuální kurzor na obrazovce není běžně vidět, takže i vidící uživatel se při pohybu po webu musí spoléhat čistě na hlasový výstup.

Naštěstí už od JAWSu verze 18 máme možnost zapnout si barevné zvýraznění virtuálního kurzoru. Vidící uživatelé tedy mohou pohyb na webu sledovat i očima, což je pro orientaci daleko snazší. Zvýraznění virtuálního kurzoru nastavujeme opět v Centru nastavení:

• Klávesami JAWSKey + 6 (v horní řadě klávesnice) otevřeme Centrum nastavení.
• V Centru nastavení bude automaticky načtena konfigurace pro aktuální aplikaci. Pokud budeme chtít zvýraznění virtuálního kurzoru nastavit globálně pro všechny aplikace, musíme klávesami Ctrl + Shift + D načíst výchozí konfiguraci.
• Tabulátorem přejdeme do stromového seznamu možností, šipkou dolů nebo počátečními písmeny se přesuneme na větev „Vizuální sledování“.
• Stejně jako prve u ozvučení myši bychom zde po rozbalení šipkou vpravo našli podpoložky. Ty ale umějí jen zapnout či vypnout zvýraznění virtuálního kurzoru a také virtuálního menu a dotykového kurzoru. Pokud chceme zvýraznění nastavovat podrobněji, je lepší stiskem F6 přejít do podrobných voleb, a ty si Tabulátorem projít.
• Na začátku podrobného nastavení zvýrazňování narazíme také na trojici zaškrtávacích políček pro zapnutí či vypnutí zvýraznění virtuálního a dotykového kurzoru a virtuálního menu. Ujistíme se tedy, že zvýraznění virtuálního kurzoru máme zapnuté, a pokračujeme dál.
• Následuje rozbalovací seznam, kde si můžeme vybrat dostatečně kontrastní barvu zvýraznění.
• V dalším rozbalovacím seznamu nastavujeme, zda bude mít zvýraznění formu rámečku okolo prvku, na kterém je virtuální kurzor, nebo půjde o vyplněný obdélník, případně o barevné podtržení daného prvku.
• Poté se dostaneme ke třem posuvníkům. První mění průhlednost zvýraznění. Barevný rámeček, obdélník či podtržení totiž může mít určitý stupeň průhlednosti, aby zcela nepřekrýval obsah webové stránky, který je pod ním. Průhlednost tedy nastavíme tak, abychom zvýraznění na stránce dobře rozeznali, abychom ale také na druhou stranu viděli, co je pod ním.
• Poslední dva posuvníky regulují šířku čáry a celkovou velikost barevného zvýraznění. Opět je nastavíme tak, abychom zvýraznění na stránce dobře viděli, ale aby nám příliš „nezaclánělo“ ve výhledu na původní obsah stránky.
• Máme-li vše hotovo, vrátíme se opětovným stiskem F6 do stromového seznamu možností, Tabulátorem přejdeme na tlačítko OK a Centrum nastavení jím zavřeme.

Zvýraznění virtuálního kurzoru na webu bude nastavené podle našich potřeb.

Automatické čtení webových stránek

Tento tip se týká především těch, kteří společně s JAWSem používají i ZoomText. Máme-li totiž zapnuté zvýrazňování virtuálního kurzoru, ZoomText umí zvětšeným obrazem sledovat jeho pohyb, takže zvětšené vidíme vždy to, co JAWS ze stránky právě čte.

Taková spolupráce odečítače a zvětšovače je určitě v pořádku, může ale být nepříjemná v kombinaci s výchozím nastavením JAWSu, který po načtení každé stránky začne její obsah od začátku automaticky číst. To totiž znamená, že po odkliknutí jakéhokoli odkazu a otevření nové stránky skočí i ZoomText zvětšeným obrazem na její začátek, aby tam sledoval virtuální kurzor, který se tam kvůli automaticky zahájenému čtení začal pohybovat. Takovéto neustálé odskoky zvětšení na začátek každé načtené stránky mohou být velmi rušivé, proto může být vhodné automatické čtení nových stránek v JAWSu vypnout. Učiníme tak opět v Centru nastavení JAWSu:

• Klávesami JAWSKey + 6 (v horní řadě klávesnice) otevřeme Centrum nastavení.
• V Centru nastavení bude automaticky načtena konfigurace pro aktuální aplikaci. Pokud budeme chtít automatické čtení vypnout globálně pro všechny aplikace (resp. internetové prohlížeče), musíme klávesami Ctrl + Shift + D načíst výchozí konfiguraci.
• Tabulátorem přejdeme do stromového seznamu možností, a zde postupně vybereme a rozbalíme položky „Web / HTML / PDF“ a dále „Čtení“.
• Ve skupině „Čtení“ potom přejdeme na volbu „Dokumenty a webové stránky se začnou automaticky číst po načtení“ a mezerníkem ji vypneme.
• Tabulátorem přejdeme na tlačítko OK a Centrum nastavení jím zavřeme.

Přesouvání virtuálního kurzoru k myši

I poslední tip se týká práce na webu. Připomeneme si jednu klávesovou zkratku JAWSu, která může uživatelům kombinujícím práci s klávesnicí a myší ušetřit spoustu času.

Zatímco nevidomý uživatel se pohybuje po webové stránce výhradně virtuálním kurzorem, který posouvá pomocí klávesových příkazů, slabozraký uživatel, který má kromě JAWSu spuštěný zvětšovací software, někdy vezme do ruky myš a prohlíží si stránku tak, že zvětšený obraz posouvá po stránce za ukazatelem myši. V tu chvíli se mu ale stane, že virtuální kurzor ovládaný klávesnicí má na stránce někde jinde než kurzor myši a zvětšený obraz.

Pokud v danou chvíli potřebujeme i virtuálním kurzorem číst z místa, ke kterému jsme dojeli myší, máme k dispozici velmi užitečnou klávesovou zkratku JAWSu, kterou si virtuální kurzor k místu, na které ukazuje myš, přitáhneme. Učiníme tak klávesami JAWSKey + num. plus. Po jejím stisku si tedy okolí místa, ke kterému jsme se původně posunuli myší, můžeme začít virtuálním kurzorem prohlížet i pomocí klávesnice.

Máte další užitečné tipy pro vidící uživatele JAWSu?

Pokud patříte k uživatelům JAWSu, kteří občas vezmou do ruky i myš nebo s odečítačem používají i zvětšování obrazovky, snad vám předešlé tipy pomohou pracovat s JAWSem ještě o něco pohodlněji. A jestli máte i další doporučení, co uživatelům se zbytky zraku při práci s JAWSem pomůže, podělte se o ně s Téčkem.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Braillský displej je pro mnohé uživatele nedílnou součástí jejich práce s počítačem. Odečítač NVDA nabízí pár základních možností, jak tuto práci ovlivnit. Lze nastavit vstupní či výstupní tabulku, tvar kurzoru, dělitelnost slov na konci displeje… Ale o moc víc toho měnit nelze.

Nevystačíte-li si s nabízenými možnostmi, zkuste rozšíření do NVDA od autora André-Abush Clause: Braille Extender.

Tento doplněk rozšíří možnosti práce s braillským displejem například o možnost zvýrazňovat textové atributy jako jsou tučné písmo, kurzíva, podtržené, pravopisné chyby, označené položky…, měnit lze popisky prvků jako jsou tlačítka, stromové seznamy…, lze nastavit v jakých situacích má být přečten aktuální řádek při posunu klávesami braillského displeje, zda má být přečten znak po stisku navigačního tlačítka, rozšiřuje možnosti o simulaci kláves a klávesových zkratek běžné klávesnice na klávesnici braillského displeje,

Nabízí vyvolávání funkcí NVDA pomocí kláves braillského displeje a mnoho dalšího.

Stažení a instalace

Braille Extender lze stáhnout z NVDA repositáře doplňků a instalaci provést běžným způsobem.

Po stažení a instalaci přibude v hlavní nabídce NVDA nová podnabídka Braille Extender, která obsahuje celou řadu možností včetně vstupu do dokumentace či nastavení, zjištění nové verze atd.

Doplněk je přeložen do několika jazyků, čeština však bohužel chybí. Pokud nejste zběhlí v angličtině, budete se pravděpodobně v obrovském množství voleb ztrácet.

Vývoj na doplňku je poměrně intenzivní a s aktualizacemi přichází vcelku často. Má integrovány vlastní kanály pro aktualizace. Lze nastavit aktualizace na stabilní či vývojářské verze.

Pokud používáte doplněk Add-on updater, doporučuji v něm aktualizování tohoto doplňku vypnout nebo naopak využijte možnost vypnout ho v Braille Extender.

Nastavení

Nastavení vyvoláme z menu NVDA v podnabídce Braille Extender volbou Settings.

Volby v dialogu jsou rozděleny do sedmi kategorií:

• General – obecné,
• Text attributes – textové atributy,
• Braille tables – braillské tabulky,
• Representation of undefined characters – zobrazování nedefinovaných znaků,
• Advanced input mode – pokročilý vstupní režim,
• One-hand mode – režim jedné ruky,
• Role labels – Popisky typů prvků.

Výše uvedené aktualizování doplňku lze ovlivnit hned v první sekci General, zaškrtávacím polem "Check for updates automatically" – automaticky kontrolovat aktualizace. Následuje rozbalovací seznam "Add-on update channel" – kanál pro aktualizování doplňku, kde volíme ze dvou možností: stable a development – stabilní a vývojářský.

Pokud chceme ovlivnit podtrhávání slov označených za pravopisné chyby, přejdeme do kategorie "Text attributes" a zde v rozbalovacím seznamu "Spelling errors" – "Pravopisné chyby" vybíráme:

• None – nezvýrazňuj,
• Dots 7 and 8 – body 7 a 8,
• Dot 7 – bodem 7,
• Dot 8 – bodem 8.

Jako výchozí stav je podtrhávání zapnuté body 7 a 8. Pokud by vám vyhovoval jiný stav, stačí ho zde změnit. Stejné možnosti nabízí například tučné písmo, kurzíva atd. Podtržené je celé slovo či úsek s nastavenými atributy.

Jsou-li pro vás nesrozumitelné popisky různých prvků (tlačítka, přepínače atd.), případně vám nevyhovuje jejich délka, můžete přejít do kategorie Role labels a zde například zkrátit popisek pro seznam "sezn" na "sz".

Přejděte do rozbalovacího seznamu "Role", vyberte položku "seznam", přejděte do políčka "Actual or new label" – aktuální či nový popisek a zapište místo předepsaného "sezn" jen "sz".

Potvrzením OK nastavení uložíte. Pokud budete chtít vrátit popisek na původní, stačí stisknout tlačítko "Reset this role label" – Resetovat popisek tomuto prvku. Tlačítkem "Reset all role labels" vrátíte původní popisky všem změněným.

Každý si asi najde vlastní možnosti, které si díky doplňku ovlivní tak, aby se mu s braillským displejem pracovalo co nejlépe.

Klávesové zkratky

Doplněk nabízí velké množství klávesových zkratek, které lze simulovat pomocí tlačítek braillského displeje. Nejsou to jen základní zkratky/klávesy jako HOME, CTRL + šipka vpravo, ale i zkratky jako WINDOWS + M pro přechod na plochu, WINDOWS + E pro spuštění Průzkumníku atd.

Doplněk navíc nenabízí jen systémové zkratky, ale i zkratky samotného odečítače NVDA. Je tak možné z braillského displeje vyvolat nabídku NVDA, přečíst titulek okna atd.

Veškeré klávesové zkratky jsou uvedeny v dokumentaci (nabídka NVDA | Braille Extender | Documentation - pod nadpisem "Profile gestures".

Klávesové zkratky se projevují i v nápovědě klávesnice. Můžete tak po stisku NVDA + 1 (+) zkoušet různé kombinace tlačítek a NVDA pro ty, které mají přiřazenu funkci, jejich nápovědu ohlásí.

Závěr

Text tohoto článku jen naznačuje, co doplněk nabízí a umožňuje. Ti, pro které je téma zajímavé, jistě po prozkoumání naleznou mnoho možností, které jim v samotném NVDA chybělo či je ani nenapadlo, že by mohlo v práci s braillským displejem nabízet.

Tvůrci na doplňku neustále pracují a aktualizace vycházejí poměrně často. Můžete se tak těšit na nové funkce, případně na opravy, pokud narážíte na nějaký problém.

Autor: Michal Jelínek

Další zdroje informací

• NVDA Community Addons: Braille Extender

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Téčko: RoboBraille – tvorba přístupných dokumentů odkudkoli

Potřebujete někdy převést nepřístupný naskenovaný dokument do textové podoby, ale sedíte zrovna u počítače, na kterém není nainstalován žádný OCR software? Nebo potřebujete namluvit text syntetickým hlasem do MP3 souborů, aby se dal poslouchat v audio přehrávači, ale na počítači nemáte k dispozici žádný vhodný hlasový syntetizér SAPI? V takových situacích se vám může hodit RoboBraille.

Co je RoboBraille

Jde o bezplatnou webovou službu vyvinutou speciálně pro potřeby zrakově postižených. RoboBraille umí převádět dokumenty mezi různými formáty – grafické dokumenty lze převést do přístupných textových formátů, texty zase načíst syntetickými hlasy do MP3 souborů, z wordovských dokumentů lze generovat elektronické knihy EPUB či MOBI apod. Přitom RoboBraille podporuje češtinu – texty načítá českými hlasy a rozumí kódování českých znaků v textových dokumentech.

RoboBraille byl vyvinut v Dánsku před více než deseti lety. Po dánštině postupně přidával podporu dalších jazyků a začal fungovat i v dalších zemích. Kromě češtiny jej tedy lze používat i pro slovenštinu, angličtinu, němčinu i mnoho jiných evropských jazyků. Jeho používání pro nekomerční účely je zdarma a na jeho fungování v Česku přispívá nadace Velux.

Pojďme se podívat, jak můžeme RoboBraille v praxi využít...

Převod nepřístupných dokumentů do textu

Ať už budete mít tištěný text naskenovaný v grafických souborech jako JPG, TIFF, GIF, nebo PDF dokumenty, které neobsahují textová data, můžete je předhodit RoboBraillu, aby v nich text rozpoznal a uložil jej v textovém dokumentu. Postupovat budeme takto:

1. V internetovém prohlížeči otevřeme úvodní stránku RoboBraillu. Její anglickou verzi najdeme na adrese robobraille.org, českou verzi na robobraille.org/cs a slovenskou na robobraille.org/sk. Další popis je podle české verze.
2. Úvodní stránka obsahuje jednoduchý webový formulář, který nás ve čtyřech krocích převodem dokumentu provede. Než ale začneme, můžeme pomocí přepínačů na začátku formuláře určit, jaký je zdroj převáděného dokumentu. Vybraný je přepínač Soubor, čímž je myšlen soubor uložený v našem počítači. V případě potřeby zde máme ještě další dvě možnosti – přepínač URL adresa by nám umožnil zadat internetovou adresu, na které se nachází zdrojový dokument pro převod, při výběru přepínače Text bychom pro změnu mohli zapsat vlastní text, který bychom např. chtěli převést do audio souboru. My tedy necháme vybraný přepínač Soubor a postoupíme k nadpisu druhé úrovně „Krok 1 – Nahrajte svůj dokument“.
3. Pod tímto nadpisem aktivujeme tlačítko Procházet. Otevře se klasický dialog pro výběr souboru. V něm tedy vybereme grafický soubor, který chceme převést do textové podoby. Označit můžeme i více souborů stejného formátu. Dialog potvrdíme a na webové stránce stiskneme následující tlačítko Nahrát. Vybraný zdrojový soubor se tak načte z našeho počítače na server RoboBraillu. Maximální velikost zdrojového souboru je omezena na 64 MB. V závislosti na velikosti a rychlosti připojení může načítání chvíli trvat. Jakmile je dokončeno, je o tom pod tlačítkem Nahrát zobrazena zpráva a pod ní se objeví další nadpis druhé úrovně, tentokrát „Krok 2 – Zvolte výstupní formát“.
4. Pod tímto nadpisem tedy přejdeme do skupiny přepínačů pro výběr výstupního formátu. Na výběr zde máme možnost MP3 audio, kterou si popíšeme za chvíli, dále možnost Braille, tedy převod do souboru pro tisk na braillské tiskárně, potom možnost Elektronická kniha pro formát EPUB nebo MOBI a nakonec možnost Konverze zvyšující přístupnost. Zvolíme tento trochu nejasný přepínač, to je totiž převod do jednoho z přístupných textově orientovaných formátů.
5. Jakmile si vybereme výstupní formát, zobrazí se pod přepínači nadpis „Krok 3 – Upřesněte volby konverze“. Pod přepínačem najdeme rozbalovací seznam, ve kterém si můžeme vybrat formát výsledného souboru. Výchozí možnost je formát DOC, můžeme ale zvolit také XLSX, RTF, TXT, přístupné PDF, HTML či CSV. U formátů DOCX, RTF či PDF se RoboBraille bude snažit zachovat i vzhled původní předlohy včetně vložených obrázků, u TXT samozřejmě zůstane zachován jen neformátovaný text.
6. Pod nadpisem pro čtvrtý krok už jen do textového pole zadáme svou e-mailovou adresu a stiskneme tlačítko Odeslat. Zobrazí se stránka s potvrzením přijetí našeho požadavku a souhrnnými informacemi o zadaném převodu.

Během několika minut nám na zadanou e-mailovou adresu dorazí zpráva, která nás bude informovat, že převod byl proveden a v její příloze bude uložen výsledný dokument. Chybovost rozpoznávání se u běžných dokumentů zdá být lehce vyšší než např. u FineReaderu, nicméně rozdíl není nijak výrazný.

Převod textových dokumentů do audio souborů

Nyní si projděme, jak probíhá další z užitečných úloh, tedy namluvení zdrojového textového souboru syntetickým hlasem do MP3 souboru.

1. Otevřeme úvodní stránku RoboBraillu na adrese robobraille.org/cs a na začátku formuláře necháme vybraný přepínač Soubor jako zdroj dat.
2. V prvním kroku stiskneme tlačítko Procházet a v následném dialogu označíme zdrojový soubor. Může to být např. text ve formátu TXT, DOCX, RTF atd. nebo také grafický soubor, který si RoboBraille automaticky nejprve převede do textu, a z něj následně vygeneruje audio soubor. Vybraný soubor nahrajeme na server stiskem tlačítka Nahrát.
3. V druhém kroku vybereme přepínač MP3 audio jako výstupní formát převodu.
4. Ve třetím kroku můžeme upřesnit volby převodu. V případě převodu do audio souboru zde máme rozbalovací seznam s výběrem mluvčího. Jsou zde hlasy pro všechny podporované jazyky, pro češtinu je to dobře známá Zuzana a pak také Iva, což je vcelku přirozeně znějící a dobře srozumitelný hlas. V druhém rozbalovacím seznamu můžeme nastavit tempo řeči. Je zde celkem sedm možných úrovní.
5. Ve čtvrtém kroku opět jen zadáme e-mailovou adresu pro zaslání výsledku a stiskneme tlačítko Odeslat. Zobrazí se stránka s potvrzením zadaného převodu.

Po chvíli nám na e-mailovou adresu dorazí zpráva s informací o výsledku. Převod textu do MP3 je časově náročnější. V závislosti na délce textu si tedy na zprávu musíme počkat – u několika málo stránek převod trval asi dvě minuty, u třísetstránkové knihy asi dvacet minut. Protože MP3 soubory mohou být poměrně velké, nezasílají se jako příloha e-mailové zprávy. Ve zprávě je ale přímý odkaz na stažení MP3 souboru, který je platný sedm dní od jeho vytvoření.

Kvalita audio souborů

Jak již bylo zmíněno, použité hlasy Zuzana a Iva jsou dobře srozumitelné. Určitě by si však zasloužil doladit rozsah tempa řeči, které lze volit v sedmi úrovních. Dvě nejpomalejší úrovně jsou totiž tak pomalé, že je reálně nemůže nikdo používat. Naopak nejrychlejší úroveň je dle mého již rychlá přespříliš.

Kvůli úspoře na velikosti výsledných audio souborů jsou relativně nízké i jejich kvalitativní parametry. Používá se vzorkovací frekvence 16 kHz a datový tok pouhých 24 kbps. U takových hodnot je redukce kvality zvuku již velmi zřetelná., nicméně pro poslech četby syntetickým hlasem se takováto kvalita dá stále ještě rozumně použít.

Chcete-li si udělat představu o kvalitě hlasu Iva a rozsahu nastavitelných rychlostí, stáhněte si ZIP soubor s ukázkami v MP3 (780 kB).

Další možnosti RoboBraillu

Výše popsané rozpoznávání textu v grafických souborech a převod textových souborů do MP3 jsou pravděpodobně nejpoužívanější funkce RoboBraillu. K dispozici tu ale máme ještě další dva výstupní formáty.

Pokud je zdrojovým souborem dokument strukturovaný nadpisy, lze jako výstupní formát zvolit elektronickou knihu. RoboBraille tak můžeme využít k vygenerování knih ve formátu EPUB nebo MOBI s definovanými kapitolami podle nadpisů ve zdrojovém souboru.

Poslední z výstupních formátů je Braille. Takto by mělo být možné získat soubory pro tisk na braillských tiskárnách. I zde by měla být podporována čeština. Je zde možno vybrat z velkého množství formátů. Máte-li s tímto jakoukoli zkušenost, určitě se do Téčka ozvěte. Byla by to jedna z dalších možností, jak jednoduše připravovat texty pro braillský tisk, a takový tip by v Téčku určitě zasloužil zveřejnit.

Ochrana osobních údajů

Při používání RoboBraillu vás možná napadne, co se děje s dokumenty a e-mailovou adresou, které službě při zadávání úlohy poskytujete. Provozovatel RoboBraillu tvrdí, že žádné z těchto údajů neukládá – zdrojový soubor je smazán ihned po jeho zpracování a e-mailová adresa ihned po odeslání závěrečné zprávy. Provozovatelem služby je navíc dánská neziskovka, u které bych nepředpokládal touhu po sběru cizích dat. Vadou na kráse v bezpečnosti RoboBraillu je však to, že nepoužívá zabezpečenou komunikaci pomocí protokolu HTTPS, ale jen obyčejné nezabezpečené HTTP. Jak citlivé dokumenty převádět přes takovouto online službu je tedy na zvážení každého z uživatelů.

Závěr

RoboBraille má méně možností pro převod audio souborů než některé specializované programy a kvalita výsledných MP3 je o něco nižší, než běžně používáme. Stejně tak i možnosti a přesnost OCR nejsou na úrovni např. FineReaderu. Nicméně i tak je RoboBraille velmi dobře a jednoduše použitelný nástroj a jeho obrovskou výhodou je, že ho má člověk k dispozici naprosto všude. Je tedy dobré, že jej máme a určitě v mnoha situacích najde své využití.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Robobraille - elektronický výukový kurz

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

Tentokrát se v JAWS podíváme opět na jednu z doprovodných funkcí a sice integrované rozpoznávání textu čili OCR. To je na rozdíl od funkce Picture Smart určeno výhradně pro rozpoznávání textu a nikoli obsahu obrázků. Oproti Picture Smart probíhá veškeré rozpoznávání přímo na počítači. Odezva OCR je tedy rychlejší a nevyžaduje internetové připojení. JAWS pro OCR využívá knihovnu Kofax OmniPage 20, která by měla dosahovat dobré přesnosti v rozpoznávání a podporuje mnoho různých jazyků včetně češtiny a slovenštiny.

Na místě je samozřejmě otázka, zda je lepší pro rozpoznávání textu používat specializovanou OCR aplikaci, jako je ABBYY FineReader, nebo vestavěnou funkci JAWSu. FineReader bude pravděpodobně o něco přesnější a obsahuje řadu různých možností a nastavení, které bychom v JAWSu nenašli. Použití OCR v JAWS je naopak mnohem rychlejší – máme ho vždy při ruce na stisk několika málo kláves. Navíc je můžeme snadno využít i k rozpoznávání grafických prvků na obrazovce počítače. Pro rozpoznávání dokumentů lze obecně doporučit následující. Pokud potřebujeme rozpoznat text, který si chceme jako dokument trvale uložit a pracovat s ním (např. knihu), bude vhodnější použít FineReader. Pokud nám ale jde o rychlé jednorázové přečtení např. papírů, které jsme našli v poštovní schránce, bude efektivnější JAWS.

A jak tedy můžeme OCR v JAWSu využívat? Možností je mnoho – od převodu grafických souborů do textu, přes čtení naskenovaných papírových předloh prostřednictvím skeneru, až po rozpoznávání obsahu grafických prvků na obrazovce. Pojďme si tedy vše projít.

Rozpoznávání grafických souborů

Máme-li v počítači uložený soubor v grafickém formátu nebo třeba i PDF, které obsahuje pouze grafiku, můžeme jeho obsah velmi snadno převést do textu. Stačí jen soubor označit v Průzkumníku, otevřít k němu kontextové menu a v něm zvolit položku Rozpoznávání textu s JAWS. Za okamžik se text rozpoznaný v grafickém souboru zobrazí v Prohlížeči výsledků. Zde si jej můžeme procházet obdobně jako text v Poznámkovém bloku. Můžeme si jej číst nebo označit a přes schránku zkopírovat kamkoli jinam. V případě JAWSu 2021 najdeme na konci textu ještě odkaz pro otevření textu ve Wordu. Prohlížeč výsledků lze zavřít klávesou Escape.

Pokud máme v počítači nainstalovaný JAWS 2021, najdeme v kontextovém menu k souboru ještě položku Rozpoznávání textu do Wordu s JAWS. Tou můžeme také spustit rozpoznávání textu, a výsledky se nám otevřou přímo ve wordovském dokumentu.

V rozpoznaném textu je vždy zachováno základní formátování, jako je použitý font, velikost písma a podobně.

Rozpoznání grafického souboru můžeme kromě kontextového menu spustit také skupinovým příkazem JAWSu. Když budeme mít požadovaný soubor v Průzkumníku vybraný, stiskneme JAWSKey + mezerník pro vstup do režimu skupinového příkazu, a následně O pro otevření skupiny příkazů pro OCR. Poté vše završíme stiskem F pro rozpoznávání souboru. Po chvíli se nám opět otevře Prohlížeč výsledků s rozpoznaným textem. I rozpoznání do Wordu lze provést skupinovým příkazem, a sice JAWSKey + mezerník, O, R.

Už jsme zmínili, že JAWS může rozpoznávat také text v grafických dokumentech PDF. Když tak neučiníme přímo z Průzkumníka, ale pokusíme se PDF otevřít v Adobe Readeru, JAWS nás automaticky upozorní, když dokument neobsahuje žádný text, a nabídne nám jeho rozpoznání. Rozpoznání celého PDF dokumentu otevřeného v Adobe Readeru můžeme také kdykoli spustit skupinovým příkazem JAWSKey + mezerník, O, D.

Rozpoznávání naskenovaných předloh

Pro rychlé přečtení předlohy, kterou jsme vložili do skeneru, použijeme další skupinový příkaz a sice JAWSKey + mezerník, O, A. Po stisku této sekvence kláves se otevře skenovací dialog. Pokud nechceme měnit výchozí skener nebo parametry skenování, stačí dialog jen potvrdit klávesou Enter. Skenování se spustí a my budeme mít po chvíli opět otevřený prohlížeč výsledků s rozpoznaným textem. Ještě než se prohlížeč otevře, JAWS ohlásí orientaci stránky ve skeneru, např. „Stránka je orientována nahoru“. To je informace, kterou bychom zrovna z FineReaderu těžko získávali. Přitom se někdy může hodit vědět, kde má stránka vršek, kde spodek nebo zda není orientovaná na šířku. Jinak je skenování velmi snadné, bez jakýchkoli záludností.

Rozpoznávání grafických prvků na obrazovce

Čas od času můžeme narazit na prvek nebo celé okno v aplikaci, které není přístupné a JAWS v něm nic nečte. Typické to bývá např. u úvodních oken některých instalačních programů. I v takové situaci nám může pomoci OCR.

Příkazem JAWSKey + mezerník, O, W lze rozpoznat obsah celého aktuálního okna. JAWS se po rozpoznání přepne do režimu JAWS kurzoru. JAWS kurzorem si tedy pročteme veškerý rozpoznaný text v okně a pokud potřebujeme nějaký prvek v okně aktivovat, stiskneme na něm numerické lomítko pro simulaci kliknutí myší.

Kromě rozpoznávání celého okna máme v JAWS k dispozici také příkaz pro rozpoznání celé obrazovky (JAWSKey + mezerník, O, S) a také. příkaz pro rozpoznání jen určitého nepřístupného prvku, na němž právě stojí kurzor (JAWSKey + mezerník, O, C). Druhý z uvedených příkazů lze použít i na webu pro vyčtení textu z nepopsané grafiky.

Rozpoznávání textu přímo z obrazovky bývá chybovější než rozpoznávání grafických či skenovaných dokumentů, protože na obrazovce je text v menším rozlišení. Lepším výsledkům můžeme napomoci maximalizací okna či nastavením vyššího rozlišení obrazovky. V popisu novinek nedávno vydané aktualizace JAWS 2021.2012 lze zjistit, že nám pro získání lepších výsledků přibyla ještě jedna možnost. Při rozpoznávání obrazovky může prý lepší přesnosti dosáhnout OCR funkce Microsoftu, která je součástí systému Windows 10. V Centru nastavení JAWS je tedy nově možnost zapnout pro rozpoznávání textu z obrazovky místo knihoven OmniPage právě OCR Microsoftu.

Nastavení OCR

Plynule jsme tedy přešli k tomu, jaké možnosti nám JAWS nabízí, pokud jde o nastavení rozpoznávání textu. I zde je vše velmi jednoduché.

V Centru nastavení JAWS je ve stromovém seznamu voleb větev nazvaná Rozpoznávání textu. V ní je několik možností vztahujících se k OCR.

Jednak je tu primární a sekundární jazyk rozpoznávání. Primární jazyk by měl být nastaven dle hlavního jazyka dokumentů, které rozpoznáváme. Pokud je dokument dvojjazyčný, měl by sekundární jazyk odpovídat druhému jazyku dokumentu. Ve výchozím stavu jsou tyto volby nastaveny na češtinu a angličtinu.

Dále zde najdeme již zmíněnou možnost „Používat pro rozpoznávání textu služby Microsoftu“, která zajistí, že pro analýzu textu z obrazovky se využije systémová OCR služba Windows 10 a dále možnost „Jazyk rozpoznávání pro služby Microsoftu“, s jejíž pomocí si nastavíme, pro jaký jazyk chceme systémovou OCR službu používat.

Závěr

JAWS nabízí rozpoznávání textu, které sice obsahuje méně možností a možná i trochu nižší přesnost než specializované OCR programy. Zato je ale rychle při ruce na stisk jednoho skupinového příkazu. Hodit se mohou i některé funkce, které naopak v samostatné OCR aplikaci nenajdeme, jako je zpřístupnění původně neovladatelného okna v aplikaci nebo hlášení orientace stránky ve skeneru. Rozhodně jde tedy o užitečný nástroj, který se vyplatí používat.

Přehled klávesových zkratek pro rozpoznávání textu

Všechny funkce rozpoznávání textu jsou dostupné přes skupinový příkaz, který zahájíme stiskem posloupnosti kláves JAWSKey + mezerník, O. Příkaz potom dokončíme jednou z následujících kláves:

• F – rozpoznání vybraného grafického souboru v Průzkumníku a otevření textu v Prohlížeči výsledků.
• R – rozpoznání vybraného grafického souboru v Průzkumníku a otevření textu ve Wordu.
• D – rozpoznání otevřeného grafického PDF v Adobe Readeru a otevření textu v Prohlížeči výsledků.
• A – naskenování tištěné předlohy a otevření textu v Prohlížeči výsledků.
• W – rozpoznání textu aktuálního okna a přepnutí do JAWS kurzoru pro prohlížení textu v okně.
• C – rozpoznání aktuálního prvku a přepnutí do JAWS kurzoru pro prohlížení textu v prvku.
• S – rozpoznání textu na celé obrazovce a přepnutí do JAWS kurzoru pro jeho prohlížení.
• Q – ukončení právě probíhajícího rozpoznávání.
• Shift + pomlčka (na české klávesnici) – zobrazení nápovědy kláves ke skupinovému příkazu pro rozpoznávání textu.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

V rámci projektu Přenos zahraničních iOS aplikací a JAWS zvukových tutoriálů podpořeného Nadačním fondem Českého rozhlasu Světluška v našem oddělení Tyflokabinet – SONS ČR i v roce 2021 vznikly nové audio tutoriály:

1. Microsoft Edge s odečítačem obrazovky
2. Google aplikace Disk, Dokumenty a Tabulky s odečítačem obrazovky
3. Skype pro Windows s odečítačem obrazovky.

Microsoft Edge

Webový prohlížeč Microsoft Edge se po přechodu na jádro Chromium stal i pro uživatele odečítačů obrazovky konečně použitelným. Tato inovovaná verze prohlížeče ale byla jediná z rozšířené trojice: Chrome, Firefox, Edge, kterou naše materiály doposud nepokrývaly. Seznámením s prostředím, nastavením, funkcemi a užitečnými klávesovými zkratkami – vše za pomoci praktických ukázek tento „nedostatek“ napravujeme. Vaším průvodcem funkcemi prohlížeče Edge bude Michal Jelínek.

Kapitoly:

1. Úvod
2. Úvodní nastavení při prvním spuštění
3. Nastavení výchozího prohlížeče
4. Části okna a jejich procházení
5. Panely nástrojů
6. Panel Adresa a hledání
7. Oblíbené položky
8. Další funkce panelu nástrojů
9. Překlad stránek
10. Oprávnění a další upozornění
11. Nabídka Nastavení a další možnosti
12. Nastavení
13. Podokno Panel karet

Aplikace Google Disk, Dokumenty a Tabulky

V posledních letech je více a více vyžadována online spolupráce na různých dokumentech, vzájemné sdílení souborů apod. Prim v nabízených službách jistě se svými aplikacemi hraje společnost Google. Na zájmu uživatelů našich sociálních služeb při kurzech práce na počítači, ale i třeba při pořádání workshopů na Agoře je vidět, že Google aplikace jako je Disk, Dokumenty či Tabulky mají co nabídnout i zrakově postiženým. Proto vznikl tento druhý tutoriál, kterým Vás základním používáním provede opět Michal Jelínek za vydatné pomoci Zuzany, tedy hlasu odečítače JAWS, se kterým je obsluha aplikací Google vysvětlována. Společně se zorientujeme v online správci souborů Disk, naučíme se vytvářet složky, mazat, kopírovat, přejmenovat či sdílet soubory/složky. Předvedeme si, jak vytvořit strukturovaný dokument, jak se pohybovat po nadpisech nebo jak vyhledávat. V Tabulkách si ukážeme vytvoření tabulky, jednoduchý vzorec pro výpočty, práci s listy…

Kapitoly:

1. Úvod
2. Disk
3. Dokumenty a Tabulky - vzhled a nástroje
4. Dokumenty
5. Tabulky

Skype pro Windows

Ve třetím tutoriálu Vás Zdeněk Bajtl při praktickém předvádění seznámí, jak pracovat se Skype pro Windows. Mnozí po přechodu na změněnou variantu Skype úplně opustili nebo s ním více či méně úspěšně bojují. Pokud nejste sami velcí objevitelé a raději uvítáte pomocnou ruku, přijměte tu Zdeňkovu.

Kapitoly:

1. Úvod
2. Stažení aplikace
3. Instalace
4. První spuštění po instalaci - průvodce nastavením
5. První seznámení se Skype
6. Vyhledání nového kontaktu
7. Povolení nového kontaktu
8. Okno kontaktu, nabídka pro kontakt a konverzaci
9. Příchozí hovor a možnosti jeho okna
10. Chatování
11. Posílání souborů
12. Sdílení obrazovky - teorie
13. Sdílení obrazovky - praxe
14. Schůzka
15. Skupinová konverzace
16. Skype a funkce JAWS

I přes podmínky, za jakých tutoriály vznikaly v současné epidemické době, kdy prostor pro nahrávání bylo nutné sdílet s dětmi, sousedy s příklepovou vrtačkou či se strojem udusávajícím chodníkovou dlažbu, se nám i s technikou za pár korun snad podařilo vytvořit užitečné, poslouchatelné materiály. Těšíme se na Vaše případné reakce, za které budeme moc rádi.

Všechny tři tutoriály je možné v podobě mp3 stáhnout ze stránky Ke stažení.

Projekt mohl vzniknout díky finanční podpoře Nadačního fondu Českého rozhlasu Světluška, za což mu patří velký dík.