2019-02-25
V následujících odstavcích si tedy placení pomocí Apple Pay stručně představíme, a hlavně si z pohledu zrakově postiženého uživatele popíšeme, jak v obchodě s mobilem či hodinkami zaplatit . Pokud se tedy chcete vyhnout experimentování až u pokladny v obchodě, kde na vás bude hledět nervózní pokladní a za vámi se bude prodlužovat fronta netrpělivých zákazníků, přečtěte si nejprve, jak na to.

Co je Apple Pay

Jak již bylo zmíněno, s Apple Pay lze platit v kamenných obchodech, v eshopech a též v mobilních aplikacích. Momentálně je největším přínosem právě možnost placení v jakémkoli běžném obchodě s platebním terminálem podporujícím bezkontaktní karty. Místo běžné karty totiž můžeme platit pomocí iPhonu či Apple Watch. To má několik velkých výhod.

  • Při každé platbě je naše identita ověřena pomocí Touch ID, Face ID nebo bezpečnostním kódem našeho zařízení. Prakticky se tedy nemůže stát, aby místo nás platil někdo jiný.
  • I když bude placená částka nad 500 Kč, neměl by po nás platební terminál většinou požadovat PIN. Vyhneme se tak problémům se zapisováním PINu na terminálech se špatně hmatnými tlačítky nebo na dotykových terminálech, kde tlačítka nejsou vůbec. PIN prý požadují jen některé starší platební terminály.
  • Ihned po provedení platby nám na mobil či hodinky dorazí potvrzovací oznámení, které nás informuje o výši zaplacené částky.

K placení v obchodech s bezkontaktními terminály lze používat iPhony a Apple Watch, které jsou vybaveny čipem NFC pro bezdotykovou komunikaci s platebním terminálem. Apple Pay je ale dostupné i v iPadech a počítačích Mac, které NFC nemají. Zde je můžeme využít pro platby v eshopech a mobilních aplikacích, které tento způsob placení podporují. V českém prostředí ale zatím těchto aplikací není mnoho. Podle serveru APPLECRUNCH se už teď takto dají platit např. jízdenky společnosti FlixBus a brzy by prý podpora Apple Pay měla přibýt v aplikacích Alzy či T-Mobilu.

Dále se ale budeme věnovat zejména placení mobilem či hodinkami v běžných obchodech, protože to je to, co nyní můžeme využívat nejvíce.

Co je třeba k využívání Apple Pay?

K nastavení Apple Pay budeme potřebovat dvě věci – kompatibilní zařízení značky Apple a kompatibilní platební kartu.

Pro placení v běžných obchodech je třeba mít alespoň iPhone 6 nebo jakýkoli novější model včetně iPhonu SE či hodinky Apple Watch v jakékoli verzi. V případě iPadů a Maců je podrobný seznam podporovaných modelů na webu Applu, ale jak již bylo řečeno, tablety i počítače lze stejně využít jen pro placení v internetovém prohlížeči nebo aplikacích a nikoli v kamenných obchodech.

Pokud jde o platební karty, je třeba využít kartu jedné z bank, které v České republice Apple Pay podporují. Aktuální seznam na serveru Letem světem Applem uvádí tyto finanční ústavy a platební služby: Česká spořitelna (pouze karty VISA, podpora MASTER CARD se ve Spořitelně plánuje v průběhu března), Komerční banka, MONETA Money Bank, mBank, Air Bank, J&T Banka, Twisto, Edenred – Ticket Restaurant® a Edenred Benefits. Další banky se na Apple Pay chystají a měly by se službou přijít později během letošního roku.

Jak Apple Pay nastavit v iPhonu či Apple Watch?

Důležitou bezpečnostní podmínkou pro používání Apple Pay je zabezpečení Apple Watch bezpečnostním kódem a u iPhonu samozřejmě kromě kódu i otiskem prstu nebo rozpoznáním tváře.

V iPhonu se služba Apple Pay využívá prostřednictvím aplikace Wallet, která je standardní součástí systému iOS. Tuto aplikaci jsme doposud byli většinou zvyklí buď zcela ignorovat, nebo jsme si do ní maximálně čas od času uložili nějakou letenku nebo jízdenku dopravce, který práci s Wallet umožňuje. Wallet ale kromě ukládání cestovních dokladů, vstupenek a věrnostních karet slouží právě i jako bezpečné úložiště platebních karet, které lze používat při placení mobilem. Než tedy začneme používat Apple Pay, musíme si do aplikace Wallet přidat kartu, kterou budeme pomocí Apple Pay platit. Uložení karty do Walletu provedeme následovně:

  1. Spustíme Wallet a na úvodní obrazovce poklepeme na tlačítko Přidat kartu.
  2. Pokud už máme v účtu Apple nějakou kartu zadanou např. pro nákupy v App Storu a iTunes a tato karta podporuje Apple Pay, Wallet nám ji pro přidání sám nabídne a nemusíme vyplňovat všechny údaje o kartě kromě bezpečnostního kódu CVV. V takovém případě můžete přejít ke kroku 6. Jinak budeme upozorněni, že během přidávání karty budeme informace o své kartě sdílet se společností Apple a stiskneme tlačítko Pokračovat.
  3. Další obrazovka obsahuje hledáček fotoaparátu. Informace o platební kartě totiž můžeme sejmout fotoaparátem a nemusíme je opisovat. Funkce mi přijde velmi dobře vyřešena a dá se pohodlně použít i bez zraku. Stačí platební kartu položit na stůl magnetickým proužkem dolů a embosovanými čísly nahoru. Poté položíme na kartu mobil tak, aby jeho kamera ležela na středu karty a mobil postupně zvedáme. Ve chvíli, kdy bude mobil v dostatečné výšce, aby v jeho záběru bylo vidět číslo karty i datum exspirace, aplikace Wallet informace z obrazu vyčte, iPhone zavibruje a zobrazí další obrazovku. Pokud by se vám přece jen nechtělo hrát si s fotoaparátem, je zde k dispozici i tlačítko Zadat údaje o kartě ručně.
  4. Následující obrazovka obsahuje políčka pro zadání jména držitele a čísla karty. Pokud byla karta nasnímána foťákem, jsou již políčka vyplněna. Po zkontrolování políček či jejich vyplnění stiskneme tlačítko Další.
  5. Otevře se poslední obrazovka pro vyplňování údajů o kartě. Zde budeme požádáni o datum expirace, které může být opět předvyplněné, a o bezpečnostní kód CVV, který naopak není vyplněn nikdy. Je to tedy jediná informace, již musíme při detekci karty pomocí fotoaparátu vyplnit ručně. Poté pokračujeme opět tlačítkem Další.
  6. Na chvíli se objeví obrazovka informující, že iPhone kontaktuje vydavatele karty a po několika sekundách jsou zobrazeny podmínky pro používání Apple Pay, které musíme odsouhlasit.
  7. iPhone si od vydavatele karty zjistil, jakými způsoby lze přidání karty ověřit a zobrazí nám nabídku dostupných způsobů ověření. Možnosti závisí na bance, od níž vydávaná karta je. Typickým způsobem je ověření prostřednictvím kódu zaslaného v SMS nebo e-mailu, někdy je možné kartu ověřit z mobilní aplikace dané banky. Vybereme tedy preferovaný způsob ověření a stiskneme tlačítko Další.
  8. Obsah další obrazovky závisí na vybraném způsobu ověření – můžeme být např. požádáni o zadání zaslaného kódu apod. A po ověření je vše hotovo.

Pokud bychom si chtěli nastavit pro placení i hodinky, stačí na iPhonu otevřít aplikaci Watch, přejít na panel Moje hodinky, zde je otevřít, poklepat na Wallet a Apple Pay a dál postupovat podle zobrazených instrukcí.

Teď již máme opravdu vše připraveno a můžeme s iPhonem a Apple Watch vyrazit do ulic utrácet.

Jak se s Apple Pay platí?

Nejjednodušší placení je s Apple Watch. U nich stačí jen v okamžiku placení dvakrát rychle po sobě stisknout boční tlačítko a hodinky přiložit k terminálu. Jako potvrzení, že platba proběhla, zaznamenáme jemnou haptickou odezvu.

U iPhonu je placení téměř stejně snadné, jen je zde navíc ještě ověření naší totožnosti otiskem prstu či pohledem do kamery. Můžeme postupovat takto:

  1. Na zamčeném iPhonu či ze zamykací obrazovky stiskneme dvakrát tlačítko plochy (u mobilů s Touch ID) nebo postranní tlačítko (u mobilů s Face ID). Tím se zobrazí obrazovka pro placení. U iPhonů s Touch ID bychom už měli být identifikováni otiskem prstu, u iPhonů s Face ID musíme pohlédnout do kamery. Jakmile iPhone ví, že chce opravdu platit jeho majitel, VoiceOver přečte hlášení „Podržte zařízení u čtečky“.
  2. Nyní tedy můžeme iPhone přiložit k platebnímu terminálu a iPhone nakonec zavibruje na znamení, že je vše hotovo.

Ať už platíme hodinkami nebo mobilem, ihned po zaplacení nám dorazí oznámení o platbě, kde bude uvedená částka, místo a čas platby. Vše si tedy můžeme bezprostředně po platbě zkontrolovat.

Pokud se nám po aktivaci obrazovky pro placení z nějakého důvodu nepodaří identifikovat pomocí Touch ID nebo Face ID, iPhone varovně zavibruje a vydá zvukový signál. Ověření otiskem prstu či pohledem do kamery můžeme zkusit znovu, na obrazovce máme ale také tlačítko Zaplatit pomocí kódu. Platbu tedy můžeme ověřit klasickým bezpečnostním kódem pro odemykání telefonu. Na obrazovce je také zobrazen název výchozí platební karty. Protože však do Apple Pay můžeme přidat až 12 karet, lze na název přednastavené karty poklepat a vybrat pro platbu nějakou alternativní kartu.

Placení lze vyvolat i bez dvojitého stisku tlačítka plochy či postranního tlačítka. Stačí jen v okamžiku placení přiložit iPhone k terminálu. Ať už je iPhone odemčený či uzamčený, zobrazí se také obrazovka pro placení a nyní se musíme identifikovat přiložením prstu nebo pohledem do kamery. Praktičtější mi přijde první popisovaný způsob, protože člověk si může připravit ověření přes Touch ID nebo Face ID dopředu, a v okamžiku placení už jen přiloží mobil k terminálu a nic jiného neřeší, je ale na každém, jaký postup použije.

Nastavení Apple Pay

V aplikaci Nastavení se nachází položka Wallet a Apple Pay, která otevírá nastavení těchto služeb. Najdeme zde seznam přiřazených platebních karet, možnost přidat další kartu a též volbu pro zapnutí a vypnutí aktivace Apple Pay dvojím stiskem tlačítka plochy či postranního tlačítka. Pokud zde v seznamu karet na jakoukoli z karet poklepeme, můžeme si prohlížet historii transakcí danou kartou. To lze ostatně i v samotné aplikaci Wallet.

Platit či neplatit přes Apple Pay

Placení prostřednictvím Apple Pay má oproti klasickým platebním kartám mnoho výhod. Než se pustíme do jejich výčtu, zmínil bych i jedinou nevýhodu, která mě napadla – u mobilu se nám narozdíl od plastové karty může vybít baterie, a v tu chvíli si s ním nekoupíme nikde nic. Jinak už ale následují jen samá pozitiva, a to z hlediska bezpečnosti i přístupnosti.

  • Biometrická identifikace: Zatímco u plastových bezkontaktních karet nejsou platby do 500 Kč chráněny vůbec, při placení iPhonem jsou ověřovány naším otiskem prstu nebo skenem tváře. Odcizeným iPhonem tedy případný zloděj nemůže nic platit. U Apple Watch toto ověření není, protože hodinky máme stále na ruce. Pokud by si je ale vzal na ruku někdo cizí, musel by je odemknout bezpečnostním kódem. Tedy i hodinky jsou proti neoprávněnému použití zabezpečeny.
  • Eliminace zadávání PINu na terminálu: U všech novějších platebních terminálů není třeba ani při platbách nad 500 Kč pomocí Apple Pay zadávat PIN platební karty. Většinou se tedy vyhneme nepříjemné a zdržující proceduře a nemusíme se též obávat, že by PIN karty při zadávání někdo cizí okoukal.
  • Okamžité potvrzení platby: Jakmile zaplatíme, můžeme si zaplacenou částku zkontrolovat v příchozím upozornění na proběhlou platbu.
  • Přehlednější práce s více kartami: Používáme-li více karet, snadno se v Apple Pay přepneme na placení právě požadovanou kartou. Odpadá nám tedy listování mezi mnoha podobnými kartičkami a zjišťování, která je která.
  • Zabezpečení v případě ztráty: Pokud iPhone s nastaveným Apple Pay ztratíme, můžeme pomocí služby Najít iPhone Apple Pay na ztraceném zařízení dočasně zablokovat a po nalezení opět obnovit. Není tedy nutné blokovat prostřednictvím banky přímo platební kartu.
  • Větší soukromí a bezpečnost: Společnost Apple si vcelku zakládá na bezpečnosti a důvěryhodném zacházení s osobními daty uživatelů. Tento přístup platí i pro službu Apple Pay. Její důležitou vlastností je, že informace o platebních kartách nejsou uloženy nikde u Applu ani v iCloudu uživatele. Při přidání karty do Apple Pay je totiž vytvořen speciální kód, který je založen na údajích o kartě a o zařízení, na které ji přidáváme. Tento kód je potom uložen pouze v iPhonu na speciálním čipu, který je oddělen od zbytku systému iOS. K informacím o kartě se při placení nedostane ani obchodník, protože při platbě se mezi terminálem a iPhonem přenáší jen výše zmíněný speciální kód a jedinečný identifikátor aktuální transakce.

Sečteno a podtrženo, Apple Pay je služba, která se dobře používá a přináší nám přístupnější a komfortnější placení. Pokud tedy máte kompatibilní zařízení a kartu u jedné z podporovaných bank, určitě Apple Pay vyzkoušejte, stojí to za to.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

2019-02-08

S příchodem nového roku přišla i nová povinnost na některé zrakově postižené živnostníky a podnikatele. Jde o elektronickou evidenci tržeb, od které byly do konce roku OSVČ s těžkým zrakovým postižením osvobozeny. Jak ke znovuzavedení povinnosti EET došlo?

Přibližně před rokem a půl souhlasilo Ministerstvo financí mimo jiné na základě požadavku ze strany SONS, že zrakově postižení podnikatelé budou nařízením vlády dočasně zproštěni povinnosti EET. Několik měsíců po vydání příslušného nařízení však Ústavní soud konstatoval, že vláda nemá pravomoc takovýmto způsobem povinnost elektronické evidence tržeb upravovat. Platnost vládního nařízení vypršela na konci roku 2018. Počítalo se s tím, že do té doby bude osvobození od EET pro zrakově postižené ošetřeno novelou příslušného zákona. Projednávání novely se ale v parlamentu protahuje. Na osvobození zrakově postižených sice panuje shoda, spory se ale vedou o mnoho jiných bodů novely. Server Echo 24 citoval ministryni financí Alenu Schillerovou, která počítá s tím, že novela zákona bude schválena nejdříve v polovině tohoto roku.

Do té doby se tedy ti zrakově postižení živnostníci, kteří spadají do dvou prvních vln EET, tedy zejména podnikatelé v ubytovacích a stravovacích zařízeních a v maloobchodu, musejí s  elektronickou evidencí tržeb nějak popasovat. Ve výše zmíněných oborech naštěstí pravděpodobně nepracuje příliš osob se zrakovým postižením. Pro ty, kterých se ale tato povinnost přece jen týká, jsme připravili krátký přehled přístupných řešení, která se v současnosti pro EET nabízejí. Tato řešení se snaží pokrýt všechny operační systémy, které jsou mezi zrakově postiženými používané, nicméně jak sami uvidíte, jejich nabídka není velká a volba řešení se často nemusí obejít bez jistých kompromisů.

Než začneme elektronicky evidovat

Než si vybereme samotnou aplikaci nebo zařízení pro vedení EET, musíme projít přípravnou fází, kdy si zřídíme uživatelský účet na Daňovém portálu Ministerstva financí a zde si vygenerujeme certifikát pro své pokladní zařízení či pokladní aplikaci. Certifikát bude náš elektronický podpis, který nahrajeme do zařízení či aplikace, z nichž budeme tržby evidovat. Na základě certifikátu nás potom při každém odeslání vystavené účtenky server Finanční správy identifikuje a ví, že účtenku vydáváme právě my.

Máme-li datovou schránku, můžeme celou přípravnou fázi provést online bez návštěvy Finančního úřadu. Nicméně, jak jsme rozebírali v Téčku z března 2017, zdaleka ne vše při této proceduře bylo přístupné. Finanční správa tehdy naštěstí vyslechla naše připomínky a přístupnost v rámci technických možností, které současný Daňový portál umožňuje, zlepšila. I tak je ale proces registrace na Daňovém portálu a vytvoření certifikátu značně uživatelsky náročný. Pokud byste tedy nebyli schopni touto procedurou se prokousat, ozvěte se do Téčka.

A nyní přejděme už k samotným přístupným pokladním řešením, která se nabízejí.

JSWEET od Ježek Software s. r. o. (Windows)

Windowsovský prográmek JSWEET jsme doporučovali již v roce 2017. Jeho první verze měla s ohledem na přístupnost jisté problémy, ale díky ochotě firmy Ježek Software byly ty nejdůležitější nedostatky, které jsme nahlásili, opraveny a aplikace je použitelná s JAWS i NVDA. Toto jsou nejdůležitější výhody aplikace JSWEET:

  • Je zcela zdarma.
  • Je velmi jednoduchá.
  • Lze ji provozovat ve Windows 7, 8.1 a 10 buď nainstalovanou, nebo jako přenosnou.

Používání JSWEET je opravdu snadné. Jde o několik prvků, mezi kterými se lze pohybovat Tabulátorem a k některým z nich jsou přiřazeny též klávesové zkratky. Odečítače bohužel u některých prvků nečtou jejich popisky, ty je však možné v případě NVDA vždy vyčíst pomocí příkazu NVDA+num. 4 a s JAWSem pomocí dotykového kurzoru. Tento způsob prohlížení obsahu dialogů je třeba použít zejména v dialogu pro prvotní nastavení aplikace. S JAWSem nejsou ještě čteny popisky tlačítek pro mazání položek z editované účtenky. To jsou ale jediné nedostatky, jinak lze JSWEET určitě doporučit.

EET Plus (Android)

Uživatelé zařízení se systémem Android mohou využívat jednoduchou bezplatnou aplikaci EET Plus, za jejímž vývojem nestojí žádná firma, ale jediný nezávislý vývojář. EET Plus je s TalkBackem dobře použitelné. Aplikace je velmi jednoduchá. K rychlému vystavování účtenek v ní lze využít možnost dopředu si předdefinovat položky, které na účtenky často dáváme. K vystavené účtence lze přistupovat online na webu, lze ji též zaslat klientovi na mail či vytisknout.

SMS EET

Další možnost, jak vést EET, je určena všem, kteří se nechtějí zabývat ani počítačem ani žádným chytrým zařízením. Jak už napovídá název této služby, účtenky se vystavují zasláním obyčejné SMS v příslušném tvaru na příslušné číslo, k čemuž samozřejmě plně stačí i obyčejný „hloupý“ tlačítkový mobil.

Když tedy např. potřebujete vystavit účtenku na 120 korun se sazbou DPH 21 %, odešlete SMS ve tvaru „EET 120:21“ a jakmile je tržba zaevidována, přijde vám zpět potvrzovací zpráva, ve které bude uveden číselný kód, pod nímž může klient účtenku najít na webovém úložišti provozovatele SMS EET. Klientovi lze kód přeposlat.

Jak je vidět, tento způsob neskýtá žádné vymoženosti, je ale opravdu jednoduchý a bez nároků na jakékoli technické vybavení. Provozovatel SMS EET měl dokonce plány službu optimalizovat přímo pro nevidomé uživatele a vyžádal si k tomu naše připomínky. Nakonec ale úpravy pro lepší přístupnost nebyly realizovány. I tak ale může jít o zajímavé řešení pro ty, kdo nemají velkou frekvenci vystavování dokladů. Za zmínku stojí i nabídka na vyřízení všech formalit potřebných k zahájení EET. Pokud zašlete provozovateli SMS EET podepsanou plnou moc, zařídí vám přístup do Daňového portálu i vygenerování certifikátu a jeho instalaci do systému. Ceny za zpracování jednotlivých SMS účtenek se pohybují v řádu korun.

Malá pokladna (iOS)

Asi jste si všimli, že ve výčtu možností pro hlavní platformy nám ještě chybí nějaká aplikace pro iPhony a iPady. Zde již nemůžeme doporučit před dvěma lety anoncovanou aplikaci EET Symbio, protože firma Symbio ji už k veřejnému použití nenabízí. Najít dobře přístupnou aplikaci pro EET v systému iOS se ukázalo být dosti náročné. Zkoušené aplikace byly buď velmi špatně použitelné s VoiceOverem, nebo je nebylo možné rozumně vyzkoušet v demo režimu.

Nakonec bychom tedy zmínili pouze systém Malá pokladna. Ten za měsíční paušál 120 Kč kombinuje dva způsoby evidence tržeb – klasickou mobilní aplikaci a též evidenci prostřednictvím běžných SMS obdobně jako předešlé řešení. V obou případech ale k evidenci potřebujete tzv. kasa bloček. To je štůsek 150 papírků, které jsou očíslovány. Když vystavíte účtenku, můžete ji zákazníkovi přeposlat na mail či SMS nebo zákazníkovi dáte odtržený horní lístek z bločku, na němž je číslo označující právě odeslanou tržbu. Zákazník se potom k účtence dostane po zadání čísla svého lístku na webu Malé pokladny. Nemusíte tedy účtenky tisknout a nemáte ani práci s přeposíláním účtenky nebo přepisováním kódu, jak to je v případě SMS EET.

V samotné aplikaci Malá pokladna není bohužel k dispozici panel pro zadávání účtenek dokud se do ní nezadá identifikační číslo prvního kasa bločku, který si u provozovatele systému musíte zakoupit. Proto tedy nebylo možné aplikaci vyzkoušet se vším všudy. Ostatní části aplikace ale byly i přes jisté nedostatky s VoiceOverem použitelné. Vypadá to tedy, že Malá pokladna by mohla být schůdné řešení jak při evidenci tržeb v samotné aplikaci, tak i prostřednictvím běžných SMS. Pokud byste k Malé pokladně potřebovali více informací, ozvěte se do Téčka. Tip na aplikaci máme od Karla Giebische, který aktuálně jedná s vývojáři aplikace o jejím dalším testování a zlepšení její přístupnosti.

Závěr

Výše uvedený přehled možností pro EET dokumentuje, že jisté nástroje pro přístupné vedení EET máme, ale ne vše je přístupné beze zbytku a zvlášť při častějším vydávání účtenek není vše dostatečně efektivní, aby to živnostníka i jeho zákazníky nepřiměřeně nezdržovalo. Doufejme tedy, že i přes aktuální obstrukce v parlamentu bude co nejdříve schválena novela zákona o EET, aby skončilo toto přechodné období a aby byla znovu zavedena výjimka, která opět zrakově postiženým živnostníkům usnadní jejich podnikání.

Autor: Jan Šnyrych

2018-11-26

V posledních letech poměrně uspokojivě funguje spolupráce našeho oddělení a úřadu práce, potažmo MPSV. Jedním z jejích výsledků je právě proběhlé školení. Bylo určeno pracovníkům Úřadu práce, kteří řeší, krom jiného, žádosti o pomůcky pro zrakově postižené.

Často se setkáváme s tím, že úředníci, kteří rozhodují o "našich pomůckách" vůbec netuší, co je jejich podstatou. Šíře jejich záběru je natolik veliká, že se tomu nelze ani divit.

V minulosti se naše oddělení již několika akcí pro pracovníky úřadu práce zúčastnilo. Tentokrát však šlo o školení úzce zaměřené jen na zrakově postižené.

Generální ředitelství úřadu práce oslovilo Tyflokabinet, Tyfloservis a paní Ing. Jasenovcovou.

Tyfloservis prezentoval základní pomůcky pro sebeobsluhu, orientaci, měření a kamerové lupy.

My jsme seznámili úředníky s pomůckami z naší oblasti: digitální čtecí zařízení, zvětšovací digitální lupy, digitální zápisníky pro nevidomé, braillské displeje, multifunkční elektronická zařízení.

Paní Jasenovcová problematiku pomůcek vždy završila tématem vodicích psů.

Od srpna do listopadu proběhla 4 setkání. Každého z nich se zúčastnilo kolem 40 úředníků z celé republiky, tedy celkem na 160 pracovníků.

Během velmi intenzivního, cca 7 hodin trvajícího, školení měli možnost poznat celou škálu pomůcek, které zrakově postiženým pomáhají v běžném životě.

Nešlo jen o suchý výklad k Powerpointové prezentaci, celý běh byl prokládán praktickými ukázkami.

Na závěr byl prostor k dotazům a osobnímu vyzkoušení.

Věříme, že jsme do této široké oblasti většině účastníků vnesli alespoň trochu světla. Pokud bude ze strany GŘ ÚP zájem, budeme v této činnosti pokračovat. Osvěta pomůže oběma stranám – ÚP i jejím klientům.

2018-11-14

Téčko je příloha časopisu Zora o technice pro zrakově postižené. Předplatitelům v ní přinášíme recenze nových pomůcek, informace o přístupných aplikacích a elektronických službách, zpravodajství ze zajímavých akcí, které se přístupné technice věnují, a mnoho dalšího z tohoto oboru.

Pokud vás technologie pro uživatele se zrakovým postižením zajímají, můžete se nyní v rámci akce Týden s Téčkem zúčastnit pestré ochutnávky z letošní tvorby časopisu. Když se do Týdne s Téčkem zapojíte, zdarma obdržíte v týdnu od 26. listopadu postupně sedm vybraných článků Téčka z letošního roku. Budete se tak mimo jiné moci jejich prostřednictvím seznámit se slovenským nevidomým programátorem, jehož počítačová hra je celosvětovým hitem, navštívíte výtvarnou výstavu, kde se díla prezentovala zrakově postiženým pomocí haptické virtuální reality, a poznáte nové braillské tiskárny a nové ozvučené tlačítkové mobily, které se letos u nás začaly dodávat.

Jak se do Týdne s Téčkem zapojit?

Stačí, když do 24. listopadu zadáte svou e-mailovou adresu do online formuláře Týdne s Téčkem nebo když adresu sdělíte e-mailem na snyrych@braillnet.cz. Adresa bude využita výhradně jen k zaslání vybraných článků časopisu a k informaci, jak si Téčko v případě vašeho zájmu můžete předplatit na rok 2019.

Věříme, že vám akce Týden s Téčkem přinese některé zajímavé informace z oblasti technologií pro zrakově postižené a stanete-li se pravidelnými odběrateli Téčka, rádi s vámi budeme celý příští rok sdílet informace o všem novém, co se v oboru přístupné techniky odehrává. Pokud by vaši přátelé a známí akci Týden s Téčkem také využili, určitě jim tuto informaci předejte.

Za časopis Téčko redaktor Jan Šnyrych.

O časopisu Téčko

Technická příloha časopisu Zora má již více jak dvacetiletou tradici. V posledních třech letech ji čtenáři získávají pod názvem Téčko buď formou e-mailových zpráv, digitálního dokumentu nebo v audio verzi. Letos už v téčku vyšlo přes padesát článků informujících o nových pomůckách (např. braillské hodinky Dot Watch nebo chytrá kamera OrCam), o významných akcích (konference INSPO, největší evropský veletrh pomůcek SightCity), o speciálních aplikacích (Cash Reader pro rozpoznávání bankovek, Seeing Ai pro čtení textu a rozpoznávání jiných objektů) a o široké škále dalších témat.

Související odkazy

2018-11-05

Na český trh před několika měsíci doslova vtrhla zcela nová pomůcka pro zrakově postižené, kamera OrCam MyEye 2. Vývoj tohoto pozoruhodného zařízení v Téčku sledujeme už několik let. Nyní je OrCam MyEye lokalizován a plně připraven pro používání v Česku a jeho izraelský výrobce u nás našel i autorizovaného distributora (firmu Sagitta) a další dva prodejce (Galop a Adaptech).

Zejména první ze jmenovaných firem se pustila do poměrně intenzivní reklamní kampaně, aby příchod nového produktu náležitě uvedla. Pokud jsou ale jediným zdrojem informací pro veřejnost pouze reklamní akce a texty dodavatelů, může to u potenciálních uživatelů vést k nereálným představám a přehnaným očekáváním. Proto jsme rádi, že výše uvedený distributor poskytl OrCam MyEye k velmi podrobnému testování pracovníkům SONS a též Téčku. Díky tomu se můžeme pokusit o co nejvěcnější a nezávislou recenzi. Snad tedy tento článek pomůže všem, kdo přemýšlí, zda by pro něj byla kamera OrCam tou nejvhodnější pomůckou.

Co OrCam MyEye je a co není

OrCam MyEye je miniaturní kamera, kterou lze magnety přichytit na stranici brýlí. Kamera zabírá prostor před uživatelem a na základě povelů nebo i automaticky může hlasovým výstupem sdělovat různé informace získané z obrazu kamery.

To je tedy zcela nový koncept mobilní asistenční pomůcky, jaká tu dosud nebyla. Proto se ze strany potenciálních zájemců objevují nejrůznější dotazy, k čemu všemu lze OrCam využívat. Zaznamenali jsme např. dotazy, zda OrCam pomůže nevidomému při procházce po lese najít cestu nebo zda bude nevidomého chodce instruovat, kudy jít po ulici ve městě. Odpověď na obě otázky je „ne“. Dnešní technika není ještě na takové úrovni, aby tyto věci zvládala. OrCam ale umí mnoho jiných věcí.

Abyste si mohli učinit přesnou představu o tom, co OrCam opravdu dokáže, uvedeme zde naprosto všechny informace, které kamera může sdělovat hlasovým výstupem svému uživateli. Jde o následující druhy informací:

  • Čtení jakéhokoli textu v záběru kamery – knihy, časopisy, cedulky na dveřích, čísla popisná na domech, různé informační a směrové tabule, texty z obalů zboží apod.
  • Rozpoznávání čárových kódů – kamera obsahuje databázi mnoha čárových kódů výrobků a po rozpoznání kódu na obalu řekne informace k danému produktu.
  • Rozpoznávání tváří – OrCam může stručně popsat osobu v záběru, u dříve uložených osob hlásí jejich jména.
  • Rozpoznávání bankovek.
  • Hlášení aktuálního času a data.
  • Rozpoznávání barev.
  • Rozpoznávání dříve naučených předmětů.

Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že OrCam nabízí funkce, které již známe z různých dalších pomůcek, počínaje mluvicími hodinkami a konče chytrým mobilem vybaveným např. aplikacemi KNFB Reader a Seeing Ai. OrCam má ale samozřejmě zcela jiný způsob obsluhy a u jednotlivých funkcí se může lišit míra spolehlivosti a přesnosti rozpoznávání. Níže si tedy tyto funkce probereme podrobněji. Vezmeme to ale od začátku…

Popis OrCam MyEye 2

Jak již bylo zmíněno, kamera OrCam je opravdu malé zařízení přibližně o velikosti prstu. (Přesné rozměry jsou 76mm X 21mm X 14.9mm a hmotnost 22.5 gramů.)

Kamera je při používání přichycená ke stranici brýlí malými, ale silnými magnety. Pro ty, kdo brýle běžně nenosí, je součástí dodávky univerzální brýlová obruba s nedioptrickými skly, na kterou se kamera přichytí. Kdo má vlastní brýle, využije přiložený držák – podlouhlou plošku s dvojicí zapuštěných magnetů, kterou lze přimontovat na jednu z nožiček vlastních brýlí. OrCam lze tedy přichytit téměř na libovolné brýle, v praxi jsme narazili na problém jen u brýlí s příliš tenkými stranicemi a u sportovních slunečních brýlí, které měly nožičky zahnuté, a proto na ně nešel OrCam připevnit tak, aby kamera směřovala rovně dopředu.

Díky používání kamery na brýlích má uživatel stále volné obě ruce. Na druhou stranu mohou být brýle překážkou pro ty, kdo je nejsou zvyklí nosit, zvlášť pro uživatele, kteří mají zbytky zraku a obroučky v zorném poli jim zhoršují vidění.

Když je OrCam umístěn na stranici brýlí, je na jeho přední straně kamera a LED dioda pro osvětlení v šeru. Kamera by tedy měla zabírat obdobný prostor, který by měl uživatel vidět před sebou. Na zadním konci zařízení je malý reproduktor, ze kterého mluví hlasový výstup těsně u ucha uživatele. Je zde též magnet pro přichycení nabíjecího kabelu, který tedy není nutné zastrkovat do žádného konektoru. Na vnější straně zařízení je téměř přes celou délku tzv. dotykový proužek. Pomocí klepání prstů na proužek nebo přejíždění prstem po proužku lze OrCam ovládat. Na vnitřní straně směřující k nožičce brýlí najdeme tlačítko napájení a signalizační diodu.

Téměř každého asi napadne, zda s kamerkou u ucha na nožičce brýlí nebude člověk na ulici působit příliš exoticky. Zařízení sice je vidět, ale v dnešní době, kdy po ulici kdekdo chodí s nejrůznějšími sluchátky OrCam příliš nevybočuje a vypadá jako nějaké trochu přerostlé handsfree. Jeho uživatel tedy zřejmě nebude vzbuzovat nežádoucí pozornost.

Další důležitou otázkou je srozumitelnost, ale také diskrétnost hlasového výstupu. Hlasitost lze rychle upravovat přejížděním prstu po dotykovém proužku směrem dopředu nebo dozadu. Nicméně blízko maximální hlasitosti zní již hlas z malého reproduktoru zkresleně. I tak nemusí maximální hlasitost dostačovat v hlučném prostředí, např. v nádražní hale nebo na frekventované křižovatce. Protože reproduktor je otevřený, nemá uživatel zcela zajištěné soukromí – v bezprostředním okolí může být slyšet, co OrCam říká uživateli do ucha. Výrobce ale plánuje přidat podporu bezdrátových sluchátek, a tak bude do budoucna zajištěna srozumitelnost a diskrétnost v každé situaci.

Zapnutí a probuzení

Kamera OrCam se zapíná stiskem tlačítka napájení. Na stisk tlačítka bohužel bezprostředně nedá uživateli žádnou zvukovou odezvu, až po čase začne pípat a přibližně po minutě je připravena a ohlásí aktuální stav baterie. Kamera vydrží na vestavěnou baterii pracovat asi hodinu a půl, což není mnoho. Proto se vyplatí ve chvílích, kdy ji máme zapnutou, ale aktivně s ní nepracujeme, přepnout ji do pohotovostního režimu. To lze provést opět stiskem tlačítka napájení. K aktivitě OrCam poté probudíme poklepáním prstem na dotykový proužek na vnější straně.

Jak kameru OrCam ovládat

Kameru OrCam můžeme ovládat dvěma způsoby – buď gesty, která děláme rukou v záběru kamery, nebo prstem na dotykovém proužku na vnější straně zařízení. Jak to vypadá v praxi, lze demonstrovat např. na spuštění a zastavení čtení.

Když budeme chtít, aby OrCam vyfotil a přečetl text, který se nachází před kamerou, můžeme na text prostě ukázat prstem. OrCam dvakrát pípne, což je znamení, že si gesta všiml. V tu chvíli dáme ruku pryč, aby nebránila ve výhledu na text, a kamera si jej vyfotí. Téhož můžeme dosáhnout i druhým způsobem, a sice klepnutím prstem na dotykový proužek. Výsledek se liší pouze tím, že když ukážeme prstem doprostřed textu, začne OrCam číst od tohoto místa, když ale čtení aktivujeme na dotykovém proužku, je vždy čten veškerý text od začátku. Budeme-li chtít následně čtení zastavit, ukážeme kameře rozevřenou dlaň nebo opět klepneme na dotykový proužek.

Ovládání pomocí gest rukou bude pravděpodobně bližší uživatelům se zbytky zraku, zcela nevidomí budou asi spíše preferovat ovládání pomocí dotykového proužku na zařízení. Volbu způsobu ovládání jistě ovlivní i okolní prostředí. Člověk na ulici by přece jen vypadal trochu divně, kdyby prstem ukazoval okolo sebe např. na cedule, které si chce nechat přečíst…

Čtení textu

Nyní se tedy pojďme podrobněji podívat na to, jak kamera OrCam zvládá jednotlivé funkce, které byly v úvodu uvedeny. Z těchto funkcí je zřejmě stěžejní čtení textu, a tím tedy začneme.

Důležitou vlastností kamery OrCam je možnost čtení opravdu jakéhokoli textu v záběru kamery. Nemusíme se tedy omezovat jen na tiskoviny, které běžně strkáme do skeneru počítače, ale můžeme si nechat číst cedulky na dveřích, názvy ulic nebo čísla popisná, obaly zboží, obsah displejů různých přístrojů a mnoho dalšího. Přesnost rozpoznávání se ale případ od případu může velmi lišit.

Čtení souvislého textu např. v knihách je poměrně spolehlivé. Chybovost je většinou o trochu vyšší, než kdyby byl stejný text skenován na počítači, je ale srovnatelná s použitím chytrého mobilu vybaveného OCR aplikací typu KNFB Reader. Totéž lze říci i o čtení korespondence, časopisů, reklamních letáků a dalších tiskovin, kde samozřejmě platí nepřímá úměra – čím více grafiky v předloze, tím méně výsledného srozumitelného textu.

Někteří z testerů zkoušeli využít OrCam při nakupování pro čtení cenovek nebo např. cedulek s velikostmi oblečení. V těchto situacích zůstal OrCam za jejich očekáváními – k požadovaným informacím se jim často nedařilo efektivně dostat.

Problematické může být přesné čtení účtenek, faktur a dalších informací, které jsou uspořádány do sloupců. U OrCamu totiž nelze nastavit, zda má být text čten po řádcích či sloupcích. Může se tedy stát, že např. u účtenky OrCam přečte nejdříve sloupeček se všemi názvy zboží, a poté pravý sloupec se všemi cenami.

Správné vyfocení tištěné předlohy vyžaduje trochu cviku. Je totiž třeba zvyknout si držet knihu ve správné vzdálenosti a v přímém směru před kamerou. To zní možná jednoduše, ale poslepu to nemusí být zas tak snadné. Tento problém nebudou mít ze začátku jen nevidomí, ale i někteří uživatelé se zbytky zraku, kteří nemusejí být zvyklí dávat si předmět, na který se dívají, doprostřed, protože třeba lépe vidí jen určitým okrajem zorného pole. Při používání OrCamu je tedy třeba v tomto získat jistý cvik. U knih je také třeba snažit se držet při focení knihu co nejvíce rozevřenou, aby byl dobře rozpoznán i text u hřbetu knihy.

Velký rozdíl mezi prací uživatele se zbytky zraku a nevidomého je ale u čtení textu na vzdálených předmětech. To je jistě velmi užitečná možnost, naplno si ji však užijí jen ti, kteří vidí alespoň trochu předmět, na němž je požadovaný text, takže na něj mohou zaměřit pohled kamery. Úplně nevidomý uživatel může jen nazdařbůh aktivovat vyfocení a přečtení textu v prostoru před sebou, většinou ale půjde jen o náhodný pokus s náhodným výsledkem.

Nicméně z pohledu uživatele se zbytky zraku je čtení vzdáleného textu využitelné v mnoha situacích. Lze takto rozpoznat čísla popisná na domech, některé štíty nad obchody (pokud nejsou vyvedeny v příliš grafických písmech), názvy ulic a též třeba názvy zastávek na označnících. Výsledky vždy závisí na vzdálenosti od textu, na okolních světelných podmínkách a někdy i na náhodě, jak se zrovna zadaří daný text vyfotit. Např. u čtyř domů se mi úspěšně podařilo přečíst číslo popisné a u pátého OrCam tvrdošíjně četl cedulku „stavba povolena“, která byla společně s číslem popisným v záběru, a samotné číslo jsem se nedozvěděl. U pražských tramvají jsem vůbec neuspěl se čtením čísel linek a nepochodil jsem ani při čtení odjezdových tabulí na nádraží. Text z nich sice OrCam rozeznal, problém byl ale v již zmíněném čtení ve sloupcích – nejprve byly čteny všechny cílové stanice za sebou, a poté zase všechny časy odjezdu. Naopak dobře OrCam posloužil při čtení tabulí nad různými východy z vestibulu metra, kdy jsem se vždy poměrně spolehlivě dozvěděl, kam daný východ vede.

Mezi časté dotazy na možnosti čtení patří také rozpoznávání textu z displejů různých elektronických zařízení. U displejů zobrazujících digitální číslice sestavené z rovných čárek nebo z teček v určité matici OrCam úspěšný není. Dobře jej lze ale použít např. k přečtení obsahu displeje mobilu či počítače. To se může hodit v situacích, kdy hlasový výstup počítače nebo mobilu vypoví poslušnost a my potřebujeme vědět, co se na obrazovce děje.

Během čtení souvislého textu se můžeme posouvat po větách pomocí přejetí prstu po dotykovém proužku směrem dopředu nebo dozadu. Čtení lze také pozastavit a opět spustit poklepáním na dotykový proužek. Jiné možnosti pro pohyb v textu nemáme.

Rozpoznávání předmětů

Další důležitou funkcí OrCamu je rozpoznávání předmětů, tedy zejména různého zboží. Kamera umí na obalu zboží detekovat jeho čárový kód a přímo ve své paměti má uloženou databázi, ve které čárový kód vyhledá a uživateli sdělí název produktu a případné další informace. Tolik tedy teorie. Jaká je praxe?

Doma jsem s OrCamem otevřel spíž a prošel několik desítek krabic, pytlíků, sklenic a plechovek se zbožím zakoupeným v českých obchodních řetězcích. Poté jsem obdobně pokračoval s kosmetikou v koupelně. Jelikož vidím dostatečně na to, abych většinou našel na obalu čárový kód, předkládal jsem kameře OrCam správnou stranu obalu. I tak OrCam přibližně v polovině případů kód nezaznamenal. U zcela nevidomého uživatele, který by zboží musel postupně otáčet ze všech stran, by patrně tento poměr byl ještě o něco horší a časová náročnost mnohem vyšší. U zboží, kde si OrCam čárového kódu všiml, dokázal informace k danému zboží vyhledat v necelé polovině případů. Interní databáze čárových kódů tedy zatím neobsahuje kódy pro velkou část zboží prodávaného v Česku. Podle výrobce by ale databáze měla být brzy značně rozšířena.

V případech, kdy nám OrCam nedokáže sdělit informace o zboží na základě čárového kódu, máme ale pořád k dispozici rozpoznávání a čtení textu z obalu. To mi v praxi nakonec přišlo jako daleko použitelnější prostředek, jak se dozvědět, co právě držím v ruce. Zdaleka ne vždy OrCam přečetl podrobné informace o produktu, jako je přesné složení, návod k přípravě nebo datum spotřeby. Většinou jsem ale byl schopen zjistit alespoň název daného zboží. Výsledky se též lišily podle toho, zda šlo o papírovou krabici, kulatou plechovku či sklenici nebo o lesklý zprohýbaný pytlík. Úspěšný jsem však byl asi v 80 % případů.

Kromě rozpoznávání zboží ať už na základě čárových kódů nebo textu na obalech má OrCam ještě funkci učení předmětů. Uživatel může nechat určitý předmět OrCamem nafotit a nahraje pro něj hlasový popisek. Jakmile OrCam příště tento naučený předmět detekuje, přehraje jeho popisek.

Rozpoznávání tváří

A tím se dostáváme k další funkci kamery OrCam. Zařízení nám může spíše zběžně a obecně popsat osobu, která před námi stojí. Má ale opět režim učení, ve kterém pořídí několik snímků určité osoby, ke které si nahrajeme hlasový popisek. Takto naučenou osobu nám potom OrCam přehráním popisku může ohlásit, kdykoli se před námi objeví. To je sice zábavná funkce na reklamní prezentace zařízení, v praxi ale asi nebude tolik využívaná. Pokračujme tedy něčím užitečnějším…

Rozpoznávání bankovek

Podržíme-li v záběru kamery přibližně tři sekundy bankovku, řekne nám OrCam její hodnotu. Rozpoznávání bankovek funguje dobře i pro české koruny. Je pravda, že při rozpoznávání pomocí aplikace Cash Reader v mobilu jsem zvyklý na téměř okamžitou reakci. Proto mi vadilo to několikasekundové čekání s každou bankovkou před kamerou OrCam. Jinak je ale tato funkce určitě praktická a dobře použitelná.

Rozpoznávání barev

Když ukážeme na určité místo a ukazovák na něm podržíme delší dobu, dáme tím OrCamu příkaz k rozpoznání barvy daného místa. Při pokusech na oblečení s jednoznačnými barvami při dobrém denním osvětlení byl OrCam vcelku přesný. Horší byly výsledky při rozpoznávání barev vzdálenějších předmětů nebo při zhoršeném osvětlení. Rozpoznávání barev lze tedy brát jen orientačně a je poměrně závislé na světelných podmínkách. Výsledky jsou tedy porovnatelné s obdobnými funkcemi u chytrých mobilů.

Hlášení času a data

Na závěr popisu funkcí jsme si nechali drobnou, ale zajímavě řešenou funkci. Pokud budeme chtít zjistit, kolik je hodin, stačí před OrCamem pozvednout k očím předloktí, jako bychom se dívali na hodinky, a ačkoli na zápěstí žádné hodinky mít nemusíme, OrCam nám ohlásí aktuální čas. Pokud předloktí v dané poloze necháme o něco déle, OrCam nám sdělí i dnešní datum.

Nastavení zařízení

Chování kamery OrCam můžeme nastavovat v jejím vnitřním menu. To otevřeme současným stiskem tlačítka napájení a přejetím prstem po dotykovém proužku. Po jednotlivých položkách menu se potom pohybujeme přejížděním prstu po dotykovém proužku a aktuální položku aktivujeme klepnutím na proužek. V menu můžeme upravit rychlost a hlasitost hlasového výstupu, spravovat uložené tváře a předměty a také např. měnit chování při rozpoznávání čárových kódů a bankovek – zda mají být hlášeny automaticky, nebo až když dáme OrCamu příkaz příslušným gestem.

Aktualizace OrCam MyEye

Izraelský výrobce neustále pracuje na zdokonalování interního softwaru zařízení. Uživatelé tedy mohou bezplatně software své kamery OrCam aktualizovat. K aktualizaci je třeba počítač nebo mobil připojený k internetu a Wi-Fi síť. Je třeba navštívit speciální webovou stránku, na které se vygeneruje QR kód pro připojení k dané Wi-Fi síti. Když kamera sejme tento QR kód, připojí se prostřednictvím Wi-Fi sítě k internetu a bude schopna stáhnout si a nainstalovat softwarové aktualizace. Jak již bylo zmíněno, firma OrCam v nejbližší době plánuje takto aktualizovat databázi českých čárových kódů a také přidat podporu Bluetooth sluchátek.

OrCam versus různé další pomůcky

V předešlých odstavcích jsme již několikrát narazili na to, že OrCam může být srovnatelný s některými jinými pomůckami. Srovnávat můžeme podle tří kritérií: nabízená sada funkcí, náročnost obsluhy a cena. Funkčně se OrCam MyEye nejvíce blíží chytrým dotykovým telefonům vybaveným vhodnými aplikacemi pro rozpoznávání. Snadností obsluhy je OrCam srovnatelný se čtecími zařízeními typu ReadEasy nebo ClearReader.

OrCam MyEye versus iPhone

Vybavíme-li iPhone OCR aplikací KNFB Reader, aplikací Seeing Ai pro rozpoznávání textu, tváří a barev, aplikací Cash Reader pro rozpoznávání bankovek a ještě např. aplikací Digit-Eyes pro rozpoznávání čárových kódů, získáme plně přístupné zařízení, které bude umět totéž co OrCam MyEye. Při testování jsme dospěli k tomu, že přesnost rozpoznávání je u aplikací chytrého mobilu plně srovnatelná z výsledky OrCamu.

Chytrý mobil toho samozřejmě umí ještě mnohem více než výše uvedené čtecí a rozpoznávací funkce a jeho pořizovací cena je ve srovnání s kamerou OrCam přibližně čtvrtinová. Na druhou stranu je obsluha kamery OrCam daleko snadnější než práce s chytrým dotykovým mobilem.

OrCam MyEye versus ReadEasy či ClearReader

Čtecí přístroje ReadEasy a ClearReader jsou stolní kamerové čtečky textu s hlasovým výstupem. Jejich obsluha je stejně snadná jako u kamery OrCam a pořizovací cena je přibližně poloviční. Tyto čtečky mohou dobře sloužit ke čtení tiskovin různého druhu. Na rozdíl od OrCamu je ale nelze používat mobilně, nejsou vhodné pro čtení textu na různých obalech zboží a nemají žádné doprovodné funkce, jako je rozpoznávání bankovek, barev nebo tváří.

OrCam a různá zraková postižení

Jak jsme již zmínili, využitelnost kamery OrCam hodně závisí na stupni zrakového postižení uživatele. V maximální míře pomůcku využijí uživatelé se zbytky zraku. Ti totiž oproti zcela nevidomým většinou mohou zaměřit nejen blízké texty a předměty, které drží v ruce, ale i vzdálenější texty na cedulích, informačních tabulích apod. Zcela nevidomí mohou po zácviku počítat s tím, že dobře zaměří to, co drží v ruce, u rozpoznávání vzdáleného textu jsou ale možnosti mnohem omezenější – nevidomý uživatel nemůže např. očekávat, že si s OrCamem přečte číslo popisné u domu, když nemůže zjistit, kde daná cedulka je, aby ji měl v záběru kamery. Slabozrací musí počítat s tím, že OrCam je pomůcka orientovaná čistě na hlasový výstup a musí zvážit, zda je pro ně efektivnější a příjemnější pracovat jen s hlasem, nebo raději používat optické pomůcky či kapesní kamerové lupy apod.

Pořízení pomůcky OrCam MyEye

Než se rozhodnete pořídit si kameru OrCam, zkuste si zodpovědět následující otázky:

  1. Potřebujete hlavně číst doma či v práci knihy, časopisy a další tiskoviny a zvládnete práci s počítačem vybaveným odečítacím a případně zvětšovacím programem?
    Pokud ano, pořiďte si právě takový počítač se skenerem a OCR programem. Čtení textu je zde nejméně chybové a počítač vám umožní i spoustu dalších věcí.

  2. Potřebujete hlavně číst doma či v práci knihy, časopisy a další tiskoviny, ale práce s počítačem vybaveným odečítacím a případně zvětšovacím programem je pro vás příliš složitá?
    Pokud ano, může být pro vás ideální pomůcka speciální čtecí zařízení ReadEasy nebo ClearReader, které má velmi jednoduchou obsluhu a je navrženo přímo pro hlasové předčítání tištěných textů.

  3. Potřebujete mobilní čtečku textů, která umí také rozpoznávat bankovky, číst obaly zboží nebo vzdálenější texty, a zvládnete práci s dotykovým mobilem iPhone, případně i jiným se systémem Android?
    Pokud ano, bude pro vás zřejmě nejvhodnější pomůckou právě takový chytrý mobil vybavený příslušnými aplikacemi. Jeho čtecí a rozpoznávací funkce jsou plně srovnatelné s kamerou OrCam, umí toho ale ještě mnohem více a stojí mnohem méně.

Pokud jste si ale na předešlé tři otázky odpověděli „ne“, přitom ale potřebujete mobilní čtečku textů s možností rozpoznávání bankovek, zboží, tváří a dalších doprovodných funkcí, pak může být pro vás OrCam MyEye patrně tou nejvhodnější pomůckou. Před definitivním rozhodnutím o pořízení takto drahé pomůcky je ale určitě vhodné všechny okolnosti probrat s odbornými pracovníky Tyfloservisu, kteří mohou poskytnout podrobné informace o funkcích OrCamu a jejich porovnání s ostatními možnými pomůckami.

Vzhledem k tomu, že OrCam MyEye je zcela novým typem pomůcky, nejsou momentálně na vyřizování žádostí o příspěvky na ni připravena ani pracoviště Úřadu práce. Aktuálně probíhá na Ministerstvu práce a sociálních věcí diskuse o tom, do které kategorie pomůcek by OrCam MyEye měl spadat a při jakém stupni zrakového postižení by měl být na příspěvek nárok. Zájemci o OrCam tedy musí vyčkat, jak tato jednání dopadnou, a teprve potom začne Úřad práce podané žádosti vyřizovat. V Téčku budeme o všem novém ohledně OrCamu informovat.

Závěr

Je rozhodně dobrou zprávou, že pomůcka OrCam MyEye je k dispozici lidem se zrakovým postižením v České republice. Příchod této typově zcela nové pomůcky však vyvolal mnoho někdy až nerealistických očekávání ohledně jejich funkcí. Je tedy třeba říci, že kamera OrCam nepřináší žádné nové funkce, které bychom neznali již od jiných pomůcek. OrCam se ale vyznačuje velmi snadnou obsluhou, mobilitou a integrací všech funkcí do malého kompaktního zařízení. OrCam tedy může pomoci všem, kteří potřebují čtecí a rozpoznávací funkce, ale nemohou např. kvůli přílišné uživatelské náročnosti používat žádné jiné srovnatelné pomůcky.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

2018-07-17

Před časem proběhla několika českými technologickými servery zpráva, že eshop Alza začne v Česku prodávat chytré braillské hodinky Dot Watch. Tato zpráva je zajímavá hned v několika ohledech. Jednak samotné hodinky Dot Watch jsou zajímavý produkt, který se ve světě prodává už od loňského jara, a je tedy dobře, že čeští uživatelé nezůstanou stranou. A jednak je pozoruhodné, že se do prodeje speciálního zařízení určeného výhradně nevidomým pouští běžný internetový obchod a nikoli specializovaný dodavatel pomůcek, jak tomu bývá zvykem.

Jak si na českém trhu hodinky Dot Watch povedou a jak si v oblasti uživatelské podpory takto specifického produktu povede Alza, to ukáže až čas. Je ale určitě na místě v Téčku si tuto zcela novou pomůcku představit. Díky Alze se do SONS dostaly jedny hodinky na otestování. Měli jsme tedy příležitost vyzkoušet je takříkajíc na vlastní kůži a na vlastní prsty.

Co hodinky Dot Watch nejsou

Vězte, že Dot Watch rozhodně neobsahují čtyřřádkový braillský displej, jak jsme se mohli dočíst na serveru Letem světem Applem, ani nezobrazují text na speciální klávesnici, jak psal pro změnu server Nejchytřejší hodinky. Takovýchto tvrzení se pochopitelně dopouštějí ti, kdo píší o braillských hodinkách, aniž by byli schopni přečíst jediné braillské písmeno. Z běžných médií se tedy s informováním o Dot Watch nakonec asi nejlépe popasoval server mobil.idnes.cz, který ve svém článku vycházel z informací od jednoho z prvních reálných českých uživatelů, Zdeňka Rybáka.

Co tedy Dot Watch jsou

Dot Watch jsou chytré hodinky, které zobrazují veškeré informace na braillském displeji o velikosti čtyř šestibodových znaků. Dot Watch samy o sobě umějí zobrazovat aktuální čas, obsahují minutník a stopky. Přes Bluetooth je však lze propojit s chytrým mobilem se systémem iOS nebo Android. Hodinky potom mohou zobrazovat upozornění z jakýchkoli mobilních aplikací, mohou informovat o příchozích hovorech a umožňují několik dalších funkcí.

Unboxing, popis hodinek

Výrobce Dot Watch si dal záležet na tom, aby už první dojem při rozbalování byl pro zrakově postiženého uživatele pozitivní. Plochá, téměř čtvercová krabice je opatřena jak zřetelným černotiskovým popisem, tak i potiskem v Braillově písmu a reliéfní grafikou. Když vysunete vnitřek krabice, padne vám jako první do ruky brožura se stručným uživatelským průvodcem v angličtině. I ta je hezky zpracovaná. Na každé dvoustraně je na levém listu popis ve zvětšeném černotisku a na pravém listu v bodovém písmu a opět i s návodnou hmatnou grafikou. Hned na začátku průvodce je jedna strana věnována popisu toho, jak se jednotlivé číslice zobrazují v Braillově písmu. Z toho je tedy vidět, že Dot Watch chtějí k používání bodového písma přivést i uživatele, kteří zatím slepecké písmo tolik neznají a nepracují s ním. Za design tištěné dokumentace mají tedy Dot Watch od Téčka jedničku.

Důležitější je ale design samotných Dot Watch. Po vyjmutí z krabice budete v ruce držet kulaté kovové hodinky s kovovým řemínkem, který lze díky magnetickému přichycení snadno připnout na zápěstí jakékoli velikosti. Samotné hodinky jsou poměrně velké – jejich průměr je 43 mm. To už bohužel není velikost, která by padla na jakoukoli ruku. Pro srovnání, Apple Watch jsou obdélníkového tvaru a větší (spíše pánské) mají rozměry 42 x 36 mm a menší 38 x 33 mm. S velikostí by mohly mít problém zejména ženy a děti, vždy je to ale individuální. Velikost je ale samozřejmě dána i tím, že se na hodinky musí vejít čtyři braillské znaky a další ovládací prvky.

Ciferník hodinek je čistě bílý. Kromě čtveřice braillských znaků jsou pod ním dva ovládací dotykové senzory. Levý je pod prvním a druhým braillským znakem, pravý potom pod třetím a čtvrtým znakem. Tyto senzory nejsou hmatné, ale jen dotykové. Když na ně klepnete prstem, posune se obsah braillského displeje o čtyři znaky vpřed nebo zpět.

Na pravé straně hodinek najdeme tři fyzické ovládací prvky:

  • Uprostřed je korunka. Jejím otáčením se v hodinkách pohybujeme po položkách nabídek a seznamů.
  • Nad korunkou je tlačítko Select. Jeho stiskem se většinou otevírá právě vybraná položka.
  • Pod korunkou je tlačítko Home. Jeho krátkým stiskem se hodinky uspávají do pohotovostního režimu nebo se z něj probouzejí a dlouhým stiskem se vypínají a zapínají.

Vzhledem k relativně velkému „ciferníku“, který je celý čistě bílý jsou Dot Watch na zápěstí doplňkem, který určitě přitáhne pozornost. Osobně bych uvítal méně výrazný design, který nebude u kolemjdoucích vzbuzovat otázky „Co to má ten člověk na ruce?“. Vzhled hodinek je ale samozřejmě vždy věcí osobního vkusu.

Poslední, co v krabici vedle hodinek najdeme, je magnetická nabíjecí kolébka, do které se Dot Watch vkládají a přes USB kabel se připojí k adaptéru či počítači.

Zobrazování, vibrace

Dot Watch používají zcela novou technologii zobrazování Braillova písma, která není založena na piezoelektrických komponentách jako u běžných braillských displejů. To dle výrobce umožňuje snižovat výrobní náklady, na druhou stranu to přináší i pomalejší přepisování obsahu braillských znaků.

První, na co je tedy třeba si u Dot Watch zvyknout, je nutnost při každém přepsání obsahu hodinek počkat jednu sekundu, než vystoupnou ty správné body, a teprve potom začít číst. Pokud totiž během té jedné sekundy, kdy se obsah displeje přepisuje a pracující body vydávají takový charakteristický tichý zvuk, leží prst na braillských bodech, může se stát, že se všechny body nevysunou. Uživateli se tedy musí dostat do krve, že po každé akci nelze ihned číst, co je zobrazeno, ale je třeba okamžik posečkat.

U Dot Watch je sympatická vibrační odezva téměř na všechny uživatelovy akce. Jakmile tedy otáčíte korunkou, mačkáte tlačítka nebo ťukáte na dotykové senzory, dozvíte se podle vibrace ihned, že hodinky na vaši akci nějak zareagovaly, a to je při jejich používání rozhodně příjemné.

Podpora češtiny

Dot Watch zatím trpí jednou zásadní dětskou nemocí, a sice absencí české lokalizace. Obslužná aplikace a dokumentace jsou v angličtině. U aplikace to tolik nevadí, protože je jednoduchá a přehledná. Větším problémem je ale absence české braillské tabulky. Hodinky zatím vůbec neumějí zobrazovat znaky s háčky a čárkami a ukazují místo nich jen otazníky. Některé texty tak mohou být dosti nesrozumitelné. Alza ale tvrdí, že na české lokalizaci se pracuje a prý bude již brzy k dispozici.

Autonomní funkce

Jak již bylo řečeno, základní časoměrné funkce lze využívat i bez propojení hodinek s chytrým mobilem. Jde o zobrazení času a data, stopky a minutník.

Aktuální čas a datum

Sledování aktuálního času a data je prosté:

  • Když jsou Dot Watch v pohotovostním režimu, zobrazí se aktuální čas stiskem tlačítka Select. Na displeji jsou dvěma číslicemi zobrazeny hodiny a dalšími dvěma minuty. Dalším stiskem tlačítka Select se zobrazí sekundy.
  • Trojím stiskem tlačítka Select z pohotovostního režimu lze zobrazit aktuální datum.

Čas a datum lze na hodinkách ručně nastavovat, nicméně běžně to není třeba, protože při propojení s mobilem se Dot Watch automaticky synchronizují s telefonem.

Stopky

Ke stopkám a dalším funkcím hodinek se dostaneme pootáčením jejich korunky. Konkrétně po dvojím pootočení korunky se na displeji zobrazí text „stop“. Když tuto položku otevřeme tlačítkem Select, objeví se na hodinkách výchozí čas 0000, přičemž první dvě číslice představují minuty a druhé dvě sekundy. Dalším stiskem tlačítka Select stopky spustíme a následujícími stisky téhož tlačítka je můžeme pozastavovat či znovu spouštět. Dlouhým stiskem Selectu stopky vynulujeme. Tlačítkem Home stopky opustíme. Ovládání je tedy opět velmi snadné.

Minutník

Na minutník přejdeme trojím pootočením korunky. Na displeji bude zobrazeno „timr“. Položku opět potvrdíme tlačítkem Select. Na displeji budou opět první dvě číslice představovat minuty a druhé dvě sekundy. Jejich hodnoty nastavíme otáčením korunky a potvrdíme Selectem. Tlačítkem Select odpočítávání času též zahájíme.

Protože Dot Watch neobsahují reproduktor a nemohou tudíž vydávat zvuky, je uplynutí nastaveného času signalizováno vibracemi a též zobrazeným hlášením „tout“.

Chytré funkce

Jako „chytré“ funkce zde označujeme ty, k jejichž využívání je nutné propojení s chytrým telefonem. Do mobilu je nejprve třeba nainstalovat aplikaci Dot Watch, pomocí které se hodinky s mobilem propojí přes Bluetooth a jejímž prostřednictvím potom probíhá veškerá komunikace mezi mobilem a hodinkami. Aplikace je k dispozici jak pro iOS, tak i pro Android. Je ale třeba dát pozor na to, že k dispozici jsou dvě verze aplikace – Dot Watch 1 a Dot Watch 2. S aktuální verzí hodinek je třeba používat tu první.

Aby hodinky byly s mobilem ve spojení, musí být aplikace Dot Watch stále spuštěná na pozadí. V praxi se zdál být dosah Bluetooth připojení hodinek přibližně pět metrů, což je o něco méně než u některých jiných Bluetooth zařízení. Jakmile se ale hodinky znovu přiblíží na dostatečnou vzdálenost, spojení by se mělo automaticky obnovit.

Čtení notifikací

Kdykoli se na mobilu objeví nové upozornění z jakékoli aplikace, upozorní nás na to dvojím zavibrováním i Dot Watch. V tu chvíli stačí stisknout tlačítko Select, a můžeme si celé upozornění přečíst. Hodinky zobrazí název aplikace, ze které upozornění pochází, odesílatele, obsah dané zprávy a její čas.

To vše je už delší text, ve kterém se musíme posouvat, ke slovu tedy přijdou dotykové senzory pro posun o čtyři znaky dopředu nebo dozadu. Při každém posunu textu musíme počkat onu již zmíněnou jednu sekundu, než se text aktualizuje. Během této doby nelze znovu stisknout dotykový senzor, což nám může zpomalit posun, pokud chceme přejít o více znaků vpřed nebo zpět.

K dispozici máme ještě možnost automatického posunu, kterou lze aktivovat tlačítkem Select. Text se potom posouvá v určitých časových intervalech automaticky. Rychlost a další parametry posunu lze nastavit v aplikaci Dot Watch. V praxi se ukázalo, že při automatickém posunu není lehké určit, kdy už je displej zcela aktualizovaný, a je tedy možné na něj položit prst a číst, protože vždy je třeba počítat ještě se sekundovým intervalem na samotné přeskupení bodů. Možná to ale chce jen trochu větší cvik, než člověk získá ten správný rytmus.

Hodinky si též posledních sto notifikací pamatují. K jejich seznamu se lze dostat jedním pootočením korunky na položku „noti“ a stiskem tlačítka Select. Poté se korunkou můžeme v seznamu notifikací pohodlně pohybovat po jednotlivých položkách a dotykovými senzory po celých deseti položkách vpřed a zpět. Bohužel se v tomto seznamu těžko vyhledává konkrétní notifikace, protože jsou zde zobrazena jen pořadová čísla notifikací. Selectem si můžeme otevřít vybranou notifikaci, a pak už si můžeme číst celý její obsah.

Příchozí hovory

Dot Watch upozorňují vibracemi také na příchozí hovor. Na displeji je v tu dobu zobrazeno „call“. Jedním stiskem tlačítka Select lze zobrazit jméno nebo číslo volajícího a druhým stiskem Selectu lze hovor přijmout. Tlačítkem Home je možné hovor naopak odmítnout. Je třeba ale vědět, že samotný hovor už neprobíhá prostřednictvím hodinek, které nemají ani mikrofon, ani reproduktor. Telefonovat tedy musíme klasicky s mobilem v ruce.

Nalezení mobilu

Pokud patříte mezi ty, kdo neustále hledají, kam svůj mobil položili, může být pro vás užitečný dvojí současný stisk tlačítek Home a Select na Dot Watch. Ten totiž mobil přiměje, aby zazvonil a zavibroval, takže jej snadno najdete.

Budík

V  aplikaci Dot Watch je možné nastavit čas buzení, ve kterém začnou hodinky vibrovat. Je škoda, že budík nelze nastavovat v hodinkách nezávisle na připojení k mobilu. Když už je možné takto používat minutník, určitě by to šlo i v případě budíku.

Výuka Braillova písma

Dot Watch mají sloužit i k  výuce a popularizaci Braillova písma. V obslužné aplikaci je funkce, která umožňuje zadat v mobilu číslici, písmeno nebo i delší text, a ty se potom zobrazí na displeji hodinek v bodovém písmu. Začátečníci se tedy tímto způsobem mohou s Braillovou abecedou seznamovat.

Pro ty, kteří zatím nejsou schopni Braillovo písmo v praxi používat, je možné Dot Watch přepnout do tzv. hmatového režimu, ve kterém se číselné hodnoty neznázorňují braillskými číslicemi, ale prostě počtem vystouplých bodů. Aktuální čas je v tomto režimu zobrazen tak, že počet vystouplých bodů v prvních dvou znacích značí hodiny a počet vystouplých bodů ve druhých dvou znacích minuty, přičemž každý bod má hodnotu pěti minut. Je-li tedy např. vystouplých šest bodů, znamená to třicet minut.

V hmatovém režimu je dostupný aktuální čas, stopky a minutník. Samozřejmě ale nelze v tomto režimu zobrazovat texty notifikací.

Závěr

Dot Watch je zcela nový typ pomůcky pro nevidomé a přináší zcela novou technologii zobrazování Braillova písma. Zatímco spolehlivost piezoelektrické technologie používané v braillských displejích je již prověřená desítkami let, u této nové technologie se teprve ukáže, jaká bude její výdrž v dlouhodobém každodenním používání.

Cena Dot Watch činí 9 999 Kč, což se blíží ceně hodinek Apple Watch, které jsou nevidomým též přístupné. Proto se jistě nabízí srovnání právě s nimi. Apple Watch nabízejí prostřednictvím hlasového výstupu více funkcí, protože kromě čtení notifikací na nich můžeme i aktivně využívat aplikace a máme k dispozici i fitness funkce. Apple Watch mají o něco kompaktnější design a standardní vzhled, který nebudí pozornost.

Dot Watch ale mohou bodovat vlastnostmi, které žádné jiné chytré hodinky nevidomým uživatelům nenabídnou. V prvé řadě je to naprostá diskrétnost. S Dot Watch si můžete na jednání, ve škole či v divadle zjistit, co nového se objevilo ve vašem mobilu, aniž byste jakkoli rušili okolí. Braillské hodinky mohou oslovit všechny, kdo už z principu preferují práci s Braillovým písmem před hlasovým výstupem. Jejich chvályhodným cílem je přivést k využívání bodového písma i ty, kteří se k tomu dosud neodhodlali. Potenciál k tomu mají díky tomu, že jsou cenově nejdostupnějším braillským zařízením na českém trhu, jejich obsluha je snadná a obsahují i některé funkce pro výuku Braillova písma. A v neposlední řadě mohou Dot Watch ve srovnání s Apple Watch zaujmout i násobně delší výdrží na baterii.

Než se začnou Dot Watch dodávat prvním českým uživatelům, je třeba implementovat v nich podporu češtiny, což by však prý mělo být již brzy. Potom si Dot Watch jistě najdou okruh svých uživatelů a je rozhodně dobře, že se k nám díky Alze tato nová pomůcka dostává.

Společnosti Alza a konkrétně produktovému manažérovi Tomáši Antonovi, který stojí za zařazením Dot Watch do nabídky Alzy, děkujeme za zapůjčení hodinek k otestování a přejeme co nejvíce spokojených uživatelů.

Technické parametry

Displej: 4 šestibodové znaky (24 braillských bodů)
Ovládací prvky: 2 dotykové senzory, 2 fyzická tlačítka, otočná korunka
Barva: přední strana bílá, tělo stříbrné
Rozměry hodinek: průměr 43 mm, výška 12,5 mm
Šířka pásku: 22 mm
Materiál hodinek: hliník, ocel
Hmotnost: 35 g
Kompatibilní systémy: iOS 9 a vyšší, Android 4.4 a vyšší
Baterie: vestavěná Li-Polymer baterie 400 mAh
Bluetooth: LE (Low Energy) 4.2
 CPU: 32-bit ARM Cortex M4F, M0 (Dual)
Trojsměrný gyroskop

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

2018-05-23

Zájem o seminář o přístupnosti mobilních aplikací byl větší než kapacita našich prostor. Jsme rádi, že vývojáře a testery problematika přístupnosti oslovila, a aby se dostalo na všechny zájemce, rozhodli jsme se seminář uspořádat ještě v jednom termínu.

Nový termín konání semináře je 18. červen od 9:00 do 13:00. Všechny další informace jsou stejné jako u prvního běhu semináře. Jste-li tedy vývojáři nebo testeři mobilních aplikací a chcete se dozvědět, co obnáší zpřístupnění vašich aplikací všem uživatelům bez ohledu na jejich případný handicap, podívejte se na původní pozvánku nebo se rovnou přihlaste. Přihlašovat se je možné do 15. června, nicméně i druhé kolo semináře se již plní, proto tedy zbytečně neváhejte.

Těšíme se na Vás!

2018-05-10

V Téčku jsme už několikrát zmiňovali nejrůznější mobilní aplikace, které dokáží rozpoznávat bankovky snímané kamerou telefonu, naposledy např. Seeing Ai od Microsoftu. Bohužel, společným jmenovatelem všech těchto aplikací je fakt, že nepodporují rozpoznávání českých korun. Náš trh je pro tvůrce těchto aplikací natolik malý, že se jim do něj nevyplatí investovat. O to příjemnější je zpráva, že se v dubnu v App Storu pod názvem Cash Reader objevila zcela nová aplikace pro rozpoznávání bankovek přímo od českého autora, a tedy i s možností rozpoznávat české koruny.

Proč specializovanou aplikaci na bankovky?

Než si Cash Reader podrobně představíme, stojí za to nejprve si říci, proč vlastně používat specializovanou aplikaci pro čtení hodnoty bankovek, když už máme několik obecných aplikací na rozpoznávání libovolných předmětů, které samozřejmě umí rozpoznat i vyfocené bankovky. Jednoduše řečeno, základní rozdíl spočívá v tom, že práce se specializovanou aplikací je mnohonásobně rychlejší. Obecné aplikace pro rozpoznávání fungují tak, že předmět vyfotíme, fotka se odešle ke zpracování na nějaký internetový server, ten rozpozná obsah obrázku a zpět do mobilu odešle textový popisek. To vše může trvat řádově desítky sekund. Oproti tomu aplikace specializovaná jen na čtení bankovek permanentně vyhodnocuje obraz z kamery a jakmile se v záběru objeví bankovka, mobil ve zlomku sekundy zareaguje a ohlásí její hodnotu. Obraz se zpracovává v reálném čase a bez nutnosti připojení k internetu. Setřídění peněz v peněžence by nám tedy s obecnou rozpoznávací aplikací trvalo řádově minuty, oproti tomu se specializovanou aplikací budeme hotovi za pár sekund. Podívejme se tedy, jak na to s Cash Readerem.

Instalace Cash Readeru

Cash Reader stáhneme a nainstalujeme standardním způsobem z App Storu. Aplikace je zde k dispozici zdarma, jde ale o demo verzi, ve které můžeme rozpoznávat jen dvě nejnižší hodnoty bankovek dané měny – v případě českých korun tedy stovku a dvoustovku. Při pokusu o rozpoznání vyšších hodnot se ozve pouze hlášení „bankovka pouze v plné verzi“. Na plnou placenou verzi je možné později přejít nákupem přímo z aplikace.

Při prvním spuštění Cash Readeru se zobrazí krátký průvodce nastavením. Nejprve budeme dotázáni na povolení přístupu ke kameře, což je samozřejmě nutná podmínka pro využívání aplikace. Dále si vybereme, zda chceme rozpoznávat pouze české koruny, nebo i jiné měny – k dispozici jsou ještě americké dolary a eura. (Podle autora aplikace budou brzy přibývat i další měny.) Poté si Cash Reader stáhne data pro příslušné měny.

Na následující obrazovce nám bude nabídnuto zakoupení plné verze. Pokud zde poklepeme na tlačítko Získat plnou verzi, budou nám nabídnuty následující možnosti:

  • Zakoupení doživotní licence, která stojí 449 Kč.
  • Objednání měsíčního předplatného. Po zvolení této možnosti bude aplikace fungovat na zkoušku jeden měsíc zdarma, a poté vám bude každý další měsíc účtována částka 39 Kč.
  • Objednání ročního předplatného. I zde bude aplikace na zkoušku fungovat měsíc zdarma, a potom vám bude účtováno 249 Kč ročně, což samozřejmě vyjde levněji než součet dvanácti měsíčních předplatných.

Pokud nyní nezvolíte žádnou možnost nákupu plné verze, lze to učinit kdykoli později z hlavní obrazovky aplikace.

Poslední obrazovkou úvodního průvodce je odsouhlasení podmínek používání aplikace. Podmínky uvádějí samozřejmou věc, a sice že Cash Reader nedokáže rozpoznávat padělky, a dále se též zříkají odpovědnosti za chybné rozpoznání bankovek. Je však pravdou, že během testování se přesnost rozpoznávání jevila natolik dobře, že lze snad říci, že tento způsob rozpoznávání není o nic méně přesný než jakékoli jiné možnosti.

Používání Cash Readeru

Při každém příštím spuštění aplikace se již rovnou zobrazí její hlavní obrazovka. V jejím horním řádku je uvedeno, jaká měna je právě rozpoznávána, a tuto informaci ohlásí také VoiceOver. A potom už stačí jen namířit kameru na jakoukoli bankovku a téměř okamžitě nám bude sdělena její hodnota.

Při rozpoznávání není třeba nějak pečlivě dbát na to, jak bankovku před kamerou držíme. Cash Reader bankovky rozpoznává, ať už je kamera blízko bankovky (okolo 10 cm) nebo i dále (přes půl metru). Je též jedno, zda kameře ukazujeme rub či líc bankovky a nevadí, když je bankovka nějak ohnutá nebo není vidět v záběru kamery celá. Vše tedy funguje velmi rychle a bezproblémově.

Zajímavostí je, že Cash Reader uzpůsobuje sdělování hodnoty bankovek v závislosti na tom, zda máme nebo nemáme zapnutý tichý režim iPhonu. Pokud tichý režim není aktivní, čte hodnoty bankovek hlasový výstup, který je nezávislý na VoiceOveru. V tichém režimu je hodnota bankovky naznačována sérií krátkých a dlouhých vibrací. Uživatel se ale nejprve musí naučit, jakou posloupností vibrací jsou jednotlivé hodnoty hlášeny. Bez ohledu na nastavení tichého režimu je rozpoznaná hodnota vždy také zobrazena velkým písmem uprostřed obrazovky.

Nastavení Cash Readeru

Na hlavní obrazovce programu je kromě informace o aktuálně rozpoznávané měně a případného tlačítka pro zakoupení plné verze aplikace jediným ovládacím prvkem tlačítko Nastavení ve spodní části obrazovky. Tímto tlačítkem otevřeme obrazovku s volbami aplikace.

První možností, na kterou zde narazíme, je volba rozpoznávaných měn. Můžeme si vybrat, zda Cash Reader rozpoznává české koruny, americké dolary, eura nebo všechny tyto měny najednou. Pokud máme nastavené pouze rozpoznávání korun, jsou bankovky ohlašovány slovy jako „stovka“, „pětistovka“ apod. Když ale nastavíme rozpoznávání všech měn, hlášení se náležitě upraví, abychom vždy věděli, o jakou měnu jde, a Cash Reader potom způsobně říká „pět set českých korun“.

Na obrazovce Nastavení je ještě několik dalších voleb, kterými můžeme např. měnit nastavení vibrací, přisvícení pomocí diody u kamery či pípání, abychom věděli, že je aplikace aktivní. Všechny volby jsou zde srozumitelně popsány.

O autorovi Cash Readeru

Aplikaci Cash Reader vyvíjí nezávislý vývojář aplikací pro iOS Tomáš Jelínek, který jinak programuje aplikace pro nejrůznější startupy. Jeho zatím asi největším počinem je aplikace Cool Ticket, která se používá pro elektronické vstupenky v některých multikinech či na festivalech. Tomáš asi před třemi lety konzultoval možnosti lepšího zpřístupnění svých aplikací se svým nevidomým známým, a ten ho přivedl na myšlenku vyvinout aplikaci na rozpoznávání bankovek, kterou čeští nevidomí postrádají. K dalšímu vývoji Tomáš říká toto:

„Já se dlouhodobě zajímám o projekty na rozpoznávání objektů v obraze, kdysi na škole jsem o tom dokonce dělal diplomovou práci, a tak mi to přišlo jako zajímavé téma.

V té době ale mobily nebyly moc výkonné. Ačkoli jsem relativně brzy měl udělaný první prototyp, se kterým byl už můj známý i docela spokojený, věděl jsem, že ta aplikace není v produkční kvalitě, abych si mohl dovolit ji pustit mezi lidi. Tenkrát byl velký problém rozpoznávat při špatném osvětlení a aplikace byla velmi pomalá.

Zhruba každý rok jsem se k tomu projektu vrátil a zkoumal, jestli už existuje nějaká lepší technologie, kterou bych mohl použít, a až koncem roku 2017 jsem se dostal k výborné neuronové síti pro mobilní telefony, kterou se mi povedlo přeučit pro rozpoznávání bankovek. Od té doby jsem se věnoval tomu, abych rozpoznávání zdokonalil a vybudoval kolem toho snadno použitelnou aplikaci.

Aplikaci jsem pojmenoval Cash Reader, protože ji od začátku připravuji k tomu, aby tam bylo velké množství různých světových měn a byla užitečná nejen uživatelům v Česku. V posledních týdnech jsem aplikaci ladil na základě zpětné vazby od mnoha uživatelů, kteří mi ji pomáhali testovat. Moc si vážím jejich času a připomínek, které Cash Reader, věřím, už v první verzi posunuly na velmi použitelnou aplikaci, a mám spoustu plánů do dalších verzí.“

Závěr

Za Téčko mohu potvrdit, že aplikace Cash Reader je opravdu to, co tady doposud zrakově postiženým uživatelům iPhonů chybělo, a že hned v první verzi je to skutečně dobře použitelný nástroj. Podle Tomáše Jelínka nezůstanou zkrátka ani uživatelé mobilů se systémem Android. Verze Cash Readeru pro tento systém by už v květnu měla být dostupná za obdobných podmínek jako verze pro iOS.

Cash Reader patří spíše k dražším mobilním aplikacím. Je to ale jediný nástroj svého druhu pro rozpoznávání českých korun a pracuje se s ním velmi dobře. Pokud jste tedy podobnou aplikaci dosud marně hledali, je tu pro vás konečně dobré řešení.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

2018-05-09

Jednou z mnoha funkcí chytrých mobilů, které zrakově postiženým pomáhají v každodenním životě, je rozpoznávání předmětů. Stačí vyfotit obal s potravinami či jiné zboží nebo třeba kus oblečení, a příslušná aplikace obrázek zpracuje a přečte textový popisek, který více či méně přesně informuje o barvě oblečení nebo o zboží, které je třeba identifikovat.

Mezi speciálními aplikacemi pro rozpoznávání předmětů je nejznámější TapTapSee. Nyní se ale pod názvem iDentifi objevil její následovník, který zatím možná trpí některými dětskými neduhy, oproti TapTapSee ale také nabízí některé velmi zajímavé funkce. Než se pustíme do jejich popisu, podívejme se nejprve na okolnosti vzniku této aplikace, protože ty jsou stejně zajímavé jako aplikace samotná.

Jak vzniklo iDentifi

iDentifi je studentský projekt sedmnáctiletého středoškoláka z kanadského Toronta. Anmol Tukrel se zajímá o technologie a zejména o umělou inteligenci. Už ve dvanácti se naučil programovat a jako středoškolský student získal první praxi v začínající firmě, která se věnuje využití strojového vidění v reklamě. Tukrelovy návštěvy u jeho indické tety, která v Indii pracuje na oční klinice, jej přivedly na myšlenku využít technologii ku prospěchu právě zrakově postižených, a tak vznikl projekt iDentifi, se kterým se Tukrel přihlásil do studentské soutěže Canada-Wide Science Fair.

Vývoj aplikace představoval pro Tukrela více jak rok práce. Původně chtěl pro rozpoznávání obrázků vyvinout vlastní neuronovou síť, ale nakonec se rozhodl využít existující technologie. Výsledná aplikace iDentifi je už v App Storu. Každý se tedy může přesvědčit, že nejde jen o projekt, se kterým Tukrel slavil úspěchy na studentských soutěžích, ale i o opravdu užitečnou pomůcku.

Základy iDentifi

Aplikace je určena pro zařízení Apple se systémem iOS 9 a vyšší. Z App Storu ji lze získat zdarma a také její další provoz je bezplatný. iDentifi je v češtině, i když z textu položek je na první pohled zřejmé, že jde o nepříliš hezký, ale přesto srozumitelný strojový překlad. Aplikace ke čtení popisků obrázků využívá systémové hlasy. Ve výchozím stavu začne mluvit v češtině pomocí Zuzany.

Základní obrazovka aplikace je velmi jednoduchá, skládá se ze čtyř tlačítek. Vlevo dole je velké tlačítko „Zvolte fotka“, kterým se otevírá galerie fotografií, abychom mohli vybrat k rozpoznání jakýkoli obrázek z iPhonu. V pravém dolním rohu najdeme tlačítko „Vyfotit“, kterým zahájíme focení a rozpoznávání předmětů okolo sebe. V levém horním rohu je tlačítko „Nastavení“, které otvírá možnosti, jež si popíšeme později. V pravém horním rohu se nachází tlačítko „Instrukce“, po jehož aktivaci nás aplikace hlasem informuje o funkcích těchto čtyř tlačítek na základní obrazovce.

Fotíme a rozpoznáváme

Po stisku tlačítka „Vyfotit“ v pravém dolním rohu základní obrazovky se otevře obrazovka, která je prakticky shodná s obrazovkou systémové aplikace Fotoaparát. Tato obrazovka je bohužel v angličtině, její obsluha je ale jednoduchá. Kurzor stojí na tlačítku „Flash on“. Pokud má focený předmět lesklý povrch, může být vhodné poklepáním na toto tlačítko vypnout blesk. Dále už jen stačí kameru namířit na rozpoznávaný předmět a poklepat na tlačítko „Take picture“ dole uprostřed. Místo poklepání na toto tlačítko se dá také fotit stiskem postranních fyzických tlačítek pro regulaci hlasitosti.

Po vyfocení se otevře obrazovka s náhledem pořízené fotografie. Pokud tedy uživatel trochu vidí, může si zkontrolovat, zda je předmět vyfocený dobře. Jsou zde dvě tlačítka: „Retake“ pro nový pokus o lepší vyfocení předmětu a „Use foto“ pro rozpoznání obrázku.

Po stisku tohoto druhého tlačítka ohlásí aplikace hezky česky „Nakládání“, což je asi počítačový překlad anglického „Loading“. V tu chvíli je třeba internetové připojení, protože obrázek se odesílá ke zpracování na server. Po chvíli čekání nám hlas řekne např. „To znamená, růžová bunda“ a vrátíme se na základní obrazovku aplikace.

Přesnost rozpoznávání

Aplikace iDentifi má jednu zásadní výhodu oproti TapTapSee a sice možnost nastavit, jak podrobně má být obrázek analyzován a popsán. Když na základní obrazovce stiskneme tlačítko „Nastavení“ a na následné obrazovce tlačítko „Režim detail“, dostaneme se k výběru tří úrovní podrobností: „Obrázky – méně detailů“, „Obrázky – více informací“ a „Obrázky s textem“. Čím podrobnější režim vybereme, tím déle bude po vyfocení předmětu trvat zpracování obrázku, získáme tím ale podrobnější popis.

Pro ilustraci rozdílu mezi jednotlivými režimy jsem ve všech třech režimech zkusil rozpoznat fotku vakuovaného plátkového sýra, který byl už rozbalený, takže povrch plastového obalu byl trochu zvlněný. Pro jednotlivé režimy dopadlo rozpoznávání takto:

  • Režim Obrázky – méně detailů: Výsledný popisek byl „Je to žlutá.“
  • Režim Obrázky – více informací: Výsledný popisek byl „To znamená, že žlutá Lactum z Vysočiny Goudar 48% plast pack“.
  • Režim Obrázky s textem: Výsledný popisek byl „Laceum 48 Gouda plátkový sýr 48% tuku v sušine, 559% sušiny na 100g...“ a dále následovala spousta informací o složení, energetické hodnotě a výrobci.

Pro srovnání, TapTapSee vyhodnotí stejný snímek takto: „Na snímku je Lacrum Gouda 48%“.

Je tedy vidět, že nejméně podrobný režim se může hodit např. pro identifikaci barvy oblečení. Střední režim by měl být schopen rozumně rozpoznat předměty a jeho výsledky jsou srovnatelné nebo mírně podrobnější než u TapTapSee. Nejpodrobnější režim funguje i jako OCR – snaží se rozpoznat veškerý text ve snímku.

Dalo by se tedy iDentifi používat i ke čtení textů z běžných tiskovin? Zkoušel jsem v nejpodrobnějším režimu fotit knihy a časopisy. iDentifi nemá problém s rozpoznáváním českých znaků s diakritikou. OCR ale bohužel neumí rozpoznávat sloupce nebo dělit vyfocenou dvoustranu na jednotlivé stránky. Pokud se tedy vyfotí jen jedna strana souvislého textu, iDentifi ji poměrně dobře rozpozná a přečte, když je ale rozložení stránky trochu složitější, slévá se text z jednotlivých bloků stránky dohromady. iDentifi lze potom použít jen ke zběžnému zjištění, o čem přibližně vyfocený text je. Použitelnost OCR je dost limitována i tím, že rozpoznaný text je jen jednorázově přečten, není ale nikde v aplikaci dostupný, aby se k němu člověk následně mohl vrátit a postupně si ho procházet. I tak je ale rozpoznávání textu daleko před tím, co zvládá TapTapSee.

Závěr

U aplikace iDentifi bych měl výhrady k uživatelskému rozhraní. iDentifi má oproti TapTapSee o trochu zdlouhavější proceduru focení. Zatímco TapTapSee je absolutně přímočaré, jen se poklepe na tlačítko Vyfotit, a pak už se jen čeká na výsledek, tak u iDentifi se stiskem stejnojmenného tlačítka dostaneme jen do obrazovky fotoaparátu, tam vyfotíme a následně ještě musíme rozpoznání fotky potvrdit. Uživatelské rozhraní je navíc částečně v angličtině a částečně v češtině pořízené strojovým překladačem, kdežto TapTapSee je přeloženo do češtiny bez chyb. V uživatelském rozhraní postrádám místo, kde by byl zobrazen rozpoznaný text, aby se dal následně procházet, kopírovat do schránky apod. Tvůrce Anmol Tukrel ale tvrdí, že se aplikaci bude dál věnovat a prioritou dalšího vývoje je právě zlepšení uživatelské zkušenosti na základě odezvy od uživatelů.

Drobné nedostatky uživatelského rozhraní jsou ale bohatě vyváženy velmi kvalitním rozpoznáváním předmětů na snímcích a to i s možností jednoduchého OCR. Skvělá je také možnost nastavit si úroveň podrobností, které mají být v obrázku rozpoznávány. Můj první dojem z této aplikace je tedy velmi pozitivní. I když jde jen o studentský projekt, doufám, že jej bude jeho tvůrce udržovat a dál rozvíjet, protože iDentifi rozhodně patří k aplikacím, které dokáží zrakově postiženým pomoci.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

2018-05-07

Microsoft nadělil velký dárek zrakově postiženým uživatelům iPhonů, když 13. prosince oznámil, že jejich mobilní aplikace Seeing Ai má několik nových funkcí a hlavně je konečně dostupná ve všech zemích Evropské unie tedy i v České republice.

K čemu Seeing Ai slouží? Název aplikace česky znamená „vidící umělá inteligence“. Jde tedy o aplikaci, ve které umělá inteligence Microsoftu vyhodnocuje obraz z kamery iPhonu a podle zvoleného režimu hlásí uživateli různé informace, které z obrazu dokáže zjistit – rozpoznaný text, zboží, osoby, barvy, hodnoty bankovek a další. Ve srovnání s mnoha dalšími aplikacemi, které také poskytují některé z těchto funkcí je Seeing Ai často o dost rychlejší a přesnější. Jde tedy o zcela nový a dle mého velmi užitečný nástroj pro zrakově postižené uživatele iPhonu. V Téčku jsme o funkcích Seeing Ai stručně informovali přibližně před čtvrt rokem. Tehdy však byla aplikace dostupná jen v App Storu pro několik málo anglicky mluvících zemí. Nyní ji už bez problému můžeme instalovat zdarma i z českého App Storu, je tedy ten pravý čas podívat se na tuto aplikaci podrobněji.

Instalace

Aplikaci stáhneme a nainstalujeme z App Storu. To může trvat o něco déle, než jsme běžně zvyklý, protože aplikace je poměrně velká, přibližně 250 MB. Když aplikaci po instalaci poprvé spustíme, otevře nám krátkého průvodce, ve kterém jsou na pěti obrazovkách popsány nejdůležitější funkce Seeing Ai. Poté už jen stačí odsouhlasit aplikaci dotaz na přístup k fotoaparátu a potvrdit souhlas s podmínkami používání aplikace a můžeme začít.

Uživatelské rozhraní

Aplikace zatím nebyla počeštěna, musíme se tedy smířit s anglickým prostředím. Uživatelské rozhraní je ale velmi přehledné a jednoduché, zde by tedy angličtina neměla být velkou překážkou. Absence české lokalizace může více vadit jen u některých funkcí, např. při popisu vyfocené osoby nebo scény, protože i tyto popisy jsou samozřejmě v angličtině.

Seeing Ai detekuje, zda při jejím používání máme zapnutý VoiceOver či nikoli. Pokud je VoiceOver vypnutý, hlásí Seeing Ai výsledky rozpoznávání obrazu svým vlastním hlasem, který je jen v angličtině. Máme-li ale VoiceOver zapnutý, Seeing Ai nemluví a nechává veškerý hlasový výstup na samotném VoiceOveru.

Základní obrazovka aplikace sestává z pouhých čtyř nebo pěti prvků. Možná, že trochu logičtější bude projít si prvky odzadu, vezměme je tedy v pořadí odspodu obrazovky:

  • Channel: Celý spodní řádek obrazovky zabírá tento upravitelný prvek, na kterém si šviháním jedním prstem vzhůru nebo dolů vybíráme, jaké informace nám aplikace z obrazu kamery má zjišťovat. Zde tedy nastavujeme, zda chceme rozpoznávat text, barvy, zboží, osoby atd. Všechny dostupné kanály si podrobně popíšeme níže. Po prvním přepnutí do každého z kanálů aplikace zobrazí nápovědu k danému kanálu. tuto nápovědu musíme zavřít tlačítkem Close. Příště už se nápověda sama otevírat nebude.
  • Pause/Resume announcements: U většiny kanálů jsou některé informace hlášeny průběžně v reálném čase. Máme-li např. nastavený kanál Short text, čte nám aplikace průběžně jakýkoli text, který se objeví v záběru kamery. Tímto tlačítkem můžeme průběžné sdělování informací pozastavit nebo zase obnovit.
  • Take picture: Toto tlačítko je dostupné jen u některých kanálů, u kterých je potřeba obraz vyfotit. Např. při rozpoznávání osob Seeing Ai průběžně hlásí, kolik tváří, v jaké vzdálenosti a směru od kamery je v záběru a jakmile stiskneme tlačítko Take picture, je obraz vyfocen a vyhodnocen a jsou nám sděleny podrobné informace např. „asi desetiletý chlapec s hnědými vlasy a veselým výrazem“.
  • Quick help: Toto tlačítko v pravém horním rohu obrazovky otevírá stručnou nápovědu k právě nastavenému kanálu. Zde se dozvíme, k čemu daný kanál slouží a jak ho co nejlépe používat.
  • Menu: Toto tlačítko v levém horním rohu obrazovky otevře menu aplikace, které si popíšeme později.

Jednotlivé kanály

Jak již bylo zmíněno, stojíme-li na upravitelném prvku Channels ve spodním řádku obrazovky, přepínáme šviháním vzhůru a dolů jednotlivé kanály čili jednotlivé rozpoznávací funkce Seeing Ai. Všechny tyto funkce si nyní popíšeme ve stejném pořadí, v jakém je můžeme procházet šviháním.

Kanál Short text

První kanál slouží k rychlému rozpoznávání jakéhokoli textu v záběru kamery. Jakmile se v záběru objeví nějaký text, je okamžitě rozpoznán a přečten. Tento kanál se tedy už podle svého názvu hodí k rychlému přečtení krátkého textu např. štítku obálky, textu na vizitce, krabici či displeji nějakého přístroje. Stačí jen přejet mobilem nad daným předmětem ve vhodné vzdálenosti a jakmile se pod kamerou objeví text, zastavíme pohyb a posloucháme, než nám jej hlas přečte.

Otázkou samozřejmě je, jaká je vhodná vzdálenost od textu. Čím je vzdálenost větší, tím více textu se vejde do záběru, na druhou stranu je text menší a může se snižovat přesnost rozpoznávání. Zkoušel jsem např. číst text z obalů potravin nebo lahviček šampónů. V takovém případě jsem držel mobil přibližně 15 cm od předmětu. Tento kanál jsem využil např. i při přepínání televize ovladačem. Mobil jsem namířil na obrazovku televize a ovladačem jsem přepínal programy. Seeing Ai mi při každém přepnutí okamžitě ohlásila název aktuálního programu, který se při přepnutí na obrazovce dočasně vypsal. Pomocí tohoto kanálu je také možné číst text z obrazovky počítače nebo z displeje neozvučeného mobilu. Zkoušel jsem to i na displej mikrovlnky, která na něm zobrazuje klasickými hranatými digitálními písmeny nastavený čas, zde jsem ale bohužel neuspěl.

Momentálně je značným omezením kanálu Short text, že si neumí poradit s českými písmeny s diakritikou, které při rozpoznávání vynechává. To může v některých případech značně snížit srozumitelnost rozpoznaného textu.

Kanál Document

Druhý kanál slouží k přesnějšímu rozpoznávání a komfortnějšímu čtení delších textů. Zde jsou už správně rozpoznávány i české znaky. Text není rozpoznáván okamžitě, ale až po vyfocení předlohy.

Asi nejlepší postup pro správné vyfocení předlohy je tento. Předlohu položíme na rovnou podložku, která by měla být ideálně v jednolité tmavé barvě, vůči níž by bílý papír byl kontrastní. Potom umístíme iPhone těsně nad předlohu tak, aby kamera byla přibližně ve středu předlohy. Pak mobil pomalu zvedáme výše a výše, a přitom se ho snažíme držet stále ve vodorovné poloze. Seeing Ai průběžně hlídá, zda je v záběru kamery vidět předloha celá, a jakmile jsme v dostatečné vzdálenosti, aby tomu tak opravdu bylo, aplikace nám řekne „hold steady“. To znamená, že v tu chvíli už s mobilem nemáme hýbat, předloha je automaticky vyfocena a text rozpoznán. Kromě hlášení „hold steady“ se při zaměřování předlohy můžeme setkat ještě s hlášeními typu „left and top edges are not visible“ tedy „levý a horní okraj není viditelný“. Takové hlášení nám také pomůže zaměřit předlohu celou. Okamžik pro vyfocení předlohy nemusíme nutně nechat na automatickém rozhodnutí Seeing Ai, ale máme k dispozici i tlačítko Take picture pro ruční vyfocení.

Na rozdíl od kanálu Short text při rozpoznávání celého dokumentu neprobíhá zpracování vyfoceného obrazu přímo v mobilu, ale odesílá se přes internet na server Microsoftu. Rozpoznání tedy trvá o něco déle než např. u klasické OCR aplikace KNFB Reader, nicméně odezva je v rozumném čase přibližně do deseti sekund. Rozpoznaný text se zobrazí na obrazovce pro čtení textu. Zde je sice tlačítko Play pro spuštění čtení, ale text je potom čten interním anglickým hlasem Seeing Ai. Proto je lepší přečíst si text pomocí VoiceOveru.

Chybovost rozpoznávání je podle zběžného porovnání o něco vyšší než u výše zmíněného KNFB Readeru. Seeing Ai také nenabízí žádné doprovodné funkce pro správné vyfocení, jako je vibrační indikace náklonu mobilu. Chybí též volba, zda se v textu mají rozpoznávat sloupce. Rozpoznaný text nelze ukládat. Nejvíce mi ale asi nejen u rozpoznávání textu, ale i u dalších funkcí vadí nemožnost rychle uživatelsky kontrolovat, zda se pro osvětlení předlohy použije dioda fotoaparátu. Pokud fotíme cokoli lesklého, je totiž třeba blesk vypnout, což lze provést jen poměrně zdlouhavě v nastavení aplikace. I tak je ale rozpoznávání textu použitelnou funkcí na zběžné pročtení obsahu na listu papíru či třeba krabičce od zboží.

Kanál Product

Tento kanál slouží k rozpoznávání zboží podle čárového kódu na jeho obalu. I k této funkci potřebuje Seeing Ai připojení k internetu, protože informace o zboží vyhledává v internetové databázi.

Postup pro rozpoznání je následující. Mobilem přejíždíme nad obalem zboží, dokud nám aplikace pípáním nedá najevo, že je čárový kód v záběru. Je dobré být v dostatečné vzdálenosti od obalu, aby kamera viděla jeho dostatečně velkou plochu. Dobře použitelná vzdálenost mi přišla přibližně 15 až 20 cm. Když začne aplikace pípat, víme, že kamera vidí čárový kód. Čím je pípání rychlejší, tím blíže jsme u čárového kódu. Můžeme tedy zkusit mobilem posunout do stran, zda se pípání zrychlí. Poté už by aplikace měla ohlásit „processing“ a během okamžiku zobrazit název zboží. U některých produktů Seeing Ai ohlásila, že zboží nebylo nalezeno. V takovém případě nám nezbývá než v kanálu Short text rozpoznat text na obalu. Ve většině případů ale aplikace zboží podle čárového kódu opravdu najde.

Když je zobrazen název zboží, je pod ním ještě tlačítko More info. Poklepáním na ně otevřeme obrazovku s dalšími informacemi k produktu, jako je např. návod k přípravě. Tyto informace nejsou ale dostupné zdaleka pro všechny produkty a jsou zobrazovány v angličtině. I samotný název produktu je v angličtině, protože je zřejmě vyhledáván v nějaké anglické databázi. Takže např. při rozpoznání produktu „Milka – čokoláda z alpského mléka“ je zobrazeno „Milka – Alpine Chocolate Bar 100 g“. Nalezení čárového kódu mi se Seeing Ai přijde díky signalizaci pípáním o něco jednodušší než s různými jinými aplikacemi, které tuto funkci nemají uzpůsobenou pro použití zrakově postiženými.

Kanál Person

Další funkce Seeing Ai umí rozpoznávat tváře. Když kamerou míříme do prostoru a do záběru se dostane nějaká osoba, mobil automaticky zahlásí něco jako „one face near center 5 feeds away“ tedy „jedna tvář uprostřed, ve vzdálenosti 5 stop“. V tu chvíli můžeme poklepat na tlačítko Take picture, abychom osobu vyfotili a dozvěděli se více. Podrobnější informace potom vypadá např. takto „4 year old girl with blond hair looking happy“ tedy „čtyřletá blonďatá dívka vypadající vesele“.

Seeing Ai můžeme také naučit rozpoznávat konkrétní osoby. V menu aplikace je možnost přidání známé osoby. S touto osobou se domluvíme, aby se třikrát prostřednictvím Seeing Ai vyfotila a k osobě si zapíšeme její jméno. Bude-li příště aktivní kanál Person a do hledáčku se nám dostane daná osoba, Seeing Ai ji nebude hlásit neurčitým výrazem „face“, ale přímo jejím jménem.

Funkce rozpoznávání osob si to u mě rozházela tím, že mi při odhadu věku přidala 9 let. Takže pozor při focení dam, umělá inteligence Microsoftu není příliš galantní a nerozpakuje se říci, co ji zrovna napadne.

Kanál Currency Preview

V tomto režimu Seeing Ai v reálném čase rozpoznává hodnoty bankovek. Jakmile se v záběru kamery objeví bankovka, je ohlášena její hodnota. Zde ale opět narazíme na to, že aplikace zatím není uzpůsobena českému prostředí. České koruny v současnosti nepodporuje. Aktuálně podporované měny jsou Americký a Kanadský dolar, Britská libra a Euro. Vždy jsou rozpoznávány bankovky jen té měny, která je vybraná v nastavení. Ve výchozím stavu to je Americký dolar. Pokud budete chtít vybrat např. Euro, poklepejte na hlavní obrazovce na tlačítko Recognizing. Otevře se obrazovka pro výběr rozpoznávané měny.

Kanál Scene Preview

Tento kanál slouží k popisu vyfocené scény. Prostor před mobilem vyfotíme poklepáním na tlačítko Take picture, a výsledná fotografie se odešle k analýze na server Microsoftu. Po několika sekundách se zobrazí anglický popisek. Jde o experimentální funkci, proto popisek nemusí být stoprocentně přesný. Např. po vyfocení plyšové opice na opěradle křesla jsem se dozvěděl toto: „probably a cat sleeping on top of a chair“. Jiné popisky byly ve stylu „žena připravující v kuchyni jídlo“, „chlapec sedící u talíře s jídlem“, „dům přikrytý sněhem“ apod. Vedle popisku fotky je tlačítko Save, kterým obrázek uložíme do galerie fotografií v iPhonu. Aplikace si v galerii vytvoří album nazvané Seeing Ai.

Kanál Color Preview

V tomto režimu funguje Seeing Ai jako mnohé jiné aplikace pro rozpoznávání barev. Průběžně v reálném čase hlásí barvu předmětu, na který kamera právě míří. Barvy jsou sdělovány opět v angličtině, vystačíme si ale s názvy základních barev, jako je red, green, blue, yellow apod. Stejně jako u jiných aplikací pro detekci barev je i zde přesnost velmi závislá na okolním osvětlení, takže informace, které se takto dozvíme, musíme brát jen velmi orientačně.

Kanál Handwriting Preview

Tento experimentální kanál se snaží o rozpoznání textu psaného rukou. Předlohu je třeba vyfotit aktivováním tlačítka Take picture, a fotografie se odešle ke zpracování na server Microsoftu. Zkoušel jsem takto rozpoznávat text psaný hůlkovým i psacím písmem a ani jednou jsem neuspěl. Uvidíme, zda se umělá inteligence Microsoftu v této věci časem zlepší a budeme schopni získat nějaké použitelné výsledky, V takovém případě by Seeing Ai byla patrně první aplikace schopná rozpoznávat rukopis. Momentálně ale zřejmě nejde o funkci, která by byla v praxi použitelná.

Kanál Light

Poslední kanál slouží jako klasický detektor světla. Když se do něj přepneme, začne iPhone vydávat zvuk, jehož výška se průběžně mění podle množství světla ve směru, kterým míří kamera. Čím více světla, tím vyšší tón. Funkce funguje velmi intuitivně a spolehlivě. Můžeme tedy snadno zjistit, zda v místnosti svítíme a ve kterém směru se zdroj světla nachází.

Rozpoznávání fotek z iPhonu

Aplikaci Seeing Ai můžeme využít také k rozpoznávání obsahu fotek, které už máme uložené v galerii iPhonu. V aplikaci Fotky jen stačí u otevřené fotografie poklepat na tlačítko Sdílet a v následné nabídce zvolit položku Recognize with Seeing Ai. Otevře se obrazovka, kde bude zobrazena daná fotka a pod ní textový popisek ve stejné podobě jako při rozpoznávání scény. Po přečtení popisku tuto obrazovku zavřeme poklepáním na tlačítko Close a budeme zpět v aplikaci Fotky.

Položka Recognize with Seeing Ai nemusí být v nabídce sdílení zobrazena. Aby se zde objevila, je třeba poklepat na tlačítko Více a v seznamu všech dostupných aplikací, do kterých lze fotku nasdílet, vybrat právě položku Recognize with Seeing Ai.

Menu Seeing Ai

V levém horním rohu hlavní obrazovky Seeing Ai je tlačítko, kterým lze otevřít hlavní menu aplikace. V tomto menu jsou zřejmě nejdůležitější následující položky:

  • Face recognition: Tímto tlačítkem otevřeme obrazovku se seznamem osob, jejichž podobu si Seeing Ai pamatuje, aby nám mohla v kanálu Person hlásit jejich jména, kdykoli se objeví v záběru kamery. Pomocí tlačítka Add zde můžeme přidávat další osoby.
  • Help: tímto tlačítkem otevřeme nápovědu k aplikaci v angličtině. Kromě této celkové nápovědy můžeme, jak už bylo zmíněno, z hlavní obrazovky pomocí tlačítka Quick help otevřít jen tu část nápovědy, která se týká právě vybraného kanálu.
  • Settings: Přes toto tlačítko se dostaneme na obrazovku s nastavením aplikace. Zde můžeme vybrat, jaké bankovky budou rozpoznávány v kanálu Currency, dále můžeme zapnout či vypnout automatické osvětlování bleskem kamery podle detekce okolního světla a také nastavovat interní hlasový výstup aplikace. Ten se ale při zapnutém VoiceOveru stejně nepoužívá.

Závěr

Seeing Ai je jedinečnou aplikací hned z několika důvodů. Prvním důvodem je široká škála funkcí, které nabízí. V rámci jedné aplikace máme to, na co jsme dříve potřebovali aplikací několik – rozpoznávání textu, rozpoznávání předmětů, rozpoznávání barev, detekce světla atd. Vše je přitom dostupné ve velmi jednoduchém a přehledném uživatelském rozhraní. Jediné, co mi v rozhraní aplikace znatelně chybí, je volba pro rychlé zapínání a vypínání blesku fotoaparátu, což je potřeba poměrně často – při každém snímání lesklého předmětu.

Unikátní je funkce okamžitého čtení textu v záběru kamery. Rozpoznávání delších textů je také použitelné, i když je celkově o něco méně přesné a komfortní než u specializované aplikace KNFB Reader. Z hlediska uživatele se zbytky zraku je dobře řešená i funkce rozpoznávání zboží podle čárových kódů, i když si stále nejsem jistý, jak moc to je použitelné pro zcela nevidomé uživatele.

Nevím, jak moc člověk v praxi využije rozpoznávání lidí a scény, ale i zde mi přesnost popisu přijde vyšší než u jiných aplikací s obdobnými funkcemi.

Je škoda, že Seeing Ai zatím není lokalizována a není uzpůsobena pro český text a české bankovky. Uživatel u některých funkcí musí mít alespoň základní znalost angličtiny. Nicméně i tak je skvělé, že se tato aplikace konečně objevila v českém App Storu a určitě ji lze doporučit. Seeing Ai je opravdu dobrý dárek Microsoftu pro české zrakově postižené uživatele iPhonů.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací