2021-08-09

Od roku 2018 je součástí webového katalogu zvukových knih Knihovny a tiskárny pro nevidomé K. E. Macana také služba Camelot. Jde o webovou aplikaci, přes kterou mohou zrakově postižení v přístupné podobě číst desítky aktuálních vydání novin a časopisů. Funkčně je tedy Camelot nástupce někdejší služby Trafika. Po technické stránce za vývojem a provozem Camelota stojí firma OUI Technology, která je taktéž nástupcem společnosti Brailcom, jež provozovala Trafiku. Mediální obsah do Camelota dodává společnost NEWTON Media. A protože tohoto obsahu je tam v podobě velkého počtu českých periodik opravdu hodně, stojí za to se podívat, jak s Camelotem pracovat.

Kdo se do Camelota dostane

Protože je Camelot součástí katalogu KTN Biblio, mohou k němu přistupovat všichni, kdo mají v Bibliu uživatelský účet, který běžně používají k vyhledávání či stahování titulů z KTN. A kdo takový účet zatím nemá, může se samozřejmě do KTN zaregistrovat a účet si nechat vytvořit, pokud splní podmínku těžkého zrakového postižení.

Jak si Camelota otevřít

Nejrychlejší cestou je zadat do internetového prohlížeče přímou adresu Camelota biblio.ktn.cz/camelot. Zobrazí se vcelku jednoduchá webová stránka, na které pro nás bude nejdůležitější tabulka, již najdeme pod nadpisem první úrovně Camelot. Tato tabulka obsahuje v prvním sloupci odkazy na všechna periodika, která Camelot nabízí (je jich 37). Vedle názvu periodika je ve druhém sloupci vždy uvedeno datum posledního dostupného vydání daného periodika. Chceme-li si tedy číst nějaký časopis či noviny, jednoduše si v této tabulce najdeme odkaz s názvem periodika a otevřeme jej. Pokud jsme při otevření odkazu nebyli přihlášeni, zobrazí se ještě formulář pro uživatelské jméno a heslo do Biblia. Po jeho odeslání už budeme na stránce daného titulu.

Do Camelotu se můžeme dostat i z klasického katalogu knih v KTN. Když na jakékoli stránce online katalogu přejdeme do navigační oblasti hlavní navigace v horní části stránky, najdeme zde za odkazem Katalog nový odkaz Camelot. Po jeho aktivování se rozbalí menu s názvy periodik. Do této nabídky se můžeme přesunout šipkou dolů nebo Tabulátorem. V závislosti na použitých klávesách se odečítač může přepnout do formulářového režimu. Tak jako tak si zde ale šipkami či Tabulátorem můžeme opět zvolit požadovaný časopis či noviny a Enterem načíst jeho stránku. Opět platí, že pokud bychom nebyli přihlášeni, zobrazí se v tuto chvíli přihlašovací formulář.

Stránka zvoleného periodika

Pokud jsme si již z hlavní nabídky otevřeli svůj oblíbený časopis či noviny, je nejlepší přejít na nadpis první úrovně, který se shoduje s názvem daného periodika. Pod tímto nadpisem je uvedeno datum vydání čísla, se kterým právě pracujeme – na začátku by to mělo být to nejnovější.

Níže jsou potom tři záložky karet: Články, Rubriky a Jiná vydání. Karty jsou na webu poměrně nový a ne tak častý prvek, pozor tedy na to, jak si mezi nimi lze s odečítačem vybírat. Pokud na záložky karet přejdete šipkou dolů případně nahoru, můžete se zde po jednotlivých kartách pohybovat těmito šipkami. Pokud ale na karty přejdete Tabulátorem, odečítač se přepne do formulářového režimu, a v něm mezi kartami přecházíme šipkami vlevo a vpravo. Při pohybu po kartách nám odečítač hlásí, která ze tří karet je právě vybraná.

Jak si vybrat článek z aktuálního vydání

Ve výchozím stavu je vybrána karta Články. Pod třemi záložkami karet je tedy zobrazena tabulka se všemi články právě čteného vydání. Tabulka má tři sloupce – v prvním je uveden název článku, který je i odkazem na otevření stránky s jeho textem, ve druhém sloupci je uvedeno číslo stránky, na které se článek v papírovém vydání nachází a třetí sloupec obsahuje rubriku, do které článek spadá. V zásadě nám tedy stačí vybrat si v tabulce odkaz na článek, který nás zaujal, a otevřít jej. Na následné stránce si potom pod nadpisem první úrovně můžeme celý článek přečíst a pomocí odkazu na konci článku se opět vrátíme na původní stránku se seznamem všech článků.

Jak si vybrat jiné vydání

Pokud si chceme číst jiné vydání daného časopisu nebo novin, musíme přejít na záložky tří karet a mezerníkem nebo Enterem otevřít kartu Jiná vydání. Pod záložkami karet se v tu chvíli zobrazí seznam všech dostupných vydání, řazený od nejnovějších ke starším. Zde už jen stačí otevřít odkaz požadovaného vydání a načte se stránka, kde bude zobrazena opět karta s tabulkou všech článků, nyní ale už pro toto nově vybrané vydání.

Karta Rubriky

Na závěr jsme si ze tří karet nechali Rubriky. Tato karta je totiž z hlediska přístupnosti poněkud problematická. Když ji aktivujeme stiskem mezerníku nebo Enteru na její záložce, zobrazí se seznam nadpisů rubrik. Aktivací požadovaného nadpisu se rozbalí podseznam všech článků, které do dané rubriky patří. Na nadpisy rubrik ale bohužel nelze přecházet Tabulátorem. Kurzorové šipky ale zase nefungují ve chvíli, kdy se nám odečítač na záložkách karet přepne do formulářového režimu. Je tedy někdy třeba nejprve se z formulářového režimu ručně vypnout.

Návrat ze stránky periodika do seznamu všech titulů

Pokud si na stránce daného časopisu nebo novin přečteme vše, co jsme chtěli, můžeme se rychle vrátit na úvodní stránku Camelota s tabulkou všech ostatních periodik. Odkaz na návrat najdeme vždy pod seznamem článků, rubrik či vydání (podle toho, kterou z karet máme právě zobrazenou).

A to je vše

Camelot je vcelku jednoduchá webová aplikace. Kromě výše popsaného prohlížení článků, rubrik a vydání jednotlivých titulů neobsahuje nic dalšího. Tato jednoduchost na jednu stranu znamená přehlednost a snadné ovládání, na druhou stranu by zde někomu mohly chybět některé další funkce, které byly v dřívější Trafice. Trafika např. uměla hlídat výskyt klíčových slov v zadaných titulech a když se daná slova v nějakém článku objevila, přišlo uživateli mailem upozornění. Osobně bych v Camelotu uvítal alespoň možnost nějakého vyhledávání v názvech nebo i textech článků. Nic takového zde ale nenajdeme.

Je však pravdou, že význam služby typu Trafika či Camelot je dnes o dost menší, než byl před dvaceti lety. V dnešní době mnoha zpravodajských serverů, RSS čteček a zpravodajských agregátorů už zrakově postižení nemají takový problém dostat se k relevantnímu zpravodajství, publicistice a dalším textovým médiím. Proto možná byly nároky na doprovodné funkce Camelota při jeho vývoji nižší. Neoddiskutovatelnou výhodou Camelota je, že k denímu tisku se přes něj dostaneme jednoduše, rychle a přístupně. Camelot tak představuje užitečný nástroj, o kterém je dobré vědět.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-08-02

Braillské displeje Focus spadají pod značku Freedom Scientific vlastněnou koncernem Vispero. Jejich českým distributorem je společnost Galop. V modelové řadě displejů Focus najdeme 40znakový Focus 40 Blue, který je primárně určen pro běžnou práci na počítači, 80znakový Focus 80 Blue pro profesionální použití a také 14znakový Focus 14 Blue zaměřený na práci s chytrými mobily. A právě na tento nejmenší model se v následujícím článku zaměříme. Většina z níže uvedeného však platí i pro modely Focus 40 Blue a Focus 80 Blue.

Popis zařízení

Z plného názvu Focus 14 Blue (2017) plyne, že braillský displej je 14znakový a že tato pátá modelová řada displejů Focus je na trhu od roku 2017. Modely Focus Blue označené tímto letopočtem si mimo jiné zakládají na vysoké odolnosti před mechanickým poškozením, což je zvlášť u mobilního braillského displeje velmi vítaná vlastnost. Tělo displeje je z hliníku a po bočních stranách je zakončují gumové tlumiče nárazu. Focus 14 má obdélníkový tvar, přičemž přední strana s ovládacími prvky je ergonomicky zkosena, aby byl co nejlepší přístup k tlačítkům, která jsou zde umístěna.

Nejrůznějších ovládacích prvků je na Focusu 14 poměrně velké množství. Většinou jsou soustředěny na jeho horní a přední straně. Položíme-li Focus 14 na stůl tak, aby k nám směřovala jeho přední zkosená strana, budou na horní straně zařízení směrem odzadu následující prvky:

  • Osmibodová braillská klávesnice, kde jsou body v tomto pořadí zleva doprava: 7, 3, 2, 1, 4, 5, 6, 8. Jednotlivé klávesy jsou dostatečně velké a v dostatečných rozestupech, aby se na klávesnici psalo pohodlně. Braillská klávesnice je při psaní tichá, což může vyhovovat v situacích, kdy si člověk potřebuje psát poznámky diskrétně, aniž by klapáním rušil okolí.
  • Mezi klávesami 1 a 4 se nachází podlouhlé tlačítko Menu, které slouží k přístupu do interní nabídky displeje.
  • Blíže k nám se nachází čtrnáctiznakový braillský displej. Každý z braillských znaků má nad sebou naváděcí tlačítko pro přitažení kurzoru na příslušný znak.
  • Vlevo i vpravo od braillského displeje se nacházejí navigační kolébková tlačítka pro pohyb po textu.
  • Nad každým z navigačních kolébkových tlačítek najdeme menší kulaté tlačítko pro přepínání navigačních režimů.
  • Nejblíže k nám pod braillským displejem uprostřed je umístěn podlouhlý mezerník.

Na přední straně Focusu najdeme v pořadí zleva doprava následující tlačítka: levé výběrové tlačítko, levé kolébkové tlačítko, levé tlačítko pro posun, levé tlačítko Shift, pravé tlačítko Shift, pravé tlačítko pro posun, pravé kolébkové tlačítko a pravé výběrové tlačítko. Všechna tlačítka na horní i přední straně Focusu mají při práci s VoiceOverem v iPhonu přiřazené své funkce, takže je můžeme používat místo dotykových gest pro ovládání iPhonu a pro pohyb v aplikacích.

Zbývá ještě uvést, že uprostřed levé strany Focusu je tlačítko pro zapnutí a za ním konektor typu USB-C, přes který lze displej propojit s počítačem nebo nabíjet. Výhodou moderního konektoru USB-C je, že je oboustranný – nemusíme tedy dávat pozor, zda do něj kabel nezastrkujeme vzhůru nohama. Před zapínacím tlačítkem je ještě lehce skryt slot na paměťovou kartu. Na spodní straně je mezi protiskluzovými pryžovými proužky štítek se sériovým číslem přístroje. Toto číslo je zde vyraženo i v bodovém písmu.

Připojení Focusu 14 k iPhonu

Braillský displej zapínáme i vypínáme delším stiskem výše zmíněného tlačítka pro zapnutí na levé straně uprostřed. Focus tedy zapneme a pokud není v dosahu žádné zařízení, se kterým již byl spárován, zobrazí se na displeji aktuální čas. Nyní na iPhonu standardně otevřeme aplikaci Nastavení a přejdeme přes položky Zpřístupnění, VoiceOver a Braillovo písmo. Zde pod textem Vybrat braillský řádek vyhledáme zařízení začínající slovem Focus a poklepeme na ně. Budeme vyzváni k zadání PINu, který je pro displeje Focus 0000. Poté již máme spárováno. Od této chvíle se už tedy bude Focus k iPhonu připojovat automaticky, kdykoli jej zapneme a iPhone bude v dosahu.

Zajímavou funkcí braillských displejů Focus Blue (2017) je možnost současného připojení až k pěti různým Bluetooth zařízením a samozřejmě též připojení přes USB. Displej tedy můžeme výše popsaným způsobem spárovat např. s mobilem, tabletem, notebookem atd. S jakým z dostupných Bluetooth zařízení Focus právě pracuje, potom můžeme rychle přepínat kombinací tlačítka Menu a bodů 1 až 5. Jednotlivá spárovaná zařízení můžeme spravovat v interním menu Focusu.

Interní menu Focusu 14

Ať už používáme Focus přes USB s počítačem nebo přes Bluetooth s mobilním zařízením, můžeme se kdykoli stiskem tlačítka Menu dostat do interní nabídky braillského displeje. Zatímco po prvním stisku tlačítka Menu se na displeji zobrazí aktuální čas z interních hodin, druhým stiskem tlačítka Menu již přejdeme na začátek interní nabídky. Položky menu slouží k nastavení různých vlastností braillského displeje a pro vstup do textového editoru/čtečky ScratchPad.

V menu se lze pohybovat pomocí ovládacích prvků na přední straně Focusu. Stiskem kolébkových tlačítek nahoře či dole se posouváme po jednotlivých položkách, pravým Shiftem zobrazíme dostupné možnosti k aktuální položce a pokud provedeme změnu v nastavení, uložíme ji stiskem pravého výběrového tlačítka. Naopak levým výběrovým tlačítkem aktuální úroveň menu opustíme bez uložení změn. Opakovanými stisky levého výběrového tlačítka tedy z libovolné úrovně menu nakonec z interního menu odejdeme a Focus začne opět zobrazovat text z připojeného zařízení.

Menu je lokalizováno do češtiny a najdeme v něm tyto volby:

  • Bluetooth ID: První položka zobrazuje název, pod kterým je braillský displej viditelný na zařízeních, se kterými jej párujeme. ID vždy začíná textem „Focus 14“, zbytek řetězce je ale pro každý displej jedinečný. Dají se tedy podle něj odlišit jednotlivé displeje, pokud jich je v dosahu více.
  • Opakování: Tato volba určuje, jak rychle se opakuje příkaz při podržení kolébkových tlačítek, což se může hodit např. pro rychlý průchod dlouhým menu.
  • Režim spánku: Přes tuto položku nastavíme, po jak dlouhé době nečinnosti se Focus automaticky vypne. Vybírat můžeme z rozsahu 5 až 45 minut.
  • Hodiny: Zde můžeme nastavit jednak čas interních hodin Focusu, jednak režim 24/12.
  • Kalendář: Pomocí této položky nastavíme datum interních hodin, případně režim jeho zobrazení. Datum si na Focusu můžeme kdykoli zobrazit stiskem tlačítka Menu a písmene D.
  • Připojení: Tato funkce zobrazí všechna zařízení, která jsou s Focusem spárována, a vyznačí to, jež je právě aktivní. Můžeme odtud smazat zařízení, u kterých si už automatické propojování s braillským displejem nepřejeme.
  • Tuhost bodů: Od 0 do sta procent v dvaceti pěti procentních intervalech můžeme nastavit sílu odporu jehliček, ze kterých jsou složeny jednotlivé znaky.
  • Jazyk: Umožňuje nastavit jazyk interní nabídky funkcí. Kromě češtiny zde najdeme dalších 18 jazyků.
  • ScratchPad: Jedná se o interní textový editor umožňující zapisovat, editovat a číst poznámky, ukládat či otevírat je z paměťové karty, přenášet je do připojeného zařízení, pracovat se schránkou, vyhledávat a v režimu pouze pro čtení číst rozsáhlé texty. Do ScratchPadu se můžeme kdykoli okamžitě přepnout stiskem tlačítka Menu a písmene N.
  • Informace o verzi firmware: Poslední položka v nabídce, stejně jako první, slouží jen jako informace. Také začíná uvedením typu displeje "Focus 14", ovšem tentokrát následovaný verzí firmware. Interní software je vývojáři průběžně upravovaný a pomocí jednoduchého procesu lze po stažení provést jeho aktualizaci.

Výdrž baterie

Focus 14 by měl vydržet v provozu na baterii až 20 hodin. Stav baterie si můžeme kdykoli zkontrolovat tak, že stiskneme tlačítko menu, jako bychom chtěli otevřít menu. Na displeji se zobrazí aktuální čas a když odrolujeme text dále doprava, uvidíme zde procentuální nabití baterie. Úplně vybitá baterie se při připojení přes adaptér nabíjí asi 3 hodiny.

Pouzdro

Focus 14 Blue se dodává s vypolstrovaným koženým pouzdrem s nastavitelným řemínkem přes rameno a kapsou na propojovací USB kabel či jiné drobnosti. Pouzdro drží uzavřené všité magnety. Vše je vymyšleno tak, že když odklopíme horní část pouzdra máme přístup k celé horní straně zařízení a také ke všem prvkům na levé a přední straně. Braillský displej tedy můžeme na cestách pohodlně používat, aniž bychom jej museli z pouzdra vyjímat.

Závěr

Focus 14 může být zajímavý pro ty, kdo i u mobilního braillského displeje ocení dva znaky navíc oproti ostatním malým braillským displejům. Díky o trochu větší šířce zařízení je braillská klávesnice dostatečně velká i pro uživatele se silnějšími prsty a je též při psaní docela tichá. Focus 14 by měl být díky své konstrukci poměrně odolný proti mechanickému poškození. Výhodou Focusu je možnost rychlého přepínání mezi až pěti připojenými zařízeními a připojení přes USB typu C.

Parametry Focusu 14 Blue (2017)

Počet braillských znaků: 14
Naváděcí tlačítka nad braillskými znaky: ano
Braillská klávesnice: osmibodová
Další ovládací prvky: celkem šest párů ovládacích tlačítek a tlačítko Menu
Interní funkce: hodiny, datum, stav baterie, autonomní textový editor/čtečka a nastavení displeje
Rozhraní: Bluetooth (možno spárovat až s pěti zařízeními současně), USB
Slot na paměťovou SD kartu: ano
Napájení: USB-C
Přibližná výdrž baterie při aktivní práci: max. 20 hodin
Hmotnost: 327 g
Rozměry: 195 x 80 x 20 mm,
Cena: 39 900 Kč

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací:

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-07-24

V Téčku jsme již představili jeden šikovný a velmi dobře přístupný metronom pro iPhone. Aby nezůstali zkrátka ani muzikanti pracující s mobily pod systémem Android, ukážeme si tentokrát jeden přístupný metronom i pro tuto platformu. Najdeme jej v aplikaci Sao Mai Music Reader, kterou vyvíjí centrum pro podporu zrakově postižených ve Vietnamu. Aplikace je ale naštěstí v angličtině, takže bychom s ní neměli mít žádný jazykový problém.

SM Music Reader je bezplatná aplikace, ve které lze zapisovat noty, číst noty a hudební soubory ve formátech Music XML a MIDI, v notovém zápise se lze pohybovat nebo jej přehrávat, navíc je k dispozici ladička pro kytaru. A v neposlední řadě je zde právě i ten metronom. Vše je stoprocentně přístupné i s TalkBackem. Širokou škálu funkcí SM Music Readeru nechám na prozkoumání těm čtenářům, kteří jsou hudebně zdatnější než autor tohoto článku, alespoň k metronomu si ale řekneme více. Vezměme to ale od začátku....

SM Music Reader si standardně stáhneme a nainstalujeme z Google Play. Po spuštění aplikace se ocitneme na její základní obrazovce, ze které můžeme otevírat, editovat a přehrávat notové záznamy. Pokud ale budeme chtít využívat metronom, bude nás zde zajímat pouze tlačítko More options. Tím otevřeme menu, v němž zvolíme položku Tools (Nástroje) a v následné nabídce otevřeme položku Metronome. Nyní se už konečně zobrazí základní obrazovka metronomu, takže jej můžeme začít používat.

Budeme-li obrazovku procházet shora dolu, projdeme nastavením všech parametrů metronomu a na jejím konci najdeme tlačítko Play, kterým nakonec metronom podle zvoleného nastavení spustíme. Podívejme se tedy, co vše zde najdeme

  • Time signature: v prvním rozbalovacím seznamu vybíráme základní takt. Na výběr je zde více možností, mimo jiné 1, 2, 3, 4 a 5 čtvrtin, 3, 6, 9 a 12 osmin a na konci také možnost libovonného vlastního nastavení, pokud potřebujeme něco méně obvyklého.
  • Play main beats: V této části najdeme zaškrtávací políčka, kterými určujeme, které tiky v taktu uslyšíme. Pokud jsme tedy nastavili např. tříčtvrťový takt, máme zde tři zaškrtávací políčka pro tři doby. První políčko nelze odškrtnout, protože první tik na začátku taktu metronom zahrát musí. U ostatních je to na nás.
  • Play beat subdivision: V tomto rozbalovacím seznamu si můžeme nastavit, zda chceme jednotlivé doby v taktu ještě dále členit a na kolik dílků. Možné hodnoty jsou od 0 do 7. Zůstaneme-li u něčeho běžného, můžeme nastavit např. 2 a každou dobu tak budeme mít rozdělenou na dvě osminy. Následovat bude opět série zaškrtávacích políček v závislosti na tom, na kolik dílků jsme nastavili dělení jedné doby, a opět si můžeme zaškrtnout, na kterých z nich chceme slyšet tik.
  • Tempo: Ve této skupině voleb máme několik možností, jak tempo metronomu nastavit. Je zde tlačítko udávající počet tiků za minutu. Když na ně poklepeme, můžeme hodnotu zadat ručně. Okolo této zobrazené hodnoty jsou také tlačítka Plus a Minus, jimiž lze hodnotu zvyšovat a snižovat o 5 a dále je zde posuvník, kterým je též možné tempo měnit po větších krocích. Nakonec je zde také rozbalovací seznam, v němž můžeme vybrat z přednastavených temp od larga až po prestissimo.

Tím jsme prošli všechny možnosti metronomu a na konci nás čeká již jen ono tlačítko Play, kterým metronom v daném nastavení spustíme. Opětovným poklepáním na totéž tlačítko metronom také zastavíme.

Metronom obsahuje ještě několik pokročilejších nastavení, k nimž bychom se dostali prostřednictvím tlačítka More options, které je úplně na začátku obrazovky metronomu. Můžeme zde nastavovat např. hlasitost hlavních a vedlejších tiků nebo to, zda se má během chodu metronomu automaticky zamykat obrazovka či nikoli.

U metronomu v SM Music Readeru mi chybí možnost jednou nastavený takt, tempo a další parametry si uložit, abych je mohl příště rychle načíst a použít. Jinak je ale metronom dobře ovladatelný a plně přístupný i při použití TalkBacku. Pro muzikanty to tedy může být praktický nástroj, který je navíc k dispozici zdarma. Samotná aplikace Sao Mai Music Reader toho ale umí mnohem více. Pokud v ním vyzkoušíte např. ladičku kytary, která je také v menu Tools stejně jako metronom, nebo se pustíte do zápisu a přehrávání partitur, dejte do Téčka vědět, jak dobře se s těmito funkcemi pracuje.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-07-08

Při práci s odečítačem na webu si nedokážeme představit efektivní pohyb bez navigačních horkých kláves. Chceme-li se rychle přesouvat po prvcích určitého typu, využíváme k tomu téměř automaticky jednopísmenné příkazy, jako H pro nadpisy, T pro tabulky, F pro formulářové prvky apod. Další důležitá možnost JAWSu, jak se přehledně a rychle pohybovat po prvcích stejného typu, je jejich zobrazení v seznamu, např. seznam všech nadpisů nebo odkazů dané webové stránky.

Jak jednopísmenné navigační horké klávesy, tak i seznamy různých prvků ale můžeme využívat i ve Wordu. Samozřejmě je zde uplatníme pro trochu jiné typy prvků než na webu, ale i zde tyto funkce mohou být užitečné. Velmi praktické je to zvlášť při pohybu v rozsáhlejších dokumentech.

Jak zapnout či vypnout používání navigačních horkých kláves

Jak na webu, tak ve Wordu lze režim pro navigační horké klávesy zapnout či vypnout. Rozdíl je v tom, že na webu je ve výchozím stavu zapnutý, kdežto ve Wordu vypnutý. Režim dle dokumentace JAWSu přepínáme klávesami JAWSKey + Z, což v praxi při standardním českém rozložení klávesnice znamená JAWSKey + Y.

Když tedy tuto zkratku ve Wordu stiskneme, JAWS ohlásí „zapnuty horké klávesy“, a od této chvíle nemůžeme pomocí klávesnice psát do dokumentu, protože jednotlivá písmena budou sloužit k přesunu kurzoru na určité prvky v dokumentu. Názorně si to můžeme předvést na pohybu po nadpisech.

V delším dokumentu rozčleněném nadpisy lze na nejbližší následující nadpis přejít jednoduše stiskem písmene H. Na nejbližší předchozí nadpis pomocí kláves Shift + H. A stejně jako na webu i zde se můžeme také pohybovat cíleně jen po nadpisech určité úrovně. Klávesou 1 v horní řadě alfanumerického bloku klávesnice na další nadpis úrovně 1, klávesou 2 na nadpis úrovně 2 atd. Přidáme-li k těmto klávesám Shift, budeme přecházet po nadpisech dané úrovně v dokumentu směrem zpět.

Kromě pohybu navigačními klávesami můžeme editační kurzor stále posouvat pomocí klasických kurzorových šipek a dalších standardních kláves pro pohyb po slovech, odstavcích, větách atp.

Jakmile se kurzorem v dokumentu dostaneme k místu, které bychom potřebovali editovat, stačí nám stiskem JAWSKey + Y vypnout navigační horké klávesy, a budeme zpátky v běžném režimu, kdy můžeme dokument editovat.

Hledání pravopisných chyb

Přínos rychlého pohybu po nadpisech je zřejmý – v delším dokumentu tak můžeme snadno přecházet mezi jeho kapitolami, podkapitolami apod. K čemu dalšímu se nám ale navigační klávesy ve Wordu v praxi mohou hodit?

Velmi užitečné může být rychlé vyhledání pravopisných chyb v textu. Pro přesun na nejbližší další pravopisnou chybu použijeme klávesu M. Kurzor bude stát na začátku chybného slova. Budeme-li chtít slovo opravit ručně, vypneme režim navigačních kláves, když pro výběr navrhované opravy nebo přidání slova do slovníku použijeme kontextové menu, režim navigačních kláves vypínat ne musíme – při otevření menu se vypne sám. V obou případech ale před přechodem na další chybu pomocí klávesy M budeme muset režim navigačních kláves opět zapnout, což zde trochu zdržuje.

Další prvky, po kterých se v dokumentu můžeme navigačními klávesami pohybovat

Navigačními horkými klávesami můžeme v dokumentech efektivně přecházet i na další prvky. Zde je jejich přehled:

  • T: Tabulky.
  • L: Odrážkové nebo číslované seznamy.
  • S: Oddíly.
  • N: Komentáře. Komentář je automaticky přečten. Pokud bychom jej chtěli přečíst znovu, lze stisknout Alt + Shift + apostrof (paragraf na české klávesnici).
  • O: Poznámky pod čarou.
  • D: Vysvětlivky. Vysvětlivka i poznámka pod čarou jsou automaticky přečteny. Budeme-li je chtít přečíst znovu, stiskneme Alt + Shift + E.
  • B: Záložky.
  • G: Grafika.
  • A: Gramatické chyby.

Je pravdou, že pokud jde zrovna o kontrolu gramatických chyb, lépe použitelná je funkce Korektor (Alt + Windows + I), ale o tom někdy příště.

Seznamy prvků

Další způsob rychlé práce s prvky dokumentu, který je podobný tomu, co známe i z webu, je zobrazení všech prvků určitého typu v přehledném seznamu. Výhodou seznamů prvků je, že se kvůli nim nemusíme přepínat do žádného speciálního režimu. Nevýhodou seznamů může být jejich pomalé zobrazování u dlouhých dokumentů.

Jak lze seznamy používat si můžeme opět ukázat pro dokument členěný nadpisy. Budeme-li si chtít zobrazit seznam všech nadpisů v daném dokumentu, abychom si nějaký vybrali a rychle na něj přešli, stačí nám stisknout JAWSKey + F6. Otevře se dialog se seznamem všech nadpisů a vybraný bude nadpis nejblíže aktuální pozici kurzoru v dokumentu. V podstatě nám tak JAWS připravil obsah dokumentu, my si šipkami nebo i počátečními písmeny vybereme požadovaný nadpis a po stisku Enteru se seznam zavře a kurzor se v dokumentu na příslušný nadpis přesune.

Další ze seznamů se může hodit opět při kontrole pravopisu. Jde o seznam pravopisných chyb, který se zobrazí po stisku Alt + Shift + L. Jakmile v seznamu vybereme jedno z chybných slov a stiskneme Enter, seznam se zavře a kurzor bude v dokumentu na příslušném slově. Rychle se tak dostaneme k tomu, co je v textu třeba opravit. Zde ale platí právě to, že seznam pravopisných chyb je dobře použitelný jen v kratších dokumentech, v delších je rychlejší skákat po chybách navigační klávesou M.

Pro dokument ve Wordu si můžeme zobrazit ještě seznamy následujících prvků:

  • JAWSKey + F7: Seznam odkazů. Zde klávesou Enter odkaz přímo otevíráme, pokud se na něj jen chceme přesunout v dokumentu, je třeba v dialogu zvolit tlačítko „Přejít na“.
  • Ctrl + JAWSKey + T: Seznam tabulek.
  • Alt + JAWSKey + B: Seznam záložek.
  • Ctrl + Shift + apostrof (paragraf na české klávesnici): Seznam komentářů.
  • Shift + JAWSKey + F: Seznam poznámek pod čarou.
  • Shift + JAWSKey + E: Seznam vysvětlivek.
  • Shift + JAWSKey + R: Seznam změn (revizí).
  • Ctrl + Shift + O: Seznam objektů, jako jsou kliparty a textová pole.
  • JAWSKey + Shift + G: Seznam gramatických chyb. Zde opět platí, že pro rychlý přesun na chybné místo je nejlepší použít funkci Korektor.

Závěr

Co vše z výše uvedených možností pro pohyb po určitých prvcích dokumentu ve Wordu budete využívat samozřejmě závisí na tom, s jak rozsáhlými a složitými dokumenty člověk potřebuje pracovat. Někdo třeba využije jen seznam pravopisných chyb pro rychlou kontrolu napsaného textu, jinému se může hodit celý aparát pro čtení komentářů, vysvětlivek a poznámek. Uživatelé mají různé potřeby, a proto by odečítač měl nabízet širokou škálu možností, z nichž si každý vybere to svoje. Snad si tedy z výše popsaných funkcí JAWSu najdete něco, co vám pomůže být ve Wordu zase o něco efektivnější.

Autor: Jan Šnyrych

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-06-28

Orientace v tabulkách sešitů aplikace Microsoft Excel může být pro uživatele odečítačů obrazovky poměrně náročná. Jedním způsobem, jak přehlednost tabulkových dat pro uživatele odečítačů zlepšit, je nastavení záhlaví sloupců, řádků nebo obojího tak, aby byla tato záhlaví čtena pokaždé, kdy v rámci tabulky přejdeme z jednoho sloupce či řádku s daty do sloupce či řádku druhého. Některé odečítače disponují vlastní funkcionalitou, jež umožňuje takové čtení záhlaví nadefinovat, my si však ukážeme způsob, který funguje nezávisle na odečítači a je uložen natrvalo i při opětovném otevření sešitu.

Příprava tabulky

Prvním předpokladem pro nastavení čtení záhlaví sloupců či řádků při pohybu v tabulce je vytvoření těchto záhlaví. Co se týče přítomnosti záhlaví, tak mohou nastat následující tři varianty tabulky, od kterých se odvíjí další kroky.

  1. Tabulka obsahuje záhlaví jen pro sloupce – V tomto případě umístíme kurzor na buňku se záhlavím prvního sloupce.
  2. Tabulka obsahuje záhlaví jen pro řádky – V tomto případě umístíme kurzor na buňku se záhlavím prvního řádku.
  3. Tabulka obsahuje záhlaví jak pro sloupce, tak pro řádky – V tomto případě se postavíme na buňku, která leží v průsečíku řádku a sloupce se záhlavím. Čili na buňku v levém horním rohu tabulky.

Nastavení záhlaví

Jestliže stojíme na správné buňce dle předchozího popisu, tak je další postup následující:

  1. V pásu karet přejdeme na kartu „Vzorce“.
  2. Na kartě „Vzorce“ ve skupině „Definované názvy“ aktivujeme tlačítko „Definovat název“.
  3. Otevře se dialog, v němž do textového pole „Název“ zadáme následující text podle toho, jakou variantu tabulky máme:

    1. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jen sloupců, vepíšeme text „ColumnTitle“.
    2. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jen řádků, vepíšeme text „RowTitle“.
    3. Jestliže jde o tabulku se záhlavím jak sloupců, tak řádků, vepíšeme text „Title“.
  4. Tabulátorem se přesuňte na tlačítko „Ok“ a aktivujte jej.

Tímto jsme nadefinovali názvy pro všechny řádky či sloupce na aktuálním listu doprava či dolů od záhlaví Jinými slovy, v případě záhlaví sloupce bude toto záhlaví čteno pro všechny řádky nacházející se pod tímto záhlavím a v případě záhlaví řádku bude toto záhlaví čteno pro všechny sloupce nacházející se vpravo od tohoto záhlaví.

Pokud bychom chtěli, aby záhlaví bylo čteno jen pro buňky spadající do naší tabulky, tak ve výše zmíněném dialogu pro definici názvu buňky musíme za název, čili za text „ColumnTitle“, „RowTitle“ nebo „Title“ napsat ještě dvě tečky a za nimi zadat souřadnice buňky, která je v průsečíku posledního sloupce a posledního řádku tabulky, neboli souřadnice buňky v pravém dolním rohu tabulky. Tedy například takto:

  1. „ColumnTitle..F5“ nebo
  2. „RowTitle..F5“,
  3. „Title..F5“.

    Definic záhlaví lze pro právě zaměřenou buňku vytvořit více. Když tedy budeme postupovat podle celého výše uvedeného postupu a nejprve nadefinujeme záhlaví pro sloupce či řádky i mimo naši tabulku, čili bez zadání souřadnic pravého dolního rohu tabulky, tak tuto definici nepřepíšeme novou definicí, která souřadnice pravého dolního rohu tabulky uvádí. Před nahrazením staré definice za novou je tedy potřeba starou definici smazat, což si ukážeme v následující části.

Zrušení dříve nastavených definic záhlaví

  1. V pásu karet přejdeme na kartu „Vzorce“.
  2. Na kartě „Vzorce“ ve skupině „Definované názvy“ aktivujeme tlačítko „správce názvů“. Funkci lze vyvolat také klávesami Ctrl + F3.
  3. Otevře se dialog, kde v seznamu klávesovými šipkami vybereme dříve nastavenou definici záhlaví.
  4. Tabulátorem přejdeme na tlačítko „Odstranit“ a aktivujeme je.
  5. Tlačítkem „Zavřít“ dialog zavřeme.

Úprava dříve nastavených definic Záhlaví

Ve stejném dialogu, jako můžeme dříve nastavenou definici záhlaví smazat, je možné zvolenou definici také upravit. Postupovat budeme stejně jako v případě mazání jen po zvolení definice ze seznamu použijeme tlačítko „Upravit…“, které nám otevře stejný dialog jako ten, kdy jsme definici poprvé zadávali, a umožní nám danou definici přepsat.

Závěr

Nastavení čtení názvů sloupců či řádků není úplně intuitivní, ale doporučujeme si tento postup osvojit, neboť je to způsob, jak pro uživatele odečítačů orientaci v řádcích a sloupcích aplikace Microsoft Excel zásadně usnadnit.

Autor: Adam Samec

2021-06-28

Moderní internetové prohlížeče obsahují spoustu funkcí, které mohou zejména slabozrakým uživatelům při práci na webu pomoci, aniž by bylo třeba sahat po zvětšovacích a odečítacích programech třetích stran. V materiálech o práci zrakově postižených na webu se tyto nástroje většinou pomíjejí a největší pozornost se věnuje využívání externích odečítacích a zvětšovacích softwarů. Právě pro velkou skupinu slabozrakých jsou ale nejvíce při ruce funkce, které jsou přímo součástí prohlížečů a pro zpřístupnění webu jim často mohou plně dostačovat. Proto si v tomto textu představíme ty nejdůležitější funkce pro zpřístupnění webu zrakově postiženým, jež najdeme v prohlížeči Microsoft Edge, který je sice méně používaný, ale pokud jde o funkce zpřístupnění pro slabozraké, je vybaven možná nejlépe.

Lupa

Začneme tou asi nejpoužívanější funkcí, která funguje ve všech prohlížečích téměř stejně, a sice nastavením velikosti zobrazení stránek.

Pokud nám nedostačuje standardní velikost, v jaké jsou webové stránky zobrazovány, můžeme si veškerý obsah stránek snadno zvětšit. K tomu se používají následující klávesové zkratky:

  • Ctrl + plus nebo Ctrl + kolečko myši od sebe: Zvýší velikost zobrazení webové stránky.
  • Ctrl + minus nebo Ctrl + kolečko myši k sobě: Sníží velikost zobrazení webové stránky.
  • Ctrl + 0 nebo Ctrl + é: Nastaví standardní velikost zobrazení. (Při stisku číslice 0 na numerickém bloku musí být numerický blok zapnutý.)

Při změně velikosti zobrazení se webová stránka chová, jako by byla zobrazována na zařízení s menší úhlopříčkou displeje. U responsivních webových stránek, které mění své uspořádání právě podle velikosti displeje, se tedy při nastavení větší velikosti může stát, že se přepnou do vzhledu určeného pro mobilní zařízení. Velkou výhodou responsivních stránek ale je, že svou šířku vždy přizpůsobí aktuálnímu nastavení, i při velkém zvětšení tedy nemusíme obsahem stránky rolovat do stran.

Nastavení velikosti zobrazení si Edge pamatuje pro daný web. Pokud budeme brouzdat po stránkách téhož webu, budeme mít všechny zobrazeny v nastavené velikosti, jakmile ale přejdeme na jiný web, vrátí se zobrazení ke standardní velikosti. Ta je ve výchozím nastavení Edge 100 %. Pokud si ale pro všechny weby nastavujeme větší zobrazení, bude pro nás pohodlnější v nastavení prohlížeče si standardní velikost rovnou změnit na nějakou vyšší hodnotu. Toto nastavení je popsáno níže v části věnované konfiguraci Edge.

Funkce Číst nahlas

Pokud by vás čtení dlouhého textu na webu příliš unavovalo, můžete jednoduše spustit jeho plynulé čtení hlasovým výstupem, a jenom poslouchat.

Hlasové čtení spustíme tak, že na místo v textu, odkud budeme chtít číst, klikneme pravým tlačítkem myši a v zobrazeném kontextovém menu zvolíme položku Číst nahlas. Obsah stránky od zvoleného místa bude předčítán integrovaným systémovým hlasem, v českých Windows 10 tedy Microsoft Jakubem. Pro snadné sledování toho, odkud Jakub aktuálně čte, jsou právě čtený řádek a právě čtené slovo modře, respektive žlutě podbarveny. Vše tedy připomíná AppReader ZoomTextu, zde ho ale máme přímo jako součást prohlížeče.

V režimu čtení nahlas se těsně nad stránkou zobrazí panel, jehož prostřednictvím můžeme čtení ovládat. Čtení ale můžeme řídit i jinými způsoby.

  • Pokud během čtení budeme chtít v textu přeskočit někam jinam, stačí kliknout nyní už levým tlačítkem myši na jiné místo, a čtení bude okamžitě pokračovat od nové pozice.
  • Pokud budeme chtít čtení dočasně pozastavit, a následně opět spustit, stiskneme Ctrl + Shift + U nebo klikneme uprostřed horního panelu na ikonu přehrávání, případně zvolíme v kontextovém menu stránky hned první položku Pozastavit / Pokračovat.
  • Během čtení se kdykoli můžeme vrátit o odstavec zpět nebo naopak přejít o odstavec vpřed. To lze kliknutím na příslušné ikony na panelu čtení, které jsou umístěny po stranách ikony pro přehrávání. Položky pro přesun na předchozí či následující odstavec jsou opět i v kontextovém menu ke stránce.
  • Režim Čtení nahlas můžeme ukončit kliknutím na křížek vpravo na panelu čtení anebo položkou Zavřít v kontextovém menu stránky. Je-li kurzor v panelu čtení, můžeme čtecí režim opustit také stiskem klávesy Escape.

Z výše uvedeného je zřejmé, že funkce Čtení nahlas se ovládá velmi snadno a intuitivně, přitom je v praxi opravdu dobře použitelná. Dají se jí vytknout snad jen dva drobné nedostatky. První spočívá v tom, že čtení nelze zahájit na odkazu, ale jen na textu, který není odkazem. Když totiž klikneme pravým tlačítkem na odkaz, položka Číst nahlas v jeho kontextovém menu není. A pokud na odkaz klikneme během čtení, nezačne se číst od daného odkazu, ale odkaz se namísto toho otevře. Druhá výtka se týká toho, že Čtení nahlas nečte textové popisky obrázků, které jsou do obsahu stránky vloženy – obrázky jsou prostě přeskakovány, i když mají definovaný textový popisek, který by bylo možné přečíst.

Naopak výhodou funkce Čtení nahlas je možnost čtení na pozadí. Když spustíme čtení webové stránky, není problém otevřít si v Edgi jinou stránku na nové kartě nebo třeba přejít do úplně jiné aplikace, stále ale bude nerušeně čten obsah stránky, kde jsme čtení spustili.

Na panelu Čtení nahlas jsme ještě nezmínili tlačítko Možnosti pro hlas, jehož funkce je zřejmá – otevírá dialog, v němž můžeme nastavit rychlost čtení nebo vybrat jiný z hlasů Microsoftu. V seznamu dostupných hlasů budeme mít kromě českého Jakuba i řadu cizojazyčných mluvčích, ať už to budou hlasy, které máme nainstalované v systému, nebo hlasy, které fungují online ze serverů Microsoftu.

Sečteno a podtrženo – funkce Čtení nahlas je velmi dobře použitelná pro všechny slabozraké uživatele, kteří při práci běžně nepoužívají žádný odečítací program, ale na internetu se jim může zvlášť u delších textů hodit spustit plynulé čtení a nechat oči chvíli odpočinout.

Asistivní čtečka

Asistivní čtečka je další funkce Edge, která pomůže při čtení stránek s články z internetových serverů, blogů apod. Všichni víme, jak vypadají stránky mnoha zpravodajských serverů – někde uprostřed je text článku a všude okolo je džungle reklam a banerů, roztodivných navigačních prvků webu a dalšího balastu. To vše vizuálně ruší při čtení textu článku a při práci s odečítačem nám to také může překážet v navigaci, pokud nás v dané chvíli zajímá opravdu jen samotný článek a nikoli další věci okolo.

Přejdeme-li na takové stránce do režimu Asistivní čtečky, Edge vše odfiltruje a nechá v okně zobrazený jen samotný obsah článku. Ten bude navíc bez ohledu na vzhled původní stránky na všech serverech zobrazován v jednotném formátu. Čtení pro nás tedy bude pohodlnější, nebude nás při něm rušit nic okolo a pokud pracujeme s odečítačem, nebudeme muset na stránce hledat začátek a konec článku, protože v prohlížeči nic jiného než samotný článek nebude zobrazeno.

Asistivní čtečka není dostupná na všech webových stránkách, ale jen tam, kde Edge pozná, že jde o stránku s nějakým článkem a dokáže odlišit obsah článku od ostatního obsahu stránky. Můžeme-li na aktuálně otevřené stránce čtečku využít, lze do ní přejít takto:

  • Na horním panelu nástrojů se hned vpravo od adresního řádku zobrazí tlačítko Asistivní čtečka, na které stačí kliknout.
  • Z klávesnice čtečku nejrychleji zapneme stiskem F9.

Stejným způsobem lze čtečku i opustit.

V režimu Asistivní čtečky je nad zobrazenou stránkou také ovládací panel čtečky. Ikonou úplně vpravo na panelu můžeme nastavit, zda bude panel zobrazen permanentně nebo jen při přejetí myši. Na panelu najdeme následující funkce a nastavení:

  • Číst nahlas: Tímto tlačítkem můžeme i v režimu čtečky spustit hlasové čtení webové stránky.
  • Předvolby pro text: Tímto tlačítkem otevřeme panel, na kterém můžeme nastavit velikost textu, větší mezery mezi znaky, slovy a řádky a též si vybrat z více než dvaceti barevných kombinací textu a pozadí. Nastavení si Edge bude pamatovat.
  • Reading preferences: Pod tímto tlačítkem je možné nastavit zatemnění článku s výjimkou jednoho, tří nebo pěti řádků uprostřed, které člověk právě čte.
  • Gramatické nástroje: Toto tlačítko rozbaluje volby, kterými lze zapnout dělení slov po slabikách a zvýraznění slov určitých slovních druhů. V českých textech funguje dobře dělení slabik, ale zvýraznění slovních druhů nikoli.

Nastavení Edge pro lepší přístupnost

V nastavení Edge najdeme několik možností, které mohou pomoci při práci s prohlížečem hlavně slabozrakým uživatelům. Jde o možnosti, které najdeme v kategorii Vzhled. Dostaneme se k nim takto:

  1. Klikneme na tlačítko Nastavení a další možnosti – tlačítko se třemi tečkami úplně vpravo na panelu nástrojů Edge nebo stiskneme Alt + F. Otevřeme tak menu prohlížeče.
  2. V menu zvolíme položku Nastavení. Otevře se nová záložka prohlížeče s nastavením Edge.
  3. Tabulátorem přejdeme do stromového seznamu Kategorie nastavení.
  4. Šipkou dolů vybereme položku Vzhled a Enterem ji zvolíme.

Nyní už můžeme Tabulátorem procházet jednotlivá nastavení vzhledu. Najdeme zde tyto možnosti:

  • Výchozí motiv: V tomto rozbalovacím seznamu lze nastavit, jak bude laděno uživatelské prostředí prohlížeče. Můžeme vybírat mezi světlým a tmavým nebo zvolit třetí možnost, při níž se Edge bude řídit motivem nastaveným ve Windows.
  • Lupa: Touto volbou určíme, v jaké velikosti se nám budou zobrazovat nově otevřené weby. Pokud si každý web, na který zavítáme, ručně zvětšujeme např. pomocí kláves Ctrl + plus na dvojnásobek, můžeme si zde rovnou nastavit výchozí hodnotu Lupy na 200 % a ušetříme si práci s ručním zvětšováním.
  • Dále následuje skupina voleb, jimiž zapínáme či vypínáme zobrazení některých možností Edge na jeho panelu.
  • Velikost písma: V tomto rozbalovacím seznamu si z celkem pěti úrovní můžeme vybrat preferovanou velikost textu na webových stránkách. Na rozdíl od funkce Lupa, zde neměníme velikost všech prvků webu, ale opravdu jen velikost textu. Tím pádem se nám nebude měnit uspořádání webových stránek. Na druhou stranu se nám takto nezvětší grafika, větší text se někdy nevejde do původních prvků a na některých hůře vytvořených webech se tato volba neprojeví vůbec. Každá z funkcí pro nastavení velikosti má tedy své výhody a nevýhody.
  • Přizpůsobit písma: Tímto tlačítkem otevřeme novou stránku nastavení, kde je možné vybírat výchozí typy písem. Z hlediska slabozrakých uživatelů zde je asi nejzajímavější posuvník Minimální velikost písma. Můžeme si pomocí něj zajistit, aby se na žádné webové stránce nezobrazoval text v příliš malé velikosti, kterou nepřečteme.

Závěr

Mnozí uživatelé stále ještě považují Edge za nedozrálý prohlížeč, kterému chybí spousta funkcí, jež jsme v konkurenčních prohlížečích zvyklí používat. Minimálně ve funkcích zpřístupnění pro slabozraké uživatele tomu tak ale v současnosti rozhodně není. Edge nabízí celou řadu dobře použitelných nástrojů a nastavení, které mohou velmi usnadnit brouzdání po webu všem, kteří sice nepoužívají zvětšovací a odečítací programy, přitom ale na webové stránky nevidí tak, jak by bylo potřeba. Pro tyto uživatele Edge určitě stojí za vyzkoušení.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-06-14

„13. září 1985, Fairfield – Maine, USA – policistka Alice Wellsová má jako každý pátek službu. Noční rutinu přerušuje záhadný telefonát. Tajemný anonym ví o náčelnici něco, o čem se nikdo neměl dozvědět.“

Takto začíná detektivní příběh Důkaz 111. Díky mobilní audio hře ze studia Play by Ears se onou americkou policistkou můžete stát přímo vy, příběh prožijete „na vlastní uši“ a bude jen na vás, jak se bude děj vyvíjet a jak v něm obstojíte.

Hra Důkaz 111 je plně přístupná i nevidomým hráčům, mohou ji ale stejně hrát i vidící. V podstatě jde o interaktivní příběh natočený s profesionálními herci či dabéry a též s realistickými zvukovými efekty. Hráč rozhoduje, jak se hlavní postava zachová, a podle toho se příběh vyvíjí.

Jak si hru Důkaz 111 pořídit

Aplikace Důkaz 111 je k dispozici pro iOS i Android. Lze ji tedy standardním způsobem stáhnout a nainstalovat z App Storu nebo Google Play. Z obou aplikačních obchodů je možné Důkaz 111 získat zdarma, nicméně hru je nakonec třeba zakoupit nákupem z aplikace. Než vás aplikace k nákupu vyzve, můžete odehrát minimálně čtvrtinu hry, takže máte dost času si bezplatně vyzkoušet, zda vám hra přijde zajímavá a stojí za investici 99 Kč.

Jak se hraje

Než se do příběhu americké policistky ponoříte, doporučujeme připojit k mobilu jakákoli stereo sluchátka. Podle tvůrců hry byly mnohé zvukové efekty nahrávány tzv. binaurálním způsobem, a proto zvuky ve stereo sluchátkách působí mnohem realističtěji a prostorověji než z reproduktorů mobilu. A nezapomeňte také zkontrolovat, zda není mobil přepnutý do tichého režimu, protože v něm hra žádné zvuky nevydává a odečítač v ní nic nečte, takže byste byli ztraceni.

Po spuštění se ozve mužský hlas, který nás bude provázet uživatelským prostředím aplikace. První, na co nás upozorní, je nutnost vypnout odečítač VoiceOver nebo TalkBack, protože celá hra je plně ovladatelná bez odečítače a běžící odečítač by nám blokoval dotyková gesta, která budeme ve hře používat. Odečítač tedy vypneme a podle instrukcí švihneme jedním prstem vpravo, abychom hru spustili s ovládáním pro nevidomé. Naopak švihem vlevo by se hra spustila s ovládáním pro vidící.

Na následující obrazovce také v praxi uvidíme, jak ovládání hry s podporou pro nevidomé funguje. Mužský hlas nás bude informovat, že máme na výběr dvě možnosti – švihnutím prstu vpravo otevřeme novou hru, švihnutím vlevo bychom se mohli vrátit k již rozehrané hře. Švihneme tedy vpravo a začínáme hrát!

Je slyšet, jak na střechu policejního vozu Alice Wellsové bubnují kapky deště. V tom se jí náhle ozve vysílačka a z ní je slyšet naléhavý hlas její kolegyně Judy, která žádá všechny policejní hlídky v okolí, aby se jí ozvaly. Alice se ptá: „Mám se Judy ohlásit, nebo si z ní udělat legraci?“

Jak se Alice zachová, záleží na nás. Švihnutím doprava vybíráme první možnost (ohlásit se), švihnutím doleva vybíráme druhou možnost (udělat si z Judy legraci). Někdy budou ve hře situace, kdy máme na výběr ještě třetí možnost, a tu bychom volili švihnutím dolů. Naopak švihnutím nahoru si kdykoli můžeme nechat od Alice všechny možnosti zopakovat. Nyní se tedy třeba švihnutím vpravo do vysílačky ohlásíme.

Uslyšíme, jak Alice Judy odpovídá. Judy Alici požádá, aby uzavřela příjezdovou silnici k městu a za každou cenu zastavila kohokoli, kdo by se pokusil projet: „Alice, je to fakt důležité!“

Vzápětí okolo prosviští rychle jedoucí auto. Alice pouští houkačku a startuje za ním, auto ale dále zrychluje. Alice se ptá: „Mám pro jistotu zavolat posily, nebo se pokusit dostihnout ho sama?“

Nyní se děj opět zastaví a znovu je na nás, kterou z možností švihnutím vpravo či vlevo zvolíme. Nebudu už dále vyzrazovat, jakým směrem se děj může ubírat. Jen ještě zmiňme, že kdybychom si kdykoli během hry nebyli jisti jejím ovládáním, stačí švihnout dvěma prsty vzhůru a mužský průvodce nám zrekapituluje všechna dotyková gesta, která je možné použít. Jedno z těchto gest uvedeme i zde, a sice švihnutí dvěma prsty dolů. Takto totiž můžeme hru pozastavit a následně uložit. Při příštím spuštění aplikace potom budeme moci v rozehrané hře ze stejného místa pokračovat.

A teď už víte opravdu vše podstatné k tomu, abyste si mohli hru spustit a naplno užít…

Kdo za novou audio hrou stojí

V autorském týmu hry je uvedeno poměrně dost lidí, včetně několika známých hereckých jmen, která jsou spojena s postavami příběhu. Hlavním autorem herního konceptu a také tím, kdo ve velké míře stojí za zvukovou stránkou věci, je Tomáš Oramus. Tomáš nás nechal trochu nahlédnout pod pokličku vývoje Důkazu 111, a pro Téčko zodpověděl několik otázek.

Téčko: Jestli se nemýlím, jste hlavní profesí filmový zvukař. Máte již nějaké předchozí zkušenosti z tvorby her, nebo je v této oblasti Důkaz 111 vaší prvotinou?

TO: Primárně jsem filmový zvukař, ale dosti se věnuju i hrám, které jsou můj koníček. Rád hraju, takže mám blízko ke hrám a veškerým interaktivním věcem. Teď ještě dodělávám doktorát na FAMU, kde se věnuju imerzi a tomu, jak zvuk u těchto věcí ovlivňuje celkový zážitek, takže v tomto mám širší pohled než to, že bych dělal jenom filmy. Hry jsem zatím neprodukoval, vytvářel jsem jen nějaké věci pro virtuální realitu. Když to tedy vezmu z game designového hlediska, tak je Důkaz 111 moje prvotina.

Téčko: Jak vás napadlo zaměřit se u této hry na zrakově postižené? Byl to váš prvotní zájem, nebo jste původně cílili spíš na běžné uživatele a až následně jste si uvědomili, že takovýto projekt by mohl být vhodný právě i pro lidi se zrakovým postižením?

TO: To přišlo poměrně brzo ze začátku, protože nápad byl udělat čistě zvukovou hru a my jsme přemýšleli nad způsobem jejího ovládání, který by co nejméně rušil a ponechal člověka vtaženého do příběhu. A už v té fázi jsme si říkali, že by bylo dobré, kdyby to bylo pro všechny, a vymýšleli jsme ten systém tak, aby se nemuselo na displej vůbec koukat. Nakonec jsme vše konzultovali s Michalem Jelínkem ze SONS, ale to jsme řešili spíš už jen technické věci, jaká jsou vhodná dotyková gesta pro ovládání apod. Nevěděli jsme třeba, že nevidomí jsou zvyklí používat pro různé funkce i víceprstá gesta.

Téčko: Propagujete Důkaz 111 všeobecně, nebo cílíte právě na zrakově postižené?

TO: Já myslím, že to je pro kohokoli. Primárně se chceme propagovat mezi hráči her. Mně osobně přijde silný ten koncept v tom, že vůbec nemusím koukat na mobil, a přitom můžu hrát, takže věřím, že si to najde fanoušky napříč celým spektrem hráčů.

Téčko: Jak máte celý projekt plánovaný z finančního hlediska? Myslíte, že si hra tohoto druhu na sebe může vydělat, nebo to byl z vaší strany do jisté míry spíš fanouškovský počin?

TO: Ta hra je pro nás teď spíše takový průzkum toho, zda je takový žánr vůbec funkční a jestli o něj bude zájem. Když se ukáže, že ten zájem tady je, tak si myslím, že to životaschopné bude, ale v nějakém globálnějším měřítku, že bychom udělali, řekněme, anglickou nebo třeba polskou verzi. Náš trh je na tenhle koncept poměrně malý, protože náklady na vývoj jsou dost vysoké. Takováto hra znamená mimo jiné asi 300 stránek scénáře, hodiny audio záznamů a asi 50 hodin s herci ve studiu.

Téčko: Důkaz 111 jste vydali pod hlavičkou nově založené firmy Play by Ears jako její první počin. Jaké máte ve vaší firmě další plány?

TO: V první fázi se budeme ještě v Důkazu 111 věnovat opravám případných chyb a dodělávání nějakých drobností. Já myslím, že tomu dáme tak dva, tři měsíce, abychom si od toho i trochu odpočinuli a získali odstup, a pak budeme vymýšlet, co dál. Určitě bychom ale nějaký další projekt chtěli vymyslet. Jen je otázka, jestli to bude pokračování v rámci úplně stejného žánru, nebo vyzkoušíme něco jiného.

Téčko: Nelákalo by vás udělat nějakou audio hru, která by byla akčnější v tom smyslu, že by tam šlo spíš o postřeh a rychlost hráče než o procházení příběhem bez nějakého časového omezení? Myslím, že takových her přístupných zrakově postiženým příliš není.

TO: Z toho, co jsem zkoušel, mám pocit, že u akčních her to naráží na určitou limitaci reprodukce zvuku. Přijde mi, že přesnost lokalizace zvuku není taková, abych si to užil a netápal v tom, jestli akce, kterou právě dělám, je ta správná. Ale přiznám se, nedělal jsem si žádnou důkladnou rešerši. Myslím ale, že bychom zůstali spíš u těchhle příběhových her. Ale je pravda, že i do Důkazu 111 jsme chtěli přidat ještě nějaké minihry, nakonec na to ale už nebyl prostor a síla. Takže je máme v šuplíku a třeba by se to někdy dalo použít.

Závěrem

Tomáši Oramusovi děkujeme za rozhovor a jeho firmě Play by Ears přejeme, ať se jim v další tvorbě audio her daří. Důkaz 111 je skvěle přístupná audio hra, u které je poznat, že si její tvůrci s její zvukovou stránkou velmi vyhráli. Realistický zvuk nás pomůže vtáhnout do napínavého děje. U samotného příběhu si lze někdy všimnout drobných nelogičností. To je ale dáno variabilitou děje podle hráčových rozhodnutí. V každém případě může být Důkaz 111 dobrou zábavou pro dlouhé a deštivé podzimní večery a svým zpracováním se jedná mezi českými přístupnými hrami o naprosto jedinečný počin. Z hlediska přístupnosti jde o vzorovou ukázku využití koncepce „design for all“, díky které je stejná hra dobře přístupná pro zrakově postižené, přitom je ale atraktivní i pro všechny hráče bez zrakového postižení. Doufejme tedy, že za touto první vlaštovkou budou časem následovat i další.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-06-07

S kolegy v SONS se už léta opakovaně setkáváme s nejrůznějšími projekty a snahami o vývoj tzv. chytrých bílích holí, případně jiných podobných pomůcek, jež by měly být nadupané moderními technologiemi a měly by zrakově postiženým pomáhat v samostatném pohybu. Z nedávného blogu nevidomého informatika, experta na přístupnost a také fanouška lyžování Dereka Riemera vyplývá, že ani v americkém Colradu to není jiné. Riemerův článek zajímavě rozebírá některé aspekty oněch projektů zabývajících se vývojem chytrých bílých holí. Proto se svolením autora nabízíme jeho český překlad.

V posledních letech bylo učiněno mnoho pokusů o vyvinutí chytré bílé hole. Žádný z nich nevedl k úspěšné technologii, která by transformovala trh, a kterou by skutečně používala nějaká významnější skupina uživatelů. Většina z těchto pokusů je prostě inspirační porno. Například nedávno jsem zaznamenal chytrou hůl, která se objevila ve zpravodajství, a tato hůl si zaslouží pozornost pro obzvláště nehorázné argumenty, které v souvislosti s ní zazněly. Tyto a obdobné argumenty lze nalézt i v dalších příspěvcích o chytrých holích. Budu se jimi zabývat níže a vysvětlím, proč takové argumenty nepředstavují pádné důvody ve prospěch chytrých holí. Poté popíšu několik konstrukčních a technických omezení, se kterými je třeba se vypořádat, než vůbec budu ochoten chytrou hůl někomu nevidomému doporučit.

Příklad a struktura argumentů

Feghali říká: „Přichází svět, v němž mluvíme o autonomních vozidlech, ale my stále ještě posíláme lidi se zrakovým postižením ven s něčím, co je v podstatě obyčejná hůlka. Nikam vás to nedovede." Neukáže vám to kavárnu. Nepomůže vám to při hledání zaměstnání. Je to jen hůl.“

Další podobný, často předkládaný argument je funkčně ekvivalentní, ale (nesprávně) uvádí fakt, že se hůl za uplynulých téměř sto let nezměnila a stále to je jen ta hůl.

Protiargumenty

Existují doslova tisíce příkladů předmětů, které jsou „jen hůlkou“ nebo obdobně jen kusem kovu nebo něco podobně primitivního. Například když něco míchám na sporáku, často se chopím dřevěné vařečky, a používám jednoduchý hrnec bez nějakých vychytávek, bez Bluetooth připojení a vlastní regulace teploty. Nože v mé kuchyni připomínají primitivní kovové předměty, i když nejsou ani zdaleka primitivní a mají jemné designové prvky, jejichž vylaďováním strávili inženýři tisíce hodin. Jídlo jím vidličkou, což je jen kus kovu. Nože v kuchyni mi sami nenakrájí cibuli ani mi nezajistí, aby moje krajíce chleba byly všechny stejně tenké. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi chytrý nůž mohl pomoci krájet bramborové plátky efektivněji, protože když chci krájet brambory efektivněji, vezmu si nástroj navržený k tomu chytrými inženýry, jako je kráječ typu mandolína, kuchyňský robot atd. Učinit z běžného nože chytrý nůž, to by zničilo účel nože, tedy být jednoduchý a univerzální nástroj. I tužka je „jen tyčinka“ s kouskem tuhy uprostřed a už celá desetiletí nebyla podstatně zdokonalena. Kde máme chytré tužky, které měří tahy na papíře a vibrují, když je náš rukopis nedbalý? Správně, na trhu po takových krámech není poptávka. Zavařovací sklenice s těsnícími gumovými kroužky mají už desetiletí stále stejný design, aniž by je média označovala za primitivní.

Turisté si k udržení rovnováhy pomáhají holemi ze dřeva, sklolaminátu, uhlíkového vlákna nebo kovu a takovéto hole v sobě nemají zabudovanou žádnou GPS navigaci. Jakákoli firma, jež by se pokusila do turistické hole integrovat navigaci, by se setkala s výsměchem, protože by to zbytečně zvýšilo hmotnost hole, kvůli jejímuž snižování jsou materiály jako uhlíkové vlákno u turistických holí právě tak oblíbené. I ve světě plném autonomních aut turistické hole nepomáhají turistům získávat práci ani nenabízejí žádné jiné menší výhody. Když se ztratíte v divočině, hůl vám nepomůže zorientovat se, pokud nemáte mapu a kompas. Zdali je hůl pro chodce užitečná ve své jednoduché a po tisíciletí stejné podobě, to vůbec nezávisí na existenci či neexistenci autonomních aut v našem světě.

Stejně jako výše uvedené nástroje i bílá hůl pro nevidomé přetrvává v současné podobě už asi století a v o něco horším designu už tisíce let, a to proto, že to prostě funguje. Tak to je jednoduché. Původní konstruktéři, kteří se rozhodli udělat z obyčejné hole bílou hůl pro nevidomé, optimalizovali její podobu tak dobře, že další úpravy jsou už jen malá vylepšení původního designu, která přicházejí, jak se stávají dostupnými nové materiály. Radikálně odlišná bílá hůl nebo orientační nástroj se nikdy nezrealizovaly, protože tu nejsou žádné problémy s hledáním objektů v blízkém okolí kromě objektů nad výší kolen. To je jediná rozumná věc, ke které by se dala využít chytrá technologie na holi.

Trochu neuspořádaně o designu bílé hole

Bílá hůl pro nevidomé není jen obyčejná hůl. Každá rozumná bílá hůl vyrobená v posledních dvou desetiletích má zabudovanou rukojeť a koncovku, kterou lze měnit, aby hůl fungovala optimálně a bylo ji možné uzpůsobit různým prostředím. Koncovky holí se dělají z mnoha různých materiálů. Keramické koncovky jsou velmi tvrdé, trvá několik let, než se opotřebují, jsou téměř nezničitelné kromě Kanady, kde se rozpadají kvůli opětovnému zamrzání a rozmrzání. Valivé koncovky z nylonu nebo polyethylenu jsou skvělé při přejíždění holí po povrchu a některé jsou navrženy i pro chůzi po dlažebních kostkách či kočičích hlavách. Úzké koncovky jsou dobré pro zjišťování povrchu, široké vás pro změnu uchrání před nezřízeným klením, protože přejíždějí nad škvírami v chodníku, aniž by se v nich hůl zadrhla a zarazila se tak do ledví svého majitele. Všechny tyto koncovky jsou vyměnitelné, a to z jednoho prostého důvodu – zakončení hole nevydrží navždy.

Na mnoha bílých holích je navíc reflexní páska odrážející světla vozidel, aby byl nevidomý noční chodec lépe viditelný. Mnozí lidé dávají přednost skládacím či teleskopickým holím. Skládací hole často obsahují mnoho konstrukčních prvků, jako jsou spoje, na něž mohou celé hodiny působit nejrůznější otřesy, otáčivé či viklavé pohyby, a nakonec je stejně za méně než 5 sekund složíte do podoby, která není delší než 30 centimetrů. Spoje se nemohou zaseknout, protože lidi by příliš nepotěšilo, kdyby nevidomá osoba v autobusu nebo ve vlaku nemohla svou hůl složit.

Moderní materiály jako uhlíkové vlákno jsou pro bílé hole skvělé, protože snížily jejich hmotnost, což usnadňuje rychlý pohyb. Hole z uhlíkových vláken navíc perfektně zprostředkovávají vnímání informací o terénu, jako je materiál povrchu, jemné rozdíly ve struktuře asfaltu, různá vyvýšení, výstupky, vodicí linie atd. Těžší materiály jako hliník či ocel nejsou k tomuto účelu tak vhodné.

Uhlíkové vlákno je pružnější než jiné materiály, a proto se hole z uhlíkového vlákna neohýbají tak často. Ve městě bílé hole přejíždějí neurvalí cyklisté a šlapou po nich kolemjdoucí, a přesto se hůl nesmí zlomit. Pokud se hůl zlomí a její majitel s sebou nemá záložní... Ano, lidé samozřejmě neberou vážně starou radu nosit s sebou náhradní hůl. Je ale jen otázka času, kdy dostanou tvrdou lekci, která je to naučí.

Síly, které na hůl působí v kolmém směru, většinou způsobí, že se příslušný segment hole rozpojí, čímž se předejde zlomení hole. Oproti tomu silové působení při běžném používání hole, tedy síly ve směru blízkém orientaci hole s holí neudělají vůbec nic. Jednou mi jeden kolemjdoucí místo toho, aby řekl „s dovolením“ hůl doslova přeskočil, a hůl skončila vejpůl. Jenže místo toho, aby se zlomila nebo výrazně ohnula, tak se jen uvolnil jeden její segment, jako když hůl skládám. Já jsem ji pak jen zaklapnul zpátky, jako by se nic nestalo. Toto bývá někdy zdrojem mé zábavy, protože neomalení chodci si myslí, že mi hůl zlomili, což je velmi vyvede z míry, já ji ale jen složím a odejdu jakoby nic.

Bílá hůl je více než jen obyčejná hůl. Je to hůl s mnoha jemnými vylepšeními, která byla prováděna, aniž by se změnil její základní technický princip. Konstrukční zlepšení, která se provádějí již celá desetiletí, jsou činěna natolik dobře, že průměrný uživatel, který neustále neanalyzuje technické prvky a nezjišťuje, jaké drobné věci byly upraveny, si ani neuvědomí, jak vážné úsilí je věnováno tomu, aby byla některá omezení bílé hole eliminována.

Věci, které by u chytré hole byly potřeba

Má-li být chytrá bílá hůl použitelná, musí být natolik lehká, abych s ní mohl pohybovat dostatečně rychle tam a zpět, aby při každém mém kroku mohla přejít před celým mým tělem. S těžšími holemi je provádění tohoto pohybu nepříjemné, takže nakonec chodím pomaleji a jsem otrávený z toho, když s holí procházím sněhem nebo se někomu vyhýbám.

Když se mi spodní část hole zničí, neplatím nekonečně mnoho za novou hůl a taktéž ani zdravotní pojišťovna. Očekávám, že chytrou techniku bude možné přehodit na novou levnou bílou hůl. „Nechytrá“ část hole by měla být skládací, abych v případě, že cestou narazím na medvěda (tedy spíš na nevycválaného cyklistu), mohl mít v batůžku náhradní.

V praxi bílou hůl používám v mnoha situacích a některé z nich jsou velmi vzdálené ideálním podmínkám pro používání technických komponent. S holí jsem už šel v pořádné vánici, v lijáku a v kombinaci obojího a také v prudkém letním dešti, kdy je doslova vše promočené. Šel jsem několik mil v počasí dosti mrazivém, aby člověk během deseti minut zmrznul a nemohl jsem si dovolit sundat rukavice, abych mohl ovládat dotykový displej. Když jsem byl na vysoké škole, nepřipadalo v úvahu, abych jen kvůli takovému počasí nešel ven, takže by chytrá bílá hůl měla být dostatečně odolná, aby zvládala několikahodinový nápor mokra. Neměl by jí také dělat problém přechod z 20 stupňů pod nulou venku do 20 stupňů nad nulou v budově. Také bych nechtěl, aby se chytrá hůl vypínala, kdykoli je příliš chladno.

Též by mi vadilo, kdyby na mě chytrá hůl mluvila ve chvíli, kdy se při přecházení ulice snažím soustředit na to, kde jsou vozidla, takže tichý režim by se určitě hodil. Možná by takový režim měl být výchozí a hůl by měla mluvit, jen když ji o to požádám. To je velmi důležité. Viděl jsem velkou spoustu zařízení vyvinutých „pro nevidomé“, která mluvila neskutečně hlasitým, zato opravdu pomalým hlasem. Chci vidět designéry takové pomůcky, jak přecházejí šestiproudou silnici za zvuku pneumatického kladiva na pozadí, zatímco je jejich pomůcka velmi silným, pomalým a démonickým hlasem upozorňuje, že mají v cestě odhozenou láhev vody. Pro legraci by tudy ještě mohlo projet auto na červenou, a viděli bychom, jak to zvládnou.

Opravdu nemám zájem o to, aby moje bílá hůl obsahovala GPS, protože navigaci už mám ve svém mobilu. Nicméně, bylo by užitečné, kdyby mohly být detekovány objekty nad výší kolen. V chytré holi by také měly být vyměnitelné baterie, pokud by nevydržely dlouhou cestu.

To je tedy můj pohled na chytré bílé hole, na chybné argumenty, jež obecně vedou k zařízením, která nikdo nepotřebuje, a na několik případů, kdy by při dostatečném přimhouření očí mohla být technika užitečná. Celkově nemám zvláštní zájem, aby nějaká chytrá hůl vznikla, protože mi to prostě připadá drahé a oproti navýšení hmotnosti hole málo užitečné. Vypadá to podobně, jako kdyby se lidé pokoušeli modifikovat kuchyňský nůž tak, aby uměl i ohřívat jídlo, místo aby vyrobili troubu, a pak vytvářeli rozruch v médiích nad svým super cool nožem, který umí také opékat chleba.

Autor: Derek Riemer

Další zdroje informací

2021-06-07

Klávesy Ctrl + X, Ctrl + C a Ctrl + V pro funkce Vyjmout, kopírovat a Vložit znají nejen všichni nevidomí uživatelé Windows, ale i mnozí vidící, protože efektivní práce se schránkou patří k základním dovednostem, bez kterých se na počítači neobejdeme. Pokud ale používáme JAWS, máme kromě těchto základních možností systému také několik užitečných nadstavbových funkcí, které nám pomohou pracovat se schránkou ještě pohodlněji.

Snazší označování

Při označování delšího úseku textu v nějakém méně přehledném dokumentu může být někdy únavné držet dlouze prst na jednom ze Shiftů a dalšími kurzorovými klávesami pochodovat po textu. Pokud se budeme chtít nekonečnému mačkání Shiftu vyhnout, můžeme použít označení pomocí dočasné značky pozice. Postup je následující:

  1. Kurzorem se postavíme na začátek označovaného textu.
  2. Klávesami Ctrl + Windows + K si na tomto místě vytvoříme dočasnou značku pozice JAWSu.
  3. Kurzorem se přesuneme na konec označovaného textu.
  4. Skupinovým příkazem JAWSKey + mezerník, M označíme text od vytvořené značky po aktuální pozici kurzoru.

Tento velmi pohodlný způsob označování lze použít v editorech, jako je Word či Poznámkový blok, ale i v internetových prohlížečích nebo v PDF otevřeném v Adobe Readeru. Jen v případě Wordu musíme počítat s tím, že značku pozice nelze vytvořit v novém a dosud neuloženém dokumentu.

Od jedné z posledních aktualizací JAWSu je možné označování mezi značkou a aktuální pozicí kurzoru využívat také v Excelu, kde je to obzvláště praktické. Pozor ale, v Excelu se značka pozice, od které se označuje, vytváří klávesami JAWSKey + Windows + K.

Přečtení označeného úseku

Pokud si chceme ověřit, zda jsme opravdu označili to, co potřebujeme, máme k tomu opět příslušnou klávesu JAWSu. Její uvádění zde je sice nošením dříví do lesa, protože ji pravděpodobně všichni čtenáři znají, ale pro úplnost...

Shift + JAWSKey + šipka dolů

Pojďme ale k funkcím, které využijeme, když už ve schránce něco máme.

Jak zjistit obsah schránky

Pokud někdy při práci přemýšlíte, co jste si vlastně naposledy do schránky dali, může se vám hodit klávesa, po jejímž stisku vám JAWS aktuální obsah schránky přečte:

JAWSKey + Windows + X

Máme-li toho ve schránce více a místo jednorázového souvislého přečtení bychom si její obsah chtěli raději zobrazit ve virtuálním prohlížeči JAWSu, použijeme následující skupinový příkaz:

JAWSKey + mezerník, C

Text ze schránky se otevře ve virtuálním prohlížeči a nejen, že nám jej JAWS přečte, ale můžeme si ho také v klidu procházet kurzorovými klávesami nebo si třeba jeho část označit a zkopírovat.

Tyto funkce můžeme využít, pokud je ve schránce text. Pro jiný než textový obsah schránky nebudou uvedené příkazy fungovat.

Přidání textu do schránky

Při použití běžných funkcí pro vyjmutí či kopírování nového obsahu do schránky původní obsah ze schránky zmizí. Při práci ale nastává mnoho situací, ve kterých potřebujeme, aby aktuální text ve schránce zůstal a přidal se k němu ještě nějaký další. Toho můžeme docílit pomocí následující klávesové zkratky:

JAWSKey + Windows + C

I tato klávesa umí pracovat jen s textem. Označené soubory v Průzkumníku nebo třeba buňky v Excelu bychom s ní do schránky nepřidali. U textu musíme navíc počítat s tím, že je přidáván bez formátování, tedy jako prostý text. I tak je tato funkce v praxi bezesporu užitečná.

Kopírování textu z obrazovky nebo z hlášení JAWSu

Občas nám JAWS při práci hlásí něco, co bychom si potřebovali zaznamenat. Jakékoli hlášení JAWSu si můžeme označit a zkopírovat do schránky. Poslouží nám k tomu funkce Historie řeči, kterou vyvoláme tímto skupinovým příkazem:

JAWSKey + mezerník, H

Po jeho stisku se zobrazí virtuální prohlížeč, v němž bude chronologicky zobrazen text posledních hlášení JAWSu. Můžeme je tedy procházet kurzorovými klávesami a pokud z nich cokoli potřebujeme, můžeme si to standardním způsobem označit a zkopírovat do schránky.

Pokud bychom si pro změnu potřebovali zkopírovat jakýkoli text z okna, ve kterém pracujeme, poslouží nám k tomu tzv. virtualizace okna. Virtualizaci provedeme touto klávesovou kombinací:

Alt + JAWSKey + W

Celý obsah aktuálního aplikačního či dialogového okna se nám načte do virtuálního prohlížeče. Můžeme si jej opět pohodlně prohlížet kurzorovými klávesami, a dostaneme se tak i k textům, které bychom při pohybu v okně pomocí běžného PC kurzoru minuli. Navíc si zde v případě potřeby zase můžeme standardním způsobem jakýkoli text označit a zkopírovat pro další použití.

Závěrem

Snad vám některé z popsaných funkcí a klávesových zkratek JAWSu pomohou být při práci na počítači ještě efektivnější. Pro práci se schránkou se také mohou hodit některé vymoženosti běžných aplikací, jako je režim rozšířeného označování ve Wordu či Excelu (klávesa F8) nebo historie schránky ve Windows 10 (klávesa Windows + V). To už je ale téma nad rámec tipů a triků pro JAWS, necháme si je tedy najindy.

Přehled klávesových zkratek

  • Ctrl + Windows + K: Vytvořit dočasnou značku pozice.
  • JAWSKey + Windows + K: Vytvořit značku pozice v Excelu.
  • JAWSKey + mezerník, M: Označit obsah od značky pozice ke kurzoru.
  • Shift + JAWSKey + šipka dolů: Přečíst označený obsah.
  • JAWSKey + Windows + X: Přečíst text ve schránce.
  • JAWSKey + mezerník, C: Zobrazit text ve schránce.
  • JAWSKey + Windows + C: Přidat na konec schránky další text.
  • JAWSKey + mezerník, H: Zobrazit historii řeči.
  • Alt + Windows + W: Zobrazit obsah aktuálního okna ve virtuálním prohlížeči.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.

2021-05-31
Téčko: Metronome Touch – přístupný metronom pro iPhone

Chytré mobily jsou opravdu multifunkční a všestranné pomůcky. V Téčku jsme si už představili aplikace, které nám poslouží k navigaci, jako čtečka textů, kalkulačka nebo rozpoznávač bankovek. Tentokrát se podíváme na další drobný ale užitečný nástroj Metronome Touch, který pro změnu z  iPhonu udělá docela dobře použitelný metronom s nejrůznějšími možnostmi. Protože mezi zrakově postiženými uživateli iPhonů je mnoho muzikantů, bude snad i tento tip k užitku.

Instalace

Metronome Touch můžeme za 49 Kč zakoupit a standardním způsobem nainstalovat z App Storu. Aplikace při prvním spuštění nevyžaduje žádná oprávnění, takže je okamžitě připravená k použití a můžeme si ji prohlédnout.

Prostředí aplikace

Aplikace je v angličtině, nicméně obsahuje jen několik jednoduchých výrazů, takže s ní nebudou mít problém ani neangličtináři.

Z hlediska uživatelů VoiceOveru je základní obrazovka aplikace velmi jednoduchá – obsahuje totiž jen pár tlačítek, jimiž metronom ovládáme. Pro ty, kdo na displej i vidí, je aplikace zajímavá i vizuálně, protože na pozadí tlačítek je zobrazen fyzický metronom, jehož kyvadlo po zapnutí kmitá přesně v rytmu tiků. Slabozraké uživatele ještě může potěšit, že barevné prostředí aplikace se automaticky přizpůsobuje tomu, zda máme v systému nastavené světlé či tmavé zobrazení.

Spuštění a zastavení metronomu

Než si projdeme jednotlivé možnosti metronomu, popíšeme si způsoby, jakými můžeme metronom spustit a zastavit. Nejjednodušší je vyhledat na základní obrazovce aplikace tlačítko Start/Stop a poklepat na ně. Někdy ale může být rychlejší využití alternativního způsobu.

Ať už stojíme kurzorem VoiceOveru na jakémkoli prvku základní obrazovky, můžeme na něm šviháním jedním prstem nahoru či dolů přepínat mezi dvěma akcemi rotoru. Výchozí akce je „Aktivovat“. Když je nastavená a my poklepeme jedním prstem na displej, tak prostě aktivujeme tlačítko, na němž právě stojíme. Švihneme-li ale jedním prstem nahoru či dolů, přepneme se na akci „Start/Stop“ a v tu chvíli poklepání na displej spouští a zastavuje tikání metronomu.

Bez zapnutého VoiceOveru je spouštění metronomu ještě snazší – stačí jen na displeji prstem popotáhnout zobrazené kyvadélko a metronom se rozjede.

Když už umíme metronom spustit a zastavit, můžeme si projít volby, jimiž budeme jeho chod měnit.

Nastavení tempa

Aktuálně nastavené tempo je v aplikaci zobrazeno jako počet BPM (beats per minute) tedy počet tiků za minutu. Tempo můžeme snadno snižovat či zvyšovat o jeden tik za minutu pomocí tlačítek Slower a Faster. Pokud na zobrazenou hodnotu BPM poklepeme, objeví se textové pole a pod ním číselná klávesnice. Hodnotu tedy můžeme zadat přímo a tlačítkem Save and close ji potvrdíme.

Vespod základní obrazovky aplikace je aktuálně nastavené tempo též charakterizováno příslušným hudebním termínem (Largo, Andante, Animato, Presto apod.).

Nastavení taktu

Na základní obrazovce je tlačítko udávající počet tiků, např. 4 beats pro čtyřčtvrťový takt. Když toto tlačítko aktivujeme, otevře se obrazovka, kde můžeme počet tiků v rámci stále se opakujícího vzorku měnit a také nastavit, které z tiků v taktu mají být zdůrazněny. Počet tiků v taktu může být libovolné číslo od 1 do 12, takže v případě potřeby můžeme nastavovat i méně obvyklé hodnoty.

Dejme tomu, že bychom si například chtěli čtyřčtvrťový tak změnit na tříčtvrťový, u kterého bude vždy první tik zdůrazněn. Poklepeme tedy na tlačítko 4 beats. Na následující obrazovce v upravitelném prvku snížíme švihnutím dolů počet tiků na tři a přejdeme dále na prvky jednotlivých not, kde poklepáním můžeme pro každou notu nastavit zdůraznění (VoiceOver hlásí pro každou notu disabled či enabled). Nastavíme si tedy „enabled“ jen pro první notu, a poté vše uložíme tlačítkem OK. Metronom nám pak bude vždy první dobu ze tří zdůrazňovat.

Předvolby (presets)

Pokud víme, že se k právě nastavenému tempu a počtu tiků budeme častěji vracet, můžeme si je pro příště uložit. K tomu nám poslouží tlačítko Presets na základní obrazovce. Po jeho aktivaci se otevře obrazovka se seznamem již dříve vytvořených presetů. Po instalaci aplikace tu jsou definované presety taktů na tři doby, čtyři doby a sedm dob. Poklepáním na jeden z těchto presetů bychom jej načetli a metronom by nám podle něj začal tikat. Pokud si ale naopak budeme chtít aktuální nastavení uložit propříště, poklepeme na tlačítko Add current set a zadáme název nového presetu. Příště jej tu najdeme a můžeme jej rychle spustit.

Synchronizace s ostatními zařízeními

Jako poslední z funkcí jsme si nechali trochu pokročilejší možnost, a sice synchronizaci metronomu s dalšími zařízeními. Pokud bude např. ve zkušebně více muzikantů s aplikací Metronome Touch ve stejné wifi síti, mohou tikot svých metronomů vzájemně synchronizovat. K tomu jim poslouží tlačítko Synchronization na základní obrazovce aplikace, přes které se možnost synchronizace spouští a následně je možné se zde připojit k dalším aplikacím, které mají synchronizaci povolenou.

Na první dobrou se mi synchronizaci dvou aplikací ve dvou iPhonech nepodařilo navázat. Protože jde spíše o bonusovou „vychytávku“, kterou by využila asi jen menšina uživatelů, nepátral jsem dále po příčinách. Věřme tedy tvůrcům aplikace, že je tato možnost funkční a problém tentokrát nebyl v aplikaci, ale spíše v uživateli.

Nastavení aplikace

Pod tlačítkem Settings na základní obrazovce se skrývá obrazovka s několika předvolbami, které nám mohou využívání aplikace zpříjemnit.

  • Appearance: Touto položkou můžeme přepínat světlý a tmavý vzhled metronomu zobrazeného na základní obrazovce.
  • Background: Tato volba mění tmavý či světlý vzhled pozadí základní obrazovky. Výchozí nastavení je automatická změna podle nastaveného světlého či tmavého vzhledu v systému.
  • Sounds: Tato předvolba ovlivňuje zvuky, jimiž metronom tiká, tedy zvuk nezdůrazněného a zdůrazněného tiku. Hračičkové se zde zabaví, protože kromě klasického zvuku metronomu a jakýchsi elektronických zvuků tu jsou k dispozici i kravské zvonce, hihata, klasický a elektrický buben či skleničky.
  • Flashlight: Tímto nastavením můžeme zapnout blikání přisvětlovací diody fotoaparátu při každém zdůrazněném tiku.

Pod těmito možnostmi na obrazovce nastavení najdeme už jen odkazy na různé zdroje nápovědy a podpory.

Závěr

V předešlých odstavcích jsme beze zbytku popsali všechny možnosti aplikace Metronome Touch. Ať muzikanti sami posoudí, zda jim uvedené funkce pokryjí jejich požadavky z hudebního hlediska. Pokud jde ale o technickou stránku věci, je aplikace velmi dobře vyřešena. Vše je snadno ovladatelné, přehledné a jednoduché. S VoiceOverem jsou všechny funkce zcela přístupné. Metronome Touch je tedy možným řešením pro všechny, kdo někdy potřebují pracovat s metronomem, který bude snadno přístupný i bez zraku.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

Tento článek byl se souhlasem redakce přejat z archivu Téčka – technické přílohy časopisu Zora. Pokud máte zájem o aktuální zprávy, recenze, návody a další texty o technologiích pro zrakově postižené, zajistěte si předplatné Téčka, které je dostupné už od symbolických 75 Kč za rok.